Zvon do Kutné Hory vyrobil Pražan
Je sobota dopoledne. Z boku kostela sv. Jakuba na Havlíčkově náměstí v Kutné Hoře čeká připravený nový zvon Jakub Maria. Stojí na zemi přivázaný k lanu, které visí nad ním přes kladku umístěnou v téměř čtyřicetimetrové výšce. Konec lana pokračuje zpátky dolů k vrátku.
Prostor kolem zvonu není velký, ale i tak akci přihlížejí desítky zvědavců. Další stovky lidí sledují dění na velkoplošné obrazovce z druhé strany kostela či uvnitř. Vyzdvižení je načasované na 14. hodinu, lidé se ale scházeli už od oběda. Velká účast není pro organizátory překvapením, do veřejné sbírky Zvon pro Jakuba, v níž se vybralo téměř 3,5 milionu korun, se zapojilo mnoho lidí.
Významný rod
Zvon Jakub Maria odléval pokračovatel významného českého zvonařského rodu Petr Rudolf Manoušek z Prahy. Kvůli povodním v roce 2013 ale jeho zbraslavská dílna nebyla plně schopná odlít požadovaný zvon, samotný akt se tak konal v nizozemském Astenu.
„Vznikal poměrně dlouho, protože to není přímá náhrada velkého zvonu, který tady kdysi byl. Byl velký a zapříčinil puknutí věže. Mnoho let tu nevisel žádný zvon, takže při návrhu tohoto jsme museli respektovat snížení hmotnosti, ale současně i sladění se stávajícími barborskými zvony, které jsou nedaleko a budou zvonit dohromady,“říká Manoušek.
Podle zvonaře je každý zvon výjimečný, protože si nese svůj příběh, který ho pojí s daným místem, a tím je obyvatelům blízký. „Neexistují žádné dva stejné zvony, každý je originál – ať už ve výtvarné výzdobě, nebo v ladění,“přibližuje.
Zvedání zvonu bylo stejné jako ve středověku. Mistr tesař Petr Růžička svolal asi patnáct pomocníků k vrátkům. Stroje jsou dva. Velký vrátek s pětimetrovými pákami, kterými musí otáčet osm mužů. Za ním stojí menší. Ten lano jistí zezadu a obsluhují ho jen dva muži. „Výjimečnost této akce spočívá i v tom, že zvedáme zvon, a tak těžký zvon,“vysvětluje Růžička.
Dlouhá cesta k prvnímu tónu
Kladkostroj „pracoval“v Kutné Hoře až do večera. Farníci nahoru ručně vytáhli i srdce zvonu a další nářadí. Během tohoto týdne se zvon musí zavěsit. Poté proběhne zvonová zkouška, které se účastní nezávislí kampanologové. Posuzuje se jeho zavěšení, ovládání, statika stolice a věže, a dokonce jestli vyluzuje navržený tón. Teprve poté je uveden do provozu.
Zvonař Petr Rudolf Manoušek slíbil všem přihlížejícím, že až se zvon dostane metr nad zem, rozezní ho. „Lidé mě tu totiž oslovovali, že litují toho, že ho neuslyší,“vysvětluje, proč vzal se dvěma muži srdce zvonu opřené o zeď a během zvedání jím třikrát odbil.
„Já sám už jsem ho slyšel, ve zvonárně ho musíme odzkoušet, než ho pustíme takzvaně za bránu. Vždycky je v tom ale napětí až do konce, protože je mnoho možností, jak si něco zkazit. Pokud by došlo k nějaké chybě, že třeba zvon bude znít jinak, tak se to dozvíte vždycky až na konci a nikdy není tolik času udělat ho znovu,“dodává zvonař a pochvaluje si, že se místním divákům výtvor líbil.