Krvavá neděle v odbojném Katalánsku
Ještě dva dny před včerejším referendem v Katalánsku, které mělo definitivně rozhodnout o tom, zda se region odtrhne od Španělska a stane se nezávislým, jeho premiér Carles Puigdemont přesvědčoval, že by hlasování mohlo proběhnout v klidu.
„Nevěřím, že se vyskytne někdo, kdo sáhne po násilí nebo bude chtít vyprovokovat násilnosti, které by poškodily bezchybnou pověst mírumilovného katalánského hnutí za nezávislost,“řekl Puigdemont agentuře Reuters.
Tomu už však v tu chvíli věřil málokdo a včera se naplnil podstatně horší scénář událostí. Nesmiřitelný odpor Madridu nejen proti referendu, ale i proti tomu, aby se vůbec konalo, vyústil včera na mnoha místech v násilí, hlavně ve chvílích, kdy se policisté, vyslaní do odbojného Katalánska z jiných částí země, ale zčásti i členové místní policie snažili bránit lidem v hlasování. Podle údajů katalánské vlády bylo přes 800 lidí zraněno.
Snaha zcela zmařit referendum se dotkla i samotného Puigdemonta. Nakonec odevzdal svůj hlas jinde, než chtěl – policie totiž zablokovala školu v obci Sant Julia de Ramis na severu Katalánska, kde měl původně hlasovat. „Neoprávněné, nepřiměřené a bezohledné násilí španělského státu dnes nezastavilo touhu Katalánců hlasovat, ale pomohlo nám zbavit se všech pochybností, které jsme mohli mít,“nechal se slyšet Puigdemont. Hlavní otázkou dne však zůstávalo: Do jaké míry je oprávněné a pravoplatné samotné referendum?
Svět se v těchto dnech učí vyslovovat nové jméno – Carles Puigdemont.
Muž, který přišel prakticky „odnikud“, se nyní ocitl v samotném centru katalánských snah o odtržení od Španělska. Ba sám tento plán vyhlásil a teď se snaží – podle některých analytiků až příliš křečovitě – dotáhnout ho do zdárného konce.
Puigdemont se však díky této snaze ocitl uprostřed hodně obtížného dilematu. Může se v Katalánsku stát nehynoucí legendou, nebo také skončit za mřížemi. Sám však už nejspíš nevidí cestu zpět.
Když se loni stal prezidentem Generalitat Katalánska, což je běžně interpretováno jako funkce ministerského předsedy, znal ho málokdo i v samotném Španělsku.
Proč také? Byl umírněný, nijak názorově nevyčníval, byť se snahou o odtržení od Madridu dlouhé roky sympatizoval. Podle některých španělských novinářů se však vášnivým a nekompromisním stoupencem katalánské nezávislosti stal až v poslední době.
Ostatně i do čela Katalánska byl vybrán víceméně jako nepříliš vyhraněný kompromisní kandidát. To však bylo „tenkrát“. Nyní jméno čtyřiapadesátiletého Carlesa Puigdemonta provolávají davy na mítincích. Zato v Madridu mu nemohou přijít na jméno. Ve španělských očích je totiž hlavním „povstalcem“a zrádcem. Někteří jeho stoupenci k tomu s malou nadsázkou uvádějí, že se „dobrovolně posadil do elektrického křesla“.
„Nechci skončit za mřížemi, ale nemohu udělat nic, co by mě vedlo k odvolání referenda o nezávislosti Katalánska,“uvedl před pár dny.
Sláva, nebo vězení?
Hrozba vězení nad ním opravdu visí. Španělský generální prokurátor José Manuel Maza se nechal slyšet, že Puigdemont by mohl být soudně stíhán kvůli nerespektování zákonů, zpronevěře veřejných prostředků (jež padly na organizování z pohledu Madridu nelegálního referenda) a také za zneužití úřední pravomoci. To všechno se však teprve uvidí. Ostatně i jeho předchůdce v úřadě, Artur Mas, byl vyloučen z veřejného života kvůli tomu, že v roce 2014 zorganizoval nezávazné hlasování o nezávislosti.
Začínal jako novinář
Carles Puigdemont, který se svým účesem ve stylu raných Beatles stále působí velice mladě, pochází z městečka Amer, které leží severovýchodně od Barcelony. Později se stal starostou blízkého stotisícového města Girona.
Má sedm sourozenců. Studoval katalánskou filologii na univerzitě v Gironě, ale školu nedokončil. Kariéru odstartoval jako novinář regionálního katalánského deníku El Punt, kde to dotáhl až na pozici výkonného šéfredaktora.
Novinářské dráhy se vzdal, až když v roce 2006 přijal kandidaturu do regionálního parlamentu za stranu Convergencia i Unió (CiU), jíž byl členem již od roku 1983. Později se spolupodílel na založení ofenzivnější platformy: Katalánské evropské demokratické strany.
Carles Puigdemont nyní stanul na samotném vrcholu své politické kariéry. Hraje však vabank.
„Pokud si region zvolí nezávislost, do osmačtyřiceti hodin od zveřejnění výsledků ji vyhlásím,“slíbil veřejně. Jeho hlavní oponent, španělský konzervativní premiér Mariano Rajoy má však zcela opačné plány – je rozhodnut odchodu Katalánska za každou cenu zabránit. Že to myslí vážně, ukázal i mnohdy násilný průběh včerejšího referenda.
Oba na sebe ještě nutně narazí. A ten „finálový“zápas se nejspíš neodehraje v rukavičkách. Puigdemont totiž ustoupit nechce, vlastně ani moc nemá kam. „Jeho hlavními prioritami jsou nezávislost, nezávislost a zase nezávislost,“řekl o něm José Antich, ředitel katalánského webu El Nacional.