České zbraně v rukou Islámského státu
MF DNES získala důkaz toho, že bojovníci Islámského státu používají české samopaly. Britští vyšetřovatelé pátrají, jak se k teroristům dostaly.
Tisíce samopalů vzor 58 rozprodala po revoluci česká armáda soukromým zbrojařům jako nepotřebné přebytky. Dnes s částí útočných pušek vyrobených v Uherském Brodě zabíjejí bojovníci Islámského státu.
Důkazy přineslo pátrání britské organizace Conflict Armament Research (CAR), jejíž činnost podporuje Evropská komise.
Podle zjištění MF DNES Britové vloni požádali o pomoc s vystopováním původu útočných pušek konkrétních sériových čísel české ministerstvo zahraničí. To obecnou spolupráci s CAR na dohledávání zbraní potvrdilo, podrobněji ji ale komentovat odmítá. Je to citlivá záležitost, úředníci ministerstva totiž musejí vývozy českých zbraní ze zákona povolit. Není tak vyloučeno, že měli v minulosti na stole i dokumenty ke kusům, které se před časem našly právě u islamistů.
V Iráku i Somálsku
Několik desítek zbraní zvláštní irácké policejní složky zajistily vloni v únoru ve skladech ISIS v iráckém Ramádí. Někdejší baštu Islámského státu těsně předtím dobyla irácká armáda v tvrdých bojích, v nichž bylo na osmdesát procent města zničeno.
Starší zpráva CAR přitom dokládá, že ISIS nejspíše české zbraně široce používá. Z analýzy zásobníků, které výzkumníci nalezli na bojištích v Iráku a Sýrii, plyne, že ty české jsou dvanácté nejčastější.
Další samopaly vzor 58 ovšem také vyšetřovatelé CAR v letech 2015 a 2016 nakoupili i na nelegálním trhu se zbraněmi v Mogadišu, metropoli afrického Somálska, kde se dlouhodobě snaží převzít moc pro změnu milice aš-Šabáb, která je považována za nejnebezpečnější islámskou organizaci v Africe.
Jak se pušky k islamistům dostaly, není jasné. Ministerstvo zahraničí se při pátrání nejprve obrátilo na Českou zbrojovku. Ta ve svých archivech dle výrobních čísel dohledala, že zbraně vyrobila v letech 1960 až 1980 a dodala jednotlivým útvarům Československé lidové armády. Podle evidence ministerstva obrany je pak po revoluci odkoupili soukromí obchodníci. Ministerstvo zahraničí je vloni obeslalo dopisem, který má MF DNES k dispozici.
„Chtěla bych vás touto cestou požádat o informaci, které z uvedených zbraní jste exportovali z ČR, popřípadě jaké české firmě jste zbraně prodali,“napsala ředitelka odboru společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU ministerstva Kateřina Sequensová zbrojařům. Jestli se některý z nich „přiznal“, ministerstvo zahraničí zveřejnit nechce.
„Klíčovým elementem fungování spolupráce s CAR je její důvěrnost. Porušení této zásady v podobě komentování individuálních nálezů a následného šetření by ohrozilo jednak dostupnost daných informací pro Českou republiku, jednak samotné fungování programu iTrace, včetně bezpečnosti výzkumníků v terénu,“konstatovala Irena Valentová z tiskového odboru ministerstva zahraničí.
Ministerstvo zároveň zdůrazňuje, jak dobrou kontrolu vývozu zbraní Česko má. „Dotazy CAR se týkají pouze menších počtů starších zbraní vyrobených před rokem 1990. Tento samotný fakt dobře ilustruje účinnost režimu kontroly vývozů vojenského materiálu v ČR, neboť program iTrace nenachází zbraně vyrobené v ČR po roce 1993,“dodala Valentová.
Právě starší zbraně z armádních přebytků ovšem z Česka proudí ve velkém. Zatímco pro moderní armády jsou beznadějně zastaralé, na Blízkém východě kvůli množství válek jejich cena roste. Do Iráku jen vloni Česko povolilo vývoz zbraní a vojenského materiálu za 1,6 miliardy korun. Tisíce samopalů a miliony nábojů česká vláda v minulých letech darovala irácké armádě a Kurdům.
„Případ Iráku je specifický: ČR coby aktivní člen Mezinárodní koalice proti Daeš (Islámský stát – pozn. red.) kromě rozsáhlých materiálních darů nastavila i vstřícnou licenční politiku vůči irácké vládě čelící v té době zásadním existenčním výzvám. Jsme toho názoru, že tímto přístupem ministerstvo zahraničních věcí přispělo nejen k ukončení teroru Daeš a osvobození Mosulu, ale ve svém důsledku i ke zvýšení bezpečnosti občanů ČR,“komentuje to české ministerstvo zahraničí.
To zároveň tvrdí, že český vývoz zbraní do nepřehledných oblastí jako Sýrie či Somálsko je nulový. Tedy alespoň podle statistik
ministerstva průmyslu, jehož licenční správa má při udělování vývozních povolení zbraní poslední slovo a musí každoročně zveřejňovat veškerá vydaná povolení.
Garantovat, aby se zbraně nedostávaly k teroristům nebo do nepřehledných občanských válek, mají takzvané certifikáty koncového uživatele, které ze zákona mají uvádět finálního příjemce zbraní.
Jak však upozornilo České centrum pro investigativní žurnalistiku, Češi i Slováci dodávají zbraně do válek v Sýrii či Jemenu v hodnotách miliard korun navzdory tomu, že jim to česká ministerstva zahraničí a průmyslu a obchodu nepovolila. Oficiálně je totiž podle dokumentů zveřejněných na webu investigace.cz jako příjemce uvedena například Saúdská Arábie, která však sama pro zastaralé české zbraně využití nemá.
Další zbraně k syrským rebelům z Česka tekly prostřednictvím USA. Například dle mezinárodní organizace Transparency International je při takových obchodech riziko, že část zbraní nakonec skončí právě v rukou Islámského státu.
Chtěla bych vás požádat o informaci, které ze zbraní jste exportovali z ČR, popřípadě jaké české firmě jste je prodali.
Hospodářské noviny nedávno informovaly, že podobně, přes prostředníky nejspíš skončily i moderní české zbraně v Ázerbájdžánu. Diktatura, která je kritizována za porušování lidských práv, se v propagačním videu pochlubila modernizovanými houfnicemi Dana-M1, které se vyrábějí v Česku. A ač někteří vrcholní čeští politici s vládnoucí ázerbájdžánskou garniturou udržují blízké diplomatické styky, oficiálně pro zemi platí zbrojní embargo.
s přispěním Vojtěcha Srnky