Drtivý návod, jak zničit svět
Češi už jsou také na červené, stojí na straně 11 depresivního románu Marka Elsberga Blackout. To znamená, že jsme bez elektřiny. Jen krátce poté, co stejný malér postihl v mrazivé zimě nejprve Itálii, Švédsko a záhy celou Evropu.
Svět, jaký jsme znali, se zhroutil. Kolabují semafory, osvětlení, telefonní sítě, internet, v kravínech trpí nepodojené krávy, ve skladech se kazí potraviny, protože přestala fungovat chladicí zařízení, a ve sklenících bez vytápění mrznou květiny a zelenina. Stejně mrznou i lidé, pokud nemají kamna na dřevo či uhlí se zásobou paliva. Nemohou se osprchovat, spláchnout na toaletě, vybrat si hotovost v bance – karty přirozeně nefungují – a po pár dnech se ani nemají čeho najíst.
Blackout je zdrcující a bohužel nepříjemně věrohodné čtení o křehkosti naší civilizace stojící na využívání elektřiny i znepokojivou úvahou o tom, zda je oprávněné násilím odstranit nespravedlnosti ve společnosti, která „je posedlá penězi a mocí, konzumem, zábavou a individualismem“. Zlikvidovat ji a začít znovu chce skupina teroristů (pozor, ne islámských), kteří kolaps energetických sítí nejprve v Evropě a po několika dnech i ve Spojených státech vyvolali. Motivuje je vzpoura proti veřejným institucím, cosi jako heslo „zpátky na stromy“. Jak zjistí italský programátor, bývalý levicový aktivista a hacker Piero Manzano, šikovně k tomu využili takzvané chytré elektroměry.
Zítra už bude pozdě
Autor umně proplétá dvě dějové linie, obě se odehrávají převážně v Německu, Francii, Belgii a Nizozemsku. Česko se tu ještě mihne – jedna ze závažných havárií jaderných elektráren postihne Temelín (autor je Rakušan). Tou první linií je usilovná snaha vlád, energetických společností, policejních i tajných agentur zjistit, kdo za katastrofou stojí a jak z ní ven. Druhá sleduje několik jednotlivých osudů, počínaje Manzanem a poněkud klišovitou mladou americkou novinářkou a konče rodinou francouzského pracovníka Europolu. Někteří asi nikdy nevymizí z paměti, třeba lékařka z evakuované nemocnice, jíž se pro nemohoucí pacienty nabízí jediná pomoc: smrtící injekce.
Těžko říci, která z obou linií přináší větší horor, vedle nějž blednou všechna severská krimi. Hektické střídání krátkých kapitol a přeskakování děje z jedné země do druhé podporuje dojem osudové neodvratnosti. Počítačoví odborníci tu asi najdou řadu omylů a nedůsledností (něco Elsberg vysvětluje v doslovu) a my ostatní si uvědomujeme, jak pravdivý může být podtitul Blackoutu „zítra už bude pozdě“. Co nám zbývá? Snad nakoupit svíčky, modlit se, pokud to umíme, a věřit, že Elsberg je nositelem špatných zpráv pouze v literatuře.