Fakta Historie budovy Revmatologického ústavu
Když před šedesáti pěti lety úředníci ministerstva zdravotnictví hledali vhodnou budovu pro nově vzniklý Výzkumný ústav chorob revmatických, padla volba na bývalý klášter servitů na pražském Albertově.
„Ústav byl tehdy v očích úředníků vnímán negativně. S odstupem času však lze jeho založení hodnotit jako čin, který umožnil vznik mladého oboru revmatologie v tehdejším Československu,“říká ředitel Revmatologického ústavu Karel Pavelka.
Ústav byl přitom hned od počátku vybaven těmi nejmodernějšími přístroji a patřil k předním pracovištím v zemi. Lékaři mohli pracovat například se specializovanými laboratořemi a k dispozici měli i nově vybavené rentgenologické pracoviště. To mělo zásadní význam pro léčbu a pro zavádění nových léčebných metod.
„V počátcích se hodně nemocí léčilo podáváním solí zlata, používaly se i různé tinktury,“doplňuje lékař.
K předním českým pracovištím ústav patří i nyní. „Neléčíme pouze pacienty z hlavního města. Ve specializovaných centrech se staráme i o pacienty z různých částí republiky,“dodává ředitel.
Revmatologie je obor v porovnání s jinými lékařskými obory relativně mladý. Jeho znalostí dnes může využívat stále více pacientů. „Nemocí kloubů a pohybového aparátu přibývá a dá se předpokládat, že tento trend bude pokračovat,“říká Karel Pavelka.
Co se za těch 65 let, co ústav funguje, změnilo pro pacienty?
Zejména možnosti terapie. V minulosti byla léčba velmi omezená. Ještě před 25 lety byl úspěch, když jsme u pacienta po mnoha měsících dosáhli toho, že z deseti bolavých a oteklých kloubů na ruce měl oteklé a bolavé jen tři čtyři. Průlom v léčbě přinesl rok 1985, kdy jsme začali pacientům podávat imunosupresivní léčbu mírnící zánětlivé projevy. Současná praxe nabízí pacientům, u kterých jiný typ léčby nezabírá, i biologickou léčbu. Tyto preparáty vznikají v bioinženýrských laboratořích a působí cíleně, přímo v místě potíží.
Jak moc Čechy trápí revmatologická onemocnění?
Lidí s bolestmi kloubů je stále víc. Například artrózou trpí jedna třetina až jedna polovina populace. A nějakou bolestí kloubů či zad je v průběhu života i opakovaně postiženo až osmdesát procent lidí. Onemocnění přibývá i s prodlužující se délkou lidského života.
S jakými nemocemi k vám lidé nejčastěji přicházejí?
Ústav má několik specializovaných center. A podle toho se odvíjejí i nemoci, kterým se věnujeme. V rámci celorepublikové působnosti provozujeme Centrum biologické léčby, což, jak jsem zmínil, je v současné době vrchol toho, co můžeme pacientům nabídnout. Centrum má dvanáct ambulancí, ve kterých se staráme o 1 800 pacientů. Biologika dáváme velmi často třeba lidem s Běchtěrevovou chorobou, při které pacient trpí bolestmi a ztuhlostí kloubů a páteře. Nemoc se rozvíjí postupně a velmi omezuje hybnost člověka a postihuje asi jedno procento lidí v populaci. Což je docela hodně. Dalším specializovaným centrem je Osteocentrum, které se zabývá problematikou kostních onemocnění. Dále máme centrum pro velmi časné formy artritidy a spondyloartritidy, v obou případech jde o vážná zánětlivá onemocnění klubů. Dalším pracovištěm je ordinace zabývající se problematikou chronické bolesti. Specializované centrum se věnuje i problematice zánětlivého onemocnění svalů.
U jakých nemocí zabírá biologická léčba?
Třeba u revmatoidní artritidy, kdy Budova je stará více než 600 let. Původně zde byl klášter řádu servitů. Později sem byli umístěni choromyslní a sídlila zde i kožní klinika UK. Moderní historie budovy začíná před 65 lety, kdy vznikl nový lékařský obor – revmatologie. Budova byla přestavěna pro potřeby Revmatologického ústavu. V roce 1952 byl zde výnosem ministerstva zdravotnictví zřízen Výzkumný ústav chorob revmatických.