Dobře připraven
Topolánek srší sebevědomím, o minulosti už mluvit nechce
Stačilo půl hodiny a Mirek Topolánek ukázal víc sebevědomí než všichni dosavadní protivníci Miloše Zemana v souboji o Hrad dohromady.
Jsem kompetentní. Nenosím si staré křivdy. Jsem schopen lidi sjednocovat. Nikdy dvakrát nedělám stejnou chybu. Venku mě respektují a váží si mě. Nikdo nemůže říct, že bych ho někdy podrazil. A když už budu citovat, tak sám sebe. Tak by se jeho včerejší slova dala shrnout.
Včera přesně s úderem čtvrté hodiny odpoledne, kdy byla uzávěrka pro uchazeče o Hrad, Topolánek vstoupil do nacpaného sálu pražského hotelu Adria.
V nevelké místnosti u Václavského náměstí přes novináře a fotografy skoro není šance se prodrat. Topolánkova spolupracovnice Gabriela Kloudová, která mu pomáhala se sběrem podpisů, to proto vzdá a zůstane radši v pozadí. Žena, která naposledy pracovala pro lidoveckého předsedu Pavla Bělobrádka, ale v minulosti vedla Topolánkův sekretariát, u návratu nemůže chybět.
Na Topolánkovi, který se po odchodu z politiky v roce 2010 objektivům snažil vyhýbat, je vidět, že je z toho až dojatý.
„Musím říct upřímně, že se mi po vás stýskalo,“prohlašuje k novinářům. Stejně jako to, že se rozhodl kandidovat až minulý týden v úterý večer, po poradě se ženou. Umí přesvědčit, že založení twitterového účtu a rozhovory, které začal najednou v posledních dvou měsících poskytovat, byly jen náhoda.
Je dobře připravený. Aniž by chtěl někoho konkrétního zmínit, sám svůj život ve zkratce popíše tak, aby se vůči někomu konkrétně nevymezil.
„Před rokem 1989 to moc život nebyl,“líčí, aby dal jasně najevo, že s komunisty nikdy nepekl a péct nebude. V devadesátých letech si splnil svůj porevoluční sen.
Založil úspěšnou firmu. Ale v roce 1996 byl zvolen do Senátu, tehdy jako nejmladší v historii. Nastala éra učednických let v politice. A s podnikáním sekl.
Není prý žádný kariérní politik, hodně peněz vydělal jako podnikatel dávno před vstupem do politiky. A pak se svého byznysu – na rozdíl od jiných, kteří jsou ve stálém střetu zájmů – zbavil. A na rozdíl od jiných, kteří se třeba teď ucházejí o Hrad, si prý taky politikou prošel od „mateřské školy“až po nejvyšší level.
A pak byl zase úspěšný, tentokrát v energetice. Byť si prožil chvíle, kdy kvůli svému neslavnému konci v politice provázenému fotkami z jachty s lobbisty nebo glosami o Židech a homosexuálech si lidi odplivli, když ho potkali na ulici. Ale zase se dokázal postavit na nohy.
Přátelé z minula
„Nejsem obviněn, nikdy jsem nebyl trestně stíhán,“říká, že odteď už o tom, co zkazilo jeho politickou pověst, mluvit nebude.
Minulost? Na to vám teď odpovídat nebudu. Snad s jedinou výjimkou. Ví, že o Marku Dalíkovi, který den předtím nastoupil do vězení, se zmínit musí. A je otevřený.
„S Markem Dalíkem jsem prožil dobré i zlé. Byl to můj nejlepší kamarád,“přiznává. Ale slibuje, že pokud by se stal prezidentem, milost mu neudělí. Milost by totiž zvážil jen u vážně nemocných. A to je také jeden z mála okamžiků, kdy promluví o tom, jak by jako prezident dělal praktickou politiku.
Všechno je prý ještě stále příliš čerstvé, víc teprve poví. Ačkoli…
„Kampaň bude levnější, značku Mirek Topolánek není třeba tolik představovat,“říká.
Vyzve ještě Miloše Zemana, aby s ním usedl před televizní kamery. O současném prezidentovi mluví skoro až dojemně, chce, aby si ho národ zapamatoval jako člověka, který přivedl Českou republiku do NATO, nikoli jako někoho, kdo ohýbá ústavu a paktuje se s Andrejem Babišem.
A chce také, aby si už odpočinul. Právě proto prý kandiduje. Není ani zdaleka favorit.
Ale už před jeho odchodem ze sálu je jasno, že lednové volby s ním naberou jiné obrátky.
S Markem Dalíkem jsem prožil dobré i zlé. Byl to můj nejlepší kamarád.