Kdo vás umí nejlépe povzbudit? Vy sami

Vysoká mzda, pěkná kancelář, férový šéf, krátké termíny na splnění úkolů… to vše vás může přimět k lepším pracovním výkonům. Ale co je to všechno proti sebemotivaci?

Iva Peláková spolupracovnice MF DNES

motivovaný, ale odkládá to, co ho baví a co je potřeba k životní vyváženosti.“Psycholog Tomáš Vašák rozlišuje také to, jestli schází spíš motivace krátkodobá, nebo dlouhodobá. „Dnes poměrně módní slovo flow popisuje stav mysli, kdy nás práce doslova pohltí a jsme naprosto zaujatí tím, co děláme. Tak poznáme nejvyšší formu okamžité motivace. Dlouhodobá motivace se odráží ve spokojenosti. Není to tak výrazný stav, spíš bychom ho mohli definovat jako pohodu, stále přiměřené zaujetí pro práci a absenci výrazných znaků demotivace. Dlouhodobě motivovanému člověku nevadí o práci mluvit a neříká dokolečka, jak je všechno na nic.“

Neberete práci jen jako nutné zlo

Tomáš Vašák prý často potkává lidi, kteří do zaměstnání chodí tiše trpět a pohledem postrkují ručičky hodin směrem ke konci pracovní doby: „Jestli jste motivovaní, záleží na poměru plusů a minusů i na vašem očekávání. Na některých pozicích prostě motivované lidi najdete těžko, a někteří zas budou nespokojení i v práci snů.“U demotivovaných zaměstnanců často slýchá věty jako: V práci je nepříjemná atmosféra a špatné vztahy. Moji snahu nikdo neocení. Musím dělat hromady zbytečné administrativy. Nemám žádnou perspektivu růstu. Jsem svázaný předpisy, procesy a nekončícími audity. Nevidím smysl své práce ani jasnou vizi firmy. „Zaměstnavatelé mohou vytvářet skvělé motivační programy, ale pokud nefunguje dobrá manažerská a firemní kultura, budou to promrhané prostředky,“varuje Vašák.

Že všechno nelze nechat čistě na zaměstnancích, potvrzuje i Ladislav Onderka: „Motivace každého člověka vychází zevnitř a je individuální. Co se snažíme dělat my, je vytvářet podmínky, aby naši zaměstnanci byli motivováni. Chceme s nimi neustále vést dialog a vytvářet pro ně pracovní prostředí, ve kterém se cítí dobře a mají prostor na vlastní realizaci.“

Od zaměstnavatele tedy nemůžete čekat zázraky, ale zároveň je potřeba vybrat takového, který vám nebude házet klacky pod nohy. Podle Ladislava Onderky je zásadní, aby zaměstnanec sám chtěl. Pak mu na HR dokážou pomoct.

Změnu udělejte, až když problémy přetrvávají

Pokud jste z dlouhodobého hlediska spokojení, jen občas poklesne motivace, není potřeba si dělat hlavu. „V dnešní době se moc pozorujeme a máme nepřiměřená očekávání i vůči sobě. Nevidím nic zvláštního na tom, že se po pěti letech na téže pozici cítíte dva měsíce bez motivace. Teprve pokud je doba delší a pocity spíše zesilují, je třeba něco podniknout,“říká Tomáš Vašák a radí: „Nejprve bych si promluvil s někým z kolegů. Pokud by to nezabralo, vyhledal bych kouče nebo psychoterapeuta. A možná nakonec bude stejně potřeba změna.“

Sebemotivaci můžete navyšovat, například pomocí vlastní představivosti. „Každý si může ráno dopřát několik minut času na vizualizaci toho nejpřínosnějšího, co chce ten den prožít. Třeba vás v práci čeká důležité jednání. Představa výsledku a toho, jak reagujete s vyrovnaností, sebevědomím a tvořivostí, dodá víc odvahy, a tím i motivace k činu,“doporučuje Lenka Benešová.

Vaše motivace bude klesat či stoupat i podle toho, zda celkově žijete podle svých představ. Vždy je to však vědomé rozhodnutí, takže nečekejte, až se změna stane. Musíte ji iniciovat vy. Váš zaměstnavatel vás v tom může maximálně podpořit, ctít stejné hodnoty tak, abyste mohli táhnout za jeden provaz.

Naučte se říkat stop v momentě, kdy hrnec přetéká. Nejprve dokončete jeden úkol, pak se pusťte do dalšího. Moc projektů = rychlá smrt motivace.

Projděte si odpracované úkoly, odškrtejte si položky v „to do listu“. Bude vás motivovat, že jste se neflákali, a i když toho máte ještě hodně, kousíček jste si z té hromady už odsypali.

Dokončili jste projekt? Tak ne že hned začnete pracovat na dalším. Nejprve se zastavte, práci zhodnoťte a pochvalte se za její zvládnutí. To vám dodá sílu a motivaci k dalším úkolům.