Futuristický mnich
Musíte si najít nějaký regulační proces. Já třeba nikdy nečtu maily před jedenáctou, ale každému pochopitelně vyhovuje něco jiného. Platí to pro jednotlivce, pro firmy i pro celé státy.
Jak to myslíte – pro celé státy? Jak by se měly státy zbavit kontroly?
Myslím, že demokracie se dostaly do bodu zvratu, narazily na svůj limit. Stále méně lidí volí. Mladí lidé nechodí k volbám, protože sami sebe přestali chápat jako součást systému. A vlastně ani nechtějí být jeho součástí, protože mu nerozumějí.
Proč?
V mnoha zemích je dnes zpochybněn základ demokracie. To, že většina má mít kontrolu nad společností, pochopitelně za předpokladu, že dbá o minority a že všichni mají dostatečné informace. Se zastupitelskou demokracií se vždy pojil předpoklad, že rozhodnutí, která budou mít vliv na náš život, přenecháme někomu, o němž si myslíme, že tomu rozumí a rozhodne dostatečně kvalifikovaně. Před půlstoletím to mělo smysl, hlasy dostávali vzdělaní lidé. Ale jak může dnes někdo obsáhnout všechno, jak může jeden člověk porozumět tak komplikovanému světu!
Co tedy navrhujete?
Nemusíme úplně zničit starý systém, demokracii, ale vzít si z něj to nejlepší. Utvořme jakési výbory, v nichž budou lidé z různých profesí - politici, lékaři, filozofové, podnikatelé - kteří budou o komplikovaných věcech, jako je třeba eutanazie, rozhodovat. Dejme jim pravidla, podle nichž se budou setkávat a kterými se bude jejich rozhodování řídit. Ať dostanou vymezený čas a rozpočet. Jako občan jsem ochoten se jejich rozhodnutím podřídit, i když s ním nebudu souhlasit.
Když tedy na začátku 90. let mluvil americký politolog Francis Fukuyama o konci historie a vítězství liberální demokracie, tak se mýlil?
Myslím, že se rychle ukázalo, že to nebyla správná teorie. Svět prostě není ani plochý, jak tvrdil Thomas Friedman. Vzniká mnoho nových věcí, nová uspořádání. A osobně si myslím, že nevznikne jeden jediný systém, ale bude jich mnoho, budou žít vedle sebe. Prospěje spíše více lokálních rozhodnutí a zároveň víc koordinace na mezinárodní úrovni.
Může tedy přežít Evropská unie jako uměle vytvořený nadnárodní útvar po druhé světové válce?