Mašínovi vejdou do elity národa jako celá rodina
Ze tří sourozenců žijí už jenom Josef a Zdena. A právě díky příštímu dílu cyklu GEN nazvanému Mašínovi viděla sestra poprvé místo, odkud se její bratři prostříleli na svobodu.
PRAHA Až příští neděli Česká televize odvysílá premiérový díl cyklu GEN nazvaný Mašínovi, probudí hlasy, jež protikomunistický odboj bratrů Ctirada a Josefa považují za vraždy. A oživí spory, zda do televizní Galerie elity národa patří osobnosti natolik kontroverzní.
„Počítáme s polemikami, ale jak název napovídá, díl Mašínovi je věnován celé rodině a jejím osudům, nejen bratrům. V té podobě také námět prošel naším poradním kolegiem, došlo k názoru, že Mašínovi jako rodina si poctu v rámci elity národa za- slouží,“líčí kreativní produ- centka Alena Müllerová.
K pochopení kroků obou bratrů je třeba znát právě celou rodinnou historii. Generála Josefa Mašína, člena legendární odbojové skupiny Tři králové, popravili nacisté. Ani při krutém mučení nikoho neprozradil a jeho poslední vzkaz dětem Ctiradovi, Josefovi a Zdeně zněl – Nebuďte nikdy otroky.
Synové dostali v roce 1945 od prezidenta Edvarda Beneše vyznamenání za osobní statečnost v době války. Gestapo věznilo i jejich matku Zdenu Mašínovou, ale o život ji připravilo až komunistické vězení. Její bratr Ctibor Novák byl popraven v 50. letech se Zbyňkem Janatou a Václavem Švédou, kteří patřili do skupiny jeho synovců, ale byli při útěku přes tehdejší NDR dopadeni.
„I když jsme už byli venku, zkoušeli nás dostat. Čtyřikrát se pokusili o můj únos, pokaždé přes známé, do kterých bych to nikdy neřekl,“vypráví Josef Mašín v profilu pro GEN, který natočil Jan Novák. Za knihu o Mašínových nazvanou Zatím dobrý dostal režisér cenu Magnesia Litera. „Napadlo mě, že Josef se Zdenou by se mohli sejít v městečku Uckro, přes které bratři v roce 1953 utíkali a kde jejich sestra dosud nikdy nebyla,“popsal Novák natáčení sourozeneckých vzpomínek v tamním hotelu. Sám prý žádný tlak nezažil, „jen že je to citlivé téma“.
Nakonec získal devatenáct hodin záznamu, takže se zvažuje důkladnější dokument. „Na větší ploše se dají vysvětlit i ty kontroverzní prvky,“souhlasí s plánem Müllerová.
Do sychravě westernové nálady braniborského městečka najednou vtrhne zvuk motorů, jeden vůz přiváží z Česka Zdenu Mašínovou, druhý jejího staršího bratra Josefa, který přiletěl ze Spojených států. „Tak jsem dorazil,“vítají se na místech, kde ona stojí poprvé a on se stává jejím průvodcem.
Právě tady, na železniční stanici Uckro, se v roce 1953 pětice bojovníků proti komunismu pokusila probít na Západ. Prošli jen tři, Milan Paumer a oba bratři Mašínové. „Na nádraží už na nás čekali policisti. Radek sáhl po pistoli, já taky,“zmiňuje Josef bratra Ctirada, který zemřel před šesti lety v Clevelandu.
Chystá i delší film
Do čtrnácti minut, které GEN čili Galerie elity národa pro každý díl vymezuje, se vejdou pouze základní fakta nejen o bratrech, jejichž činy se pro část národa stále blíží více zločinu než hrdinství, ale hlavně o celé rodině, jíž je film zasvěcen. „Postoj otce jsme si uvědomili začátkem okupace,“líčí syn, jak gestapo rodiče zatklo. Matku dali do cely k Miladě Horákové, ale zemřela až v komunistickém vězení; otce z protinacistické odbojové skupiny Tři králové zastřelili. „Poslední otcův vzkaz zněl, abychom nikdy nebyli otroky,“líčí Josef, jenž na konci války v pouhých čtrnácti letech dostal s bratrem od prezidenta Beneše medaili Za chrabrost.
Díky vštěpované výchově se logicky zapojili i do protikomunistického odboje. „Chtěli jsme bojovat na straně západních spojenců,“opakuje Josef Mašín v dokumentu a znovu také vysvětluje násilné akce na domácí půdě: „Naši protivníci nikdy nebyli civilisté, každý z nich byl ozbrojen!“Na útěku po přestřelce ve stanici Uckro stáli proti přesile: „Jen té noci nás hledalo na dvanáct set vojáků a policistů, o sovětských nemluvě.“Dva ze skupiny byli dopadeni a popraveni, zbylí došli do Západního Berlína, kde narukovali: „Ostatní chodili v neděli na pivo, my pořád trénovali.“Ve válce se cítili i po odchodu z armády: „Bratr je pohřben na vojenském hřbitově a já tam budu taky.“
Co se do čtvrthodinky nevešlo? „Třeba zpověď tehdy pětiletého kluka z německé rodiny, která Mašínům v poslední fázi útěku pomáhala; už dospělý syn jezdí za Josefem do Kalifornie a ochotně na kameru promluvil,“říká režisér Jan Novák, který o Mašínových napsal knihu Zatím dobrý oceněnou Magnesií Literou a z devatenácti hodin natočeného materiálu plánuje delší film.
Nicméně to podstatné stihl pětaosmdesátník Josef Mašín sdělit i v krátkém pořadu GEN, který ČT vysílá 15. října. Nelituje: „Jen je mi líto, že jsem toho neudělal víc.“