Práva těžit lithium se nevzdáme
Minulý týden ministr průmyslu podepsal memorandum s australskou firmou European Metals Holding, která má v Česku těžit lithium. Strhla se kolem toho bouře nevole, že by měl na českém lithiu vydělávat soukromý investor, navíc z ciziny. „Je nesmysl, aby se do těžby pouštěl stát sám, riziko investice je obrovské,“říká Richard Pavlík, country manager australské EMH a ředitel její české dcery Geomet.
Krádež za bílého dne. Tak například někteří politici označují podpis memoranda o spolupráci s Australany o budoucí těžbě lithia. Co tomu říkáte?
Jsou to takové nesmysly, že vyvrátit je všechny je velice těžké. Co se týká hodnoty ložiska, je uváděných tři až pět bilionů korun naprosto nesmyslných. Používá to i Babiš – zisk z těžby má být údajně 87 miliard dolarů. Nevím, jestli on čte nějaké ty aeronety (proruský propagandistický web, pozn. red.) nebo odkud to má, ale je úplně mimo. Ministr Havlíček se zase ve čtvrtek bránil napadení memoranda trochu alibisticky, hodil to na ministerstvo životního prostředí. Důvod, proč stát do těžby nešel sám, přitom nikdo nevysvětlil.
Kolik je možný zisk podle vás?
Z předběžné studie proveditelnosti nám vychází 540 milionů dolarů, tedy 11,6 miliardy za 21 let, tedy 550 milionů korun ročně. To je ale ještě třeba očistit o inflaci. Určitě to není podseknuté číslo, protože studie se dělala kvůli tomu, abychom přitáhli investory. Nejsou v tom navíc započítána obrovská rizika, která tam jsou.
Jaká rizika?
Průmysl elektromobility je v plenkách, teprve se ukáže, kam vývoj bude dál směřovat, a od toho se bude odvíjet hlad po lithiu. Na přelomu roku zahájíme finální studii proveditelnosti. Není vůbec jasné, že studie ve finále doporučí do toho jít. Může se to ukázat neekonomické. Vše závisí na ceně karbonátu lithia a také na rozvoji dalších ložisek. Tam to hraje spíš pro nás, protože ostatní ložiska ve světě mají větší problémy než my.
O jakých problémech mluvíte?
Získat lithium z jakéhokoliv typu rudy je nesmírně obtížné, environmentálně i technicky. Z každého minerálu se dostává oxid lithia jinak, u nás se to bude separovat z cinvalditu, v Austrálii ze spodumenu, v Srbsku třeba z jadaritu. Vymyslet způsob a naprojektovat těžbu umí jen dvě tři firmy ve světě – jsou v Austrálii a v Jižní Americe. V Evropě takové know-how vůbec není. My s takovými firmami spolupracujeme.
Proč jste memorandum se státem podepsali? Chcete, aby se podílel na těžbě?
Není to kvůli tomu, abychom získali lepší pozici při povolovacím řízení nebo abychom měli dobré PR. Je to tak velký projekt, že se státem spolupracovat musíme. Budeme se pohybovat kolem starého dolu, který je ve správě Diamo, na pozemcích Českých lesů, logisticky je napojený na dráhu Správy železniční dopravní cesty. Je lepší projekt zasadit do formálního vztahu než se dohadovat na jednotlivostech a žít v nejistotě. Chceme společný postup – my nabídneme know-how, technologie a stát do toho dá to své.
V memorandu deklarujete, že budete usilovat o výstavbu úpravárenského závodu v Česku na získání uhličitanu lithného. Je to reálné?
1,8 milionu tun vytěžené rudy musí být převezeno do zpracovatelské jednotky. Převážet takové množství na delší vzdálenost by projekt ekonomicky zabilo hned na začátku, závod musí být v nejbližší vzdálenosti dolu. Meziprodukt karbonát lithia pak poputuje k nějakému výrobci baterií. Spolupracujeme s HE3DA, kteří tu začínají stavět fabriku, ale je tu řada dalších možností.
Proč se do těžby nepustil stát sám?
To je úplný nesmysl, jako daňový poplatník bych si to nepřál, aby stát investoval 10 miliard do projektu, který může zhatit nový vědecký výzkum během pěti šesti let. Navíc tam máme přednostní práva, a to by byl velký průšvih, kdyby tu přestaly platit zákony. Ani ve světě to státy nedělají, je to riskantní.
Jak jste na tom s hledáním investorů?
Pro projekt budeme hledat strategické investory i kapitál na burze. Samotné EMH se obchoduje na burze, převažují australští a britští investoři. Denně mám dotazy od českých zájemců, jak do EMH vstoupit. Stát by mohl vstoupil do projektu s aktivy, které může nabídnout.
Co by z vaší těžby měl stát?
Podle studie, kterou nám dělala Technická univerzita Ostrava, by z toho stát mohl dostat až 700 miliard za 21 let. Zisky z těžby jsou zlomek proti tomu, co stát získá, když se lithium dostane do výroby baterií. Tam je přidaná hodnota, kde získá DPH a další daně. Těžba je důležitá, aby řetězec výrobců vůbec mohl vzniknout. Stát může mít nohy na stole a jen to korigovat. Musí ale chtít, aby se to rozjelo co nejrychleji.
Kolik lithia leží v Česku pod zemí?
V ložisku je 656 milionů tun rudy s obsahem lithia. Z toho lze získat 6,99 milionu tun karbonátu lithia. Má to své technické limity – při podzemním způsobu dobývání z toho nikdo nebude schopen vytěžit víc než šest procent. Už to je podle diskuse s báňským úřadem na hraně z pohledu životního prostředí. Povrchovým dobýváním bychom mohli získat několikanásobek, ale to by zmizela část Krušných hor, to si nikdo neumí představit.
Cínovec leží na hranicích s Německem a ložisko zasahuje i tam. Jak jsou daleko s těžbou v Německu?
Firma SolarWorld s kanadskou Bacanora Minerals vytvořily společný podnik Deutsche Lithium. Dělají se tam průzkumné práce a s ohledem na vstřícný postoj státu Sasko by se mělo těžit do dvou let.