Od plynové masky k hračce
Fatru Napajedla proslavily hračky, ale dnes vydělává hlavně na výrobě podlahových krytin a fólií
Pamatujete ještě ty nafukovací hračky? Žirafa, slon, buvol či indiánská kanoe z Fatry Napajedla nemohli před revolucí chybět u žádného rybníka. Před časem se na pulty po desetileté pauze tyto hračky vrátily a u řady zákazníků slaví úspěch. Podle šéfky Slevomatu Marie Havlíčkové budou právě retrohračky, včetně těch z Fatry, patřit k jednomu z hlavních trendů letošních Vánoc.
„Fatra měla štěstí na designéry, Libuše Niklová je známá po celém světě. Ty hračky jsou staré 40 let, ale mají nadčasový design,“říká v rozhovoru pro MF DNES šéf firmy Pavel Čechmánek.
„A jsme rádi, že se nám výrobu hraček podařilo obnovit. Své zákazníky si našly, byť jsou o dost dražší než asijská konkurence,“dodává ředitel.
Přitom na konci 90. let, kdy po otevření hranic zaplnily Česko levné výrobky, nedokázala Fatra konkurovat a kvůli velkému cenovému rozdílu musela výrobu hraček uzavřít. Před rokem 1989 byla na jejich výrobu vyčleněna celá hala, v níž na tři směny pracovaly tři stovky žen.
Ačkoliv Fatra staví ve výrobě na starých prověřených hračkách, nechce zůstat jen u nich. „Každý rok bychom chtěli představit jednu novou hračku. Zaměstnali jsme vlastní designérku a spolupracujeme s dalšími mladými českými tvůrci,“říká Čechmánek.
Fatra například představila nafukovací indiánský stan či vodní hračky s námořnickým designem.
Navrhování nových hraček je přitom prý velmi náročné. „Musíte si jako krejčí udělat nějaký návrh. Jenže pak to nafouknete a celé se to změní. Designér musí mít nejen plošnou, ale i prostorovou představivost. A samozřejmě musí vzít do úvahy, aby se to dalo technicky vyrobit,“vysvětluje Čechmánek.
Ačkoliv je Fatra známá hlavně díky hračkám, z pohledu tržeb je to pro fabriku vlastně jen okrajová věc. Taková třešnička na dortu. „Nedělají ani procento obratu,“říká Čechmánek, který firmě šéfuje od roku 2013 a předtím v ní řadu let působil jako finanční ředitel.
Zaměřeno na export
Zhruba polovinu z celkových tržeb 3,7 miliardy korun dnes pro Fatru představují výrobky, které najdou uplatnění ve stavebnictví – podlahové krytiny a izolační fólie. Fatra je v tuzemsku jejich jediným výrobcem.
Co se týče podlahovin od těch klasických v rolích až po luxusní vinylové podlahy, má na domácím trhu zhruba poloviční podíl. Mezi hlavní konkurenty patří velké zahraniční firmy, jako francouzská Gerflor, belgická IVC či nadnárodní Forbo se sídlem v Nizozemsku.
A byť fabrika zdaleka nestojí jen na výrobcích pro stavebnictví – plasty z Fatry najdeme třeba u dětských plen či dámských vložek nebo jako součást obalů – právě ve stavebním segmentu chce do budoucna výrazně posílit. V Napajedlích proto za 1,4 miliardy korun vyroste nová hala, která umožní navýšit výrobu podlahovin a izolačních fólií přibližně o polovinu.
Firma, která byla založena v roce 1935 koncernem Baťa kvůli výrobě plynových masek a nyní je součástí Agrofertu, získala na výstavbu investiční pobídku až do výše 343 milionů korun. „Je to možnost, není to jistota. Není to přímá dotace předem. Můžeme ji získat zpětně formou slevy na dani z příjmu. Ale jen v případě, že po uvedení investice do provozu vyděláme více než předtím,“říká Čechmánek.
Čechmánek nemá obavy, že by investici mohlo „pokazit“případné škobrtnutí české ekonomiky, až se zhruba za dva roky začne v novém závodě vyrábět. „Je to rozhodnutí s vizí na dvacet třicet let dopředu,“říká ředitel fabriky. Ostatně české stavebnictví zažilo v předchozích letech hlubší propad než jiné obory. A Fatra se s tím dokázala vypořádat.
„Navíc jsme exportně orientovaná firma. Třeba izolační fólie mnohem více vyvážíme, než prodáváme v Česku,“říká Čechmánek.
Člověk se s nimi může setkat u průmyslových objektů či jiných staveb po celé Evropě i na jiných kontinentech. Pokryjí základy nově vznikajícího závodu automobilky Jaguar Land Rover u slovenské Nitry. A jsou třeba i na střeše olympijského stadionu v Londýně či na obchodních domech IKEA v Rusku.
Zatím bez lidí zvenku
V nové továrně by mohla postupně – až pojede výroba naplno – najít práci asi stovka lidí. Ale už dnes Fatra – stejně jako další firmy – trpí nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců. „Fluktuace se teď trochu zvýšila, ale zatím zvládáme držet výrobu bez pracovních agentur a zahraničních pracovníků,“říká Čechmánek. Velký podíl pracovníků zvnějšku může podle něj pokazit morálku ve firmě. Nedostatku pracovníků se chce firma bránit větší automatizací a robotizací. Je to podle něj jediná cesta, jak udržet krok se zahraniční konkurencí. „Tam, kde to jde, chceme jednoduchou lidskou práci nahradit automatizací. Pro lidi, které takto ‚ušetříme‘, najdeme jinou práci ve firmě. Na druhou stranu je scestné si myslet, že mávnutím proutku všude budou jenom roboti,“říká Čechmánek. Vyšší produktivita díky zapojení modernějších technologií pak podle něj může přinést další postupný nárůst mezd. Letos dosáhne průměrná mzda u dělnických pozic v napajedelské firmě 23,5 tisíce korun.
Zhruba polovinu z celkových tržeb 3,7 miliardy korun dnes pro Fatru představují výrobky, které najdou uplatnění ve stavebnictví.