Muž z válečné zóny: Praha je krásná

Příští neděli oslaví 36. narozeniny, ale v cizině je poprvé. Ukrajinec Ruslan Rotaň válí ve Slavii.

Po zadání jména fotbalisty Ruslana Rotaně do prohledávání internetových videí vyskočí v první řadě krásné góly. Třeba parádní trefa, kterou před dvěma lety zdramatizoval finále Evropské ligy. Kapitán Dněpropetrovsku vyrovnal zápas se Sevillou na 2:2, ale pro trofej si nedošel. Tu radost mu překazil kolumbijský útočník Carlos Bacca, s nímž Rotaň znovu zkříží cestu už dnes v pohárovém utkání Slavie proti Villarrealu.

Jsou však i videa, která nerámuje jen trávník. Kapitán Ukrajiny je bezprostřední člověk, příjemný společník, a tak jej doma často zvou do televize. Ve fotbalové obdobě soutěže „Chcete být milionářem“bojoval s těžkými dotazy z historie i současnosti. A ztroskotal u Vladimíra Šmicera. Nevzpomněl si, že český záložník byl mezi střelci Liverpoolu ve finálové vřavě s AC Milán v Lize mistrů v roce 2005. „Byla to chyba. Vím, že dal gól, ale nějak jsem to pomotal a zaměnil ho za Luise Garciu,“vzpomínal na jarní natáčení.

O pár měsíců později Rotaň přestoupil do Slavie, tedy do klubu, kde je Šmicer ikonou. „Bohužel jsem se s ním ještě nesetkal, ale moc by mě to potěšilo. Je legendou, rád bych mu podal ruku,“svěřil se.

I vy máte na Ukrajině jméno, odehrál jste 97 zápasů za reprezentaci. Přesto vás Slavia testovala. Nedotklo se vás to?

Kdepak. Chtěl jsem tu hrát, tak jsem na to přistoupil. Věřil jsem si.

Věříte si, že i po neúspěšné kvalifikaci vydržíte v reprezentaci a dočkáte se stého zápasu?

Lhal bych, kdybych řekl, že na stovku nemyslím. Sám si to ovšem naplánovat nemůžu. Nejdůležitější je, abych byl ve formě, měl motivaci a aby o mě stáli trenéři. Pro mě je reprezentace pořád velkou ctí.

Četl jsem, že jste kvůli rusko-ukrajinskému konfliktu zrušil přestup do Kazaně.

To bylo v roce 2014, kdy krize začínala. Věřil jsem, že všechno rychle přejde, jenže ono to dospělo do války.

Odmítl jste kvůli strachu o bezpečnost, nebo proto, že jste kapitán ukrajinské reprezentace?

Vše dohromady. Byla to finančně zajímavá nabídka, z kvalitní ligy, byl by to krok vpřed. Ale zůstal jsem. Nemohl jsem Ukrajinu opustit.

Dněpropetrovsk je poměrně blízko oblasti, o kterou se bojuje. Jak vás poznamenala válka?

Frontová města jsou jen 200 kilometrů daleko, válku tam vnímáte pořád. Slyšíte sirény, vidíte raněné, válka je všude. Už čtyři roky je na východě válečný stav, už čtyři roky umírají lidé. Je to ta nejhorší tragédie, jaká nás mohla potkat.

Zemřel někdo z vašeho okolí?

Do války odešlo mnoho fanoušků Dněpru. Mezi prvními, kdo vzali zbraně a šli bojovat za Ukrajinu, byli ultras všech fotbalových klubů.

Co si o válce myslíte vy?

Je v tom strašně moc politiky. Místo válčení by se lidé měli umět dohodnout, protože válka je ta poslední a nejhorší možnost. Se zabíjením lidí nemůžu souhlasit.

Pokračování na straně 23