Cena za zdraví: 4 700 ročně
Češi si zvykli připlácet na zdravotní péči
PRAHA Šetrná metoda odstranění křečových žil, speciální genetické testy v těhotenství, lepší strava v nemocnici. Čeští pacienti jsou ochotni si připlatit čím dál více peněz na to, co pojišťovny nehradí.
Za zboží a služby ve zdravotnictví lidé v průměru zaplatí zhruba 4 700 korun ročně, což je o 600 korun více než před sedmi lety. Celkem dají české domácnosti za zdravotní péči téměř 50 miliard korun ročně, ukazuje zpráva Českého statistického úřadu.
Výdaje na zdravotnictví přitom průměrné české rodině ukousnou podobný kus z rozpočtu jako průměrné německé rodině. „V roce 2015 daly české domácnosti 14 procent ze svých výdajů na zdravotní péči. Podobné procento vydají pacienti v Německu a Nizozemsku,“upozorňuje autorka zprávy Vladimíra Kalnická z Českého statistického úřadu.
Miliony bez předpisu
Nejvíce peněz přitom Češi nechají v lékárnách, a to téměř 23 milionů korun, více než polovinu dají za léky bez předpisu.
„Z volně prodejných léčiv kupují Češi nejčastěji vitaminy, přípravky na lepší trávení a úlevu od bolesti,“uvedl ředitel České asociace pro speciální potraviny Bohumil Hlavatý. Devět miliard korun zaplatí Češi každý rok za zubního lékaře. „Nejvíce pacienti doplácejí za výkony ve stomatologii, očním lékařství nebo gynekologii,“potvrzuje mluvčí pražské Všeobecné fakultní nemocnice Filip Brož.
MF DNES porovnala ceníky různých fakultních i okresních nemocnic a zjistila, kolik jednotlivé výkony stojí. Nejdražší nehrazené výkony se přitom objevují také v moderní chirurgii, genetice a v rehabilitaci. Podle některých lékařů se dnes nadstandardy ve zdravotnictví vyvíjejí živelně a nekontrolovaně. Například v gynekologii.
„Jiná pravidla platí v Praze, jiná v Jihlavě či v Brně. Ne vždy ale musí jít o lepší péči jen proto, že si pacient něco zaplatí,“upozorňuje profesor Aleš Roztočil z Nemocnice Jihlava.
Právníci upozorňují, že pacienti by si dnes měli dávat pozor na případy, kdy lékaři od nich vybírají příplatky neoprávněně.
„Jde například o poplatky ambulantního lékaře za to, že vám vůbec založí u sebe kartu. Praxe oblíbená zejména v Praze a výslovně zakázaná smlouvami s pojišťovnou,“upozorňuje Ondřej Dostál z PwC Legal.
Na tématu nadstandardů si politici letos postavili své volební programy ve zdravotnictví.
Ale raději bez konkrétních příkladů, možná proto, aby si předem nenazlobili voliče. Výkonů, které si pacienti hradí ze svého, přitom v tichosti přibývá.
MF DNES prošla ceníky fakultních i soukromých nemocnic. Špitály jsou totiž nově povinny zveřejňovat výkony, které pojišťovny nehradí.
Ukazuje se, že nejvíce si lidé připlatí nejen u zubaře, ale také v gynekologii, očním lékařství, za genetické testy nebo moderní metody v chirurgii.
Desítky tisíc za rozštěp patra
Zatímco příplatky za nadstandardní metody jsou pochopitelné, v některých oblastech ale platí pacienti za to, co by podle lékařů správně měla hradit pojišťovna.
Nejlépe je to vidět v doplatcích za rovnátka. „Postiženým dětem, které mají vrozený rozštěp patra, pojišťovny hradí jen zastaralý typ snímacích rovnátek, které vyřeší maximálně 30 procent zdravotních problémů těchto dětí,“říká šéfka České ortodontické společnosti Eva Šrámková. Rodiče dětí s rozštěpem, které chtějí účinnější rovnátka (fixní aparát), musí připlácet desítky tisíc korun ze svého. Když se k tomu připočítají i ostatní náklady – například na protetiku (můstky a implantáty), vyjdou výdaje na léčbu dítěte kolem 200 tisíc korun. Přitom zdravý dospělý člověk, který chce fixní aparát z estetických důvodů, dostane od pojišťovny stejnou částku jako postižený dětský pacient s vrozeným handicapem. U fixního ortodontického aparátu totiž pojišťovny hradí veškeré související výkony lékaře bez omezení věku pacienta. To se lékařům vůbec nelíbí. „Je nemravné platit estetickou léčbu dospělým a nehradit léčbu těžkých vad dětí. Je ostuda, že jsme jediná země, ve které tento systém funguje,“říká lékařka Šrámková.
Jednodenní chirurgie
Desítky tisíc ze svého platí dnes i pacienti, kteří nechtějí zůstat v nemocnici déle, než je třeba. Například při operaci křečových žil.
U klasické operace, kterou hradí pojišťovna, si pacient pobude v nemocnici nejméně čtyři dny a rekonvalescence mu trvá většinou až čtyři týdny.
Pokud si zvolí moderní, šetrnou léčbu, vrací se do práce maximálně za týden.
Takzvané radiofrekvenční odstranění křečových žil si ale člověk platí ze svého a cena se pohybuje kolem 15 tisíc korun za operaci jedné končetiny. „Do žíly zavádíme speciální katetr, který postiženou žílu tepelně poškodí a během několika týdnů se vstřebá. Na rozdíl od klasické operace se žíla z těla neodstraňuje,“vysvětluje chirurg Martin Grussman ze Slezské nemocnice Opava.
„Je absurdní, když stát hradí bolestivější, komplikovanější a nákladnější operaci, místo toho, aby podpořil méně invazivní metody, díky kterým člověk opustí mnohem dříve nemocnici a také se mnohem dříve vrátí do práce,“ říká majitel soukromé kliniky Roman Šmucler.
Za pravdu mu dávají i statistiky. Zatímco v zemích Evropské unie a v USA se provádí 60 procent plánovaných operací v režimu jednodenní chirurgie, kdy je pacient ještě téhož dne po zákroku propuštěn do domácího ošetření, v České republice je to pouze pět až deset procent výkonů.
Nárok na moderní léčbu
Nejsmutnější případy plateb „ze svého“jsou příběhy pacientů s nevyléčitelnými chorobami.
Ačkoliv na trhu jsou moderní léky, které výrazně zvyšují jejich šanci na zdárný boj s nemocí, pacienti
k nim častokrát nemají přístup.
Ledaže by si je hradili ze svého. Česko totiž patří k zemím, kde pacienti čekají na úhradu nových léků nejdéle v Evropě.
Nižší šance na úspěšnou léčbu
„Horší než Česká republika je v tomto ohledu už jen Rusko, Rumunsko a Řecko,“říká farmakoekonom Tomáš Doležal, který odkazuje na mezinárodní studii.
Podle lékařů tyto průtahy snižují celkovou šanci pacientů na úspěšnou léčbu.
Odborníci poukazují na to, že pacienti mnohdy ani nevědí, že na jejich vážnou nemoc existuje nový a nadějný lék.
Podle právníka Ondřeje Dostála z kanceláře PricewaterhouseCoopers Legal by pacient měl mít právo vědět o všech nových lécích, byť je zatím české pojišťovny nehradí.
Cena za lepší léčbu
A nemocnice by tyto „cenovky“léků měly ve svých cenících nehrazených výkonů uvádět.
„Například biologické léky pro roztroušenou sklerózu jsou hrazeny až po dvou atakách přeléčených levnější léčbou. Pokud ale pacient nechce dvě ataky zažít, má plné právo chtít biologickou léčbu hned, o čemž ho lékař musí poučit. Jen si takový lék pacient zaplatí,“upozorňuje Dostál.
A jednání lékaře, který by pacienta o možnosti kvalitnější léčby – byť za vlastní peníze – neinformoval a léčil ho jen pojišťovnou hrazenými výkony či léky, by mohlo být žalovatelnou chybou. Lékař by v takové situaci totiž rozhodl za pacienta.
Nejvíce si lidé připlatí nejen u zubaře, ale také v gynekologii, očním lékařství, za genetické testy nebo za moderní metody v chirurgii.