Jak kluk od poníků vyhrál Velkou

Roviny mu nešly, zkusil překážky. Po pěti letech vyhrál Jan Kratochvíl Velkou pardubickou.

Před dvěma dny ho znali jen lidé pohybující se v dostihovém světě.

Ještě teď nemá Jan Kratochvíl ani stránku na Wikipedii, přitom vítězstvím ve Velké pardubické jen dokonal vstup mezi české hvězdy překážkových dostihů.

Ale skromný mladík tam mířil už dřív.

„První euforie už trochu opadla a pomalu mi začíná docházet, co se mi povedlo. Vždyť jsem vyhrál Velkou pardubickou! Už po pěti letech, co jsem u pana Váni,“radoval se žokej den po triumfu.

Možná vás to v neděli odpoledne překvapilo, ale jeho vítězství zas až tak nečekané není.

Vždyť v předchozích dvou letech Kratochvíl posbíral v Česku nejvíc triumfů a stal se dvakrát za sebou šampionem překážkových dostihů. A jeho kůň No Time To Lose v neděli patřil mezi pět největších favoritů.

Byl mužem na vzestupu a v Pardubicích se postavil na úplný vrchol.

Z parkúru na překážky

Před pěti lety byl přitom neznámým mladíkem i v dostihovém prostředí. Věnoval se parkúru, se kterým v pěti letech na ponících začínal, a občas trénoval na rovinových koních.

„Příliš mě to ale nebavilo, vždycky jsem chtěl být součástí překážkové stáje. A přiznávám, neměl jsem ani takové úspěchy,“vysvětloval.

Ale když se dozvěděl, že v tréninkovém centru Josefa Váni končí dvojnásobný vítěz Velké pardubické Josef Bartoš, neváhal.

„Zavolal jsem kamarádce ze školy, která u pana Váni pracovala, jestli bych se nemohl přijít podívat a zeptat se na nějakou práci. A vyšlo to, už jsem zůstal,“vzpomínal nyní 26letý žokej.

Do stájí v Mlýncích dorazil nakrátko ostříhaný mladík zrovna den poté, co legendární žokej marně útočil na čtvrtý triumf za sebou na nejcennějším českém dostihu s Tiumenem.

A Váňovi se hned zalíbil, vždyť byl tak talentovaný! „V kariéře mi pan Váňa pomohl úplně nejvíc, bez něj bych tady určitě nestál,“povídal Kratochvíl po pardubickém triumfu. K němu vedla dlouhá cesta. Na Váňově statku byl pan Nikdo, sice měl na kontě 84 dostihových startů, ale pouze jediné vítězství! Navíc na rovině se Silnarem. Své místo v týmu si musel zasloužit.

Váňova pochvala

Nejlepší koně v té době jezdil Váňův syn Josef a Kratochvíl dostával ty s menšími ambicemi. Přesto se mu v prvním roce povedlo pětkrát zvítězit.

„Hodně se zlepšil, jak rozvrhnout koni síly, jakou zvolit taktiku a hlavně v dostihu zbytečně nedávat metry, protože v cíli je každý metr dobrý,“chválil Váňa svého svěřence.

Kratochvíl čerpal z Váňových rad a makal na fyzičce. V roce 2014 si dokonce zaběhl Pražský půlmaraton a dostal první šanci ve Velké – s Gauner Ganonem skončili osmí.

Takový výsledek ho povzbudil, do konce roku pak ovládl devět dostihů z dvaadvaceti. Dokonce jezdil tak skvěle, že se po něm začali poptávat i ostatní trenéři, jejichž koně občas Kratochvíl v dostizích jel a porážel pak ty Váňovy.

Také ho ale provázely zdravotní trable.

V Benešově narazil hlavou do stromu, v Netolicích pro něj letěl vrtulník. Letos v květnu si ve francouzském Auteuil nepříjemně poranil hrudní obratle a přišel o první kvalifikaci s No Time To Lose. V červenci zase spadl v Lysé nad Labem. Výsledek? Prasklina na kyčelní jamce a několikatýdenní pauza.

„Doktor řekl, že je lepší to neoperovat, protože by udělal víc škody než užitku,“vysvětloval. Když se dal dohromady, hned spolu s osmiletým hnědákem ve třetí kvalifikaci prohnali Charme Looka.

Předevčírem už jim všichni hleděli na záda.

A Kratochvíl se dočkal pochvaly největší. „Kolikrát, když ho vidím, jak jede, tak si myslím, že na tom koni sedím já sám,“řekl o něm na tiskové konferenci 64letý Váňa.

Mladý žokej se jen lehce pousmál a trochu zčervenal.

Pomalu mi začíná docházet, co se mi povedlo. Vždyť jsem vyhrál Velkou pardubickou!