kupují hroby
Zájem o starobylé hrobky po významných osobnostech roste.
Nejkrásnější hrobky na největších pražských hřbitovech nesou překvapivá jména. Pořídit si reprezentativní hrobku ještě za života je překvapivě „in“mezi pražskými lobbisty a politiky.
Mezi nejznámější nové nájemníky Olšan patří lobbista Ivo Rittig. Krásná neogotická kaplová hrobka, která teď nese Rittigovo jméno, kdysi patřila Václavu Vaňkovi, poslanci a po roce 1848 pražskému purkmistrovi. Že nešlo o nikoho bezvýznamného, potvrzuje i to, že za své zásluhy byl císařem povýšen do šlechtického stavu.
V olšanských kuloárech se říká, že součástí rekonstrukce hrobky mělo být i vybudování topení. Vyhřívání hrobu však prý zabránil nesouhlas památkářů.
Jen pár kroků od Rittigovy hrobky, při stejné zdi, stojí další úhledná kaple. I tady je podle desky nad vchodem jasné, komu patří.
Martin Langmajer (ODS) měl v pražské radě vedené exprimátorem Pavlem Bémem na starosti územní rozvoj.
Známý je například v souvislosti se změnou územního plánu, která proměnila pole v městské části Benice na stavební parcelu. V politice je stále činný – je zastupitelem v Uhříněvsi.
Zatím posledním přírůstkem mezi nájemci v kaplových hrobkách je lobbista spojovaný s energetickou firmou ČEZ Vladimír Johanes.
Proslavily ho toskánské fotografie, kde je zachycen s expremiérem Mirkem Topolánkem, Alešem Řebíčkem nebo Martinem Romanem.
I tahle hrobka měla věhlasné majitele, patřila rodině Wimmerově. Jejím nejslavnějším členem byl baron Jakub Wimmer, dnes by se dalo říct developer, který pro císaře Josefa II. zorganizoval stavbu terezínské pevnosti. Po Praze mu patřilo několik domů a nechal například zřídit rozsáhlé sady na území dnešních Vinohrad či Letné.
Nového nájemníka má i jedna z největších olšanských hrobek. Nedaleko Obchodního centra Flora o patro převyšuje hřbitovní zeď stavba připomínající malý hrad.
Jméno majitele tu uvedeno není, ale její štít zdobí ozdobný monogram FD. Skrývá se za ním bývalý starosta Prahy 1 a exradní pražského magistrátu za ODS. Odtud ovšem musel v roce 2002 odstoupit.
Oficiálně kvůli zdravotním důvodům. Neoficiálně kvůli kauzám, kterých začalo přibývat. Dvořáka proslavily především vlastní nemalé investice do nemovitostí v centru Prahy.
Zchátralé hroby
Bývalý ředitel hřbitovů Martin Červený vidí počínání těchto lidí pozitivně.
Většina hrobek byla v dezolátním stavu a oprava je zachránila před zničením. Během neklidného 20. století totiž původní majitelé svou hrobku opustili, rodina vymřela nebo o svůj majetek přišla. Pražský magistrát pro ně proto hledá průběžně nové nájemce.
A není to laciná záležitost. Dvacetiletý pronájem podobné hrobky vyjde třeba na sto tisíc korun, koupě podle jejího stavu i na půl milionu. Další statisíce či miliony pak spolkne rekonstrukce.
Občas se to ale nepovede, příkladem může být hrobka dalšího pražského primátora z konce 19. století Čeňka Grégra, stojící ve stejné řadě jako ta Dvořákova.
Kaplová hrobka je opuštěná, rekonstrukce, kterou měl údajně provádět jeden pražský komunální politik, skončila v polovině.
Kosti tehdejšího primátora tak skončily v neoznačeném hrobě.
Ale i na hlavní třídě vedoucí od hlavní brány do nitra hřbitovů jsou na náhrobcích známá jména.
Náhrobek s logem firmy
Je tu třeba hrobka rodiny dalšího Bémova radního Milana Richtera, bývalého starosty Prahy 10 za ODS.
Ten se podle Lidových novin dostal se hřbitovní správou do sporu o výšku náhrobku.
Náhrobní desku z rezavého kamene zdobí písmeno R, logo rodinné krejčovské firmy.
Prakticky přes ulici je pak hrob údajného šéfa českého podsvětí Antonína Běly, který byl zastřelen v roce 1996.
Zejména v okolí hlavních cest a hlavního vchodu pak namísto starých patricijských hrobek doslova září novodobé náhrobky z lesklého černého kamene s vyobrazenými tvářemi zemřelých a vytesanými jmény hlavně cirkusáckých rodin. Objevují se tu jména jako Berousek a na náhrobcích uvádí i své profese – artista, drezér, akrobat.
Na rozdíl od šedých hrobů, kam jejich majitelé dorazí zpravidla jen na Dušičky, tyhle přetékají výzdobou. Nejsou tu jen svíčky a věnce, ale třeba i halloweenské dýně.
Součástí hrobky mělo být i topení. Vyhřívání hrobu prý zabránil nesouhlas památkářů.