Vraždu diplomata pomstila hakmarrja, krevní msta
Krev divokých koní se vrací z Troji do pouště Gobi B. Je to krev hřebce Aliho a klisny Minky.
První pár koní Převalského přišel do tehdejšího Československa ve 20. letech minulého století z německého Halle. Koně byli zpočátku ve školním statku v Netlukách, ale v roce 1932 je odborníci převezli do zoologické zahrady v Praze.
Minka za rok přivedla na svět první hříbě. Tím Ali a Minka začali příběh, ve kterém mají své místo lety armádními speciály na vzdálenost šesti tisíc kilometrů a napjaté čekání chovatelů, zda koně z Troji ve své původní domovině obstojí.
Co v zajetí potřebují
Převaláci pocházejí ze stepí a pouští Mongolska. Od toho se odvíjejí i podmínky, které potřebují ke svému životu v zajetí.
Důležité je například to, aby chodili po tvrdém podkladu, tak aby si přirozeně obrušovali kopyta. „Mohou být ve výběhu s trávou, ale zároveň musí mít možnost tvrdého povrchu. Úplně nevhodné je třeba bahno, do kterého se boří,“říká úvodem kurátor chovu kopytníků v Zoo Praha Jan Marek.
S nehostinností domoviny koní souvisí i jejich krmení. Protože jim stepi a pouště nabízejí jen omezený výběr stravy, je třeba těmto skromným podmínkám přizpůsobit i krmení zvířat v zajetí. „V době, kdy je venku zelená tráva, mají možnost se pást, případně dostávají i nasekanou trávu. Důležité je, aby tráva neobsahovala například jetel nebo vojtěšku. Tyto rostliny jsou velmi bohaté na bílkoviny a koně by mohli mít zdravotní problémy,“říká kurátor. Jídelníček jim zpestřuje i mrkev a granule.
Zvířata žijící ve volné přírodě pečují o svou srst tím, že se válejí v prachu. I to je součástí jejich života v zahradě. Díky prachu se koně zbavují kožních parazitů a napomáhají odstranění odloučené srsti.
Pobyt v zahradě kopíruje i sociální
Atentátu v centru Prahy podlehl před 90 lety albánský vyslanec Cena beg Kryeziu. Řetěz hakmarrje, albánské krevní msty, tím však ukončen nebyl.
Kavárna Passage patřila k nejlepším podnikům na Václavském náměstí. V pátek 14. října roku 1927 tam Cena beg vykročil k šatně, když třeskly dvě rány. Výstřely zaslechli jen lidé, kteří stáli poblíž, neboť takřka zanikly v ruchu hudby. Diplomat se zakymácel a padl k zemi. Portýr vzápětí vyrazil atentátníkovi z ruky revolver Bulldog. „Vypadal jak študent, tak na šestnáct let,“vypověděl později do protokolu. Cenu bega jeden projektil zasáhl pod levou lopatku, druhý do lebky. Zemřel v záchrance ve Vodičkově ulici cestou do nemocnice na Karlově náměstí.
Zalarmovaní strážníci nasadili střelci pouta a eskortovali ho na „čtyřku“, na kriminálku v Bartolomějské ulici. „Přišel jsem, abych zabil,“vypověděl francouzsky při prvním výslechu třiadvacetiletý Alkibiad život divokých zvířat. V přírodě koně přirozeně vytvářejí stáda. V jejich čele stojí hřebec, který kolem sebe má harém několika klisen a hříbata. Stáda jsou různě velká od tří- či čtyřhlavých stád po stáda o počtu dvaceti zvířat.
V Zoo Praha je v současné době šestičlenné stádo, kde jsou u hřebce tři kobyly a dvě hříbata. Další stádo o jedenatřiceti koních je na statku v Dolním Dobřejově.
„Pokud jsou mezi hříbaty ve volné přírodě hřebečci, tak je v době dospívání vůdčí hřebec od stáda vyžene. Tito mladí hřebci následně často vytvářejí takzvané bakalářské stádo. Z něho v dospělosti odcházejí a snaží se vytvořit si stádo s vlastním harémem. Klisny získávají soubojem s dospělými hřebci,“dodává kurátor. Součástí sociálního života koní Převalského je i vyloučení starého vůdčího hřebce ze stáda. Pokud v boji o harém prohraje s mladším sokem, zůstává sám, nový harém již nevytváří.
Chovu koní Převalského se v Zoo Bebi, student filozofie a ekonomiky v Římě. Do Prahy dorazil rychlíkem z Vídně čtyři dny před vraždou. Tyto informace stály i v komuniké policejního ředitelství, zaslaném před půlnocí 14. října médiím. Atentát plnil přední stránky novin.
Přiženil se do královské rodiny
Zabitý Albánec nebyl jen obyčejným diplomatem. Cena beg náležel k rozvětvenému a vlivnému klanu Kryeziů-Crnoglavičů. Spřízněn byl i s rodem albánského premiéra a pozdějšího krále Zoga. „Oženil se se Zogovou sestrou a stal se miláčkem její rodiny,“uvedl historik Dušan Uhlíř. Se Zogem se na přelomu let 1924 a 1925 stal čelným aktérem jednoho z převratů. Po dobytí Tirany byl v nové vládě ministrem vnitra. Jenže politické cesty obou mužů se začaly rozcházet. Hrálo se o hodně, o osud Albánie a Balkánu. Šlo o to, zda země bude spolupracovat s královskou Jugoslávií, jak zamýšlel Cena beg, anebo zda se bude orientovat na Mussoliniho Itálii a snít Praha daří. Od roku 1932 se zde narodilo 235 hříbat. Díky tomuto úspěchu se zoo mohla zapojit do projektu, jehož cílem je jejich návrat do volné přírody.
Návrat do volné přírody
První koně z Prahy do Mongolska letěli v letech 1995–2000. Trojská zoo je tam tehdy nevypravila sama, ale v rámci mezinárodní spolupráce. Od roku 2011 zahrada organizuje vlastní převozy.
Celkem se takto podařilo do přírody z Prahy navrátit dvacet sedm koní. Dodnes jich žije dvacet pět. Příčinou úhynu byly zdravotní potíže, v jednom případě klisna podlehla kolice, ve druhém byl příčinou smrti nespecifikovaný zdravotní problém.
„Koně jsou k životu v tvrdých podmínkách mongolské stepi Gobi B geneticky vybaveni, a tak jim nevadí ani mrazy kolem 40 °C, které tam část roku panují,“říká Jan Marek. Zdárné zvládnutí krutých mrazů jim pomůže přečkat i jejich osrstění. o zrodu Velké Albánie pod jeho patronátem, jak uvažoval Zogu. „Cenu bega zbavil Zogu pozice ve vládě a odklidil na post vyslance v Bělehradě a posléze v Praze,“vysvětlil Dušan Uhlíř.
Detektivové zjistili, že Bebi v Praze neměl komplice. Nitky vražedné konspirace však směřovaly do zahraničí. Vyšetřující soudce Jindřich Kaplan důsledně pátral i tam. Stopy vedly do Itálie, k záhadnému profesoru Nino Baldaccimu. Ten totiž zajistil Bebimu stipendium a dal mu i dost peněz. Baldacci představoval záhadnou figuru, podezíranou, že stála v pozadí několika špinavých balkánských afér. Na smrti Ceny bega zájem mohli mít i Zogovi lidé. Zpravodajská ústředna státní policie dostala od kolegů z Bělehradu avízo na zástupce albánské vlády Blošimiho. Ten do Prahy přijel zařizovat převoz těla Ceny bega. Informace z Jugoslávie varovaly, že do jeho písemností prý chce vložit dokumenty diskreditující protizogovskou emigraci a Jugoslávii. Pražská
– ve volné přírodě je viděn poslední žijící kůň.
– Zoo Praha převáží část z chovu koní Převalského na statek v Dolním Dobřejově, kde vzniká chovná a aklimatizační stanice.
– zahrada se zapojuje do mezinárodního programu návratu koní do volné přírody.
– první transport organizovaný Zoo Praha.
– do dnešního dne se v pražském chovu narodilo 235 hříbat. policie Blošimu zapečetěné doklady nevydala.
„Nechtěl jsem, aby Cena beg prodal Albánii Jugoslávcům,“tvrdil soudci Kaplanovi atentátník. Spojení s cizinou popíral. Cenu bega si Koně na zimu reagují tak, že jim naroste dlouhá a hustá srst.
Zvířata vhodná k převozu pečlivě vybírají koordinátoři chovu na základě jejich povahy, chování i celkového stavu. Vybraní koně spolu rok žijí ve statku v Dolním Dobřejově. Při vypuštění se proto znají, což celý proces jejich návratu do volné přírody usnadňuje.
Návrat koní do volné přírody je možný i díky dohodě zahrady s Armádou České republiky. Transport probíhá letouny CASA, do kterého se vejdou najednou čtyři bedny s koňmi. Místo, kde pražští koně najdou svůj nový domov, je pro Zoo Praha symbolické. A to ze dvou důvodů. První chovný pár koní do zahrady pocházel právě z Gobi B. Druhá symbolika je úzce spojena s původní volně žijící populací koní Převalského. „Gobi B je zároveň místem, kde byl kůň Převalského ve volné přírodě spatřen naposledy,“říká kurátor.
Další transport zahrada plánuje na začátek léta příštího roku. prý vybral jako cíl náhodně. Identifikoval jej podle snímku v novinách. Zatímco Bebi čekal na proces ve vazební cele věznice na Karlově náměstí a na Pankráci, Praha se rozloučila s jeho obětí. Tělo Ceny bega, oblečené do slavnostní uniformy, červených kalhot a zlatem prošívaného kabátu, se dočkalo vystavení v salonku Wilsonova nádraží. Odtud rakev putovala vlakem do Terstu a lodí do Drače.
Výstřely v porotní síni
Ostře sledovaný proces s Bebim začal v porotní síni justiční budovy na rohu Spálené ulice a Karlova náměstí na podzim roku 1928. „Byl jsem vázán přísahou. Musel jsem zabít, abych nebyl zabit,“přiznal atentátník při výslechu poprvé, že nejednal jako osamělý vlk. Šlo o první překvapení v procesu.
O přestávce začaly dunět jednací síní výstřely. Pět ran zasáhlo Bebiho, který na místě zemřel. Odražené projektily zranily italského žurnalistu Adriana de Vecchia. Dozorci poté střelci vyrazili z rukou zbraň, těžký velkorážný kolt. Policisté vraha identifikovali jako Ziu Vuciternu. K soudu přišel v doprovodu Gani bega, bratra zavražděného diplomata. „U nás doma není zvykem chodit neozbrojen,“vysvětlil, kde vzal pistoli. Jako řadový příslušník klanu Kryeziů na sebe vzal povinnost provést hakmarrju. Gani beg o tom údajně nevěděl.
Ani Vuciterna před soudem nestanul. Psychiatři rozhodli, že v době vraždy nebyl příčetný. Dostal trest 24 hodin vězení za přestupek nelegálního držení zbraně. Policie ho na jaře 1929 eskortovala na maďarské hranice. Odtud měl být přes Jugoslávii deportován do Albánie. Jenže již v Jugoslávii měl u sebe Vuciterna opět zbraň, armádní pistoli Mauser. Ve vlaku ze Skopje ve stanici Kačanik v dnešním Kosovu chladnokrevně zastřelil jugoslávského pohraničníka a četníka. Jugoslávský vojenský soud ho za dvojnásobnou vraždu poslal na doživotí za mříže. (boh)