Petrohrad ožil revolucí. Na plátně
Sto let od bolševického převratu k němu úřady v Petrohradě připsaly happy end.
Něvský prospekt v Petrohradě se proměnil v nekonečnou řeku lidí. Na chodnících je zácpa, dav se přelévá na vozovku, doprava kolabuje. Všichni míří k Zimnímu paláci. Sto let poté, co se zde bolševici chopili moci, se na Palácovém náměstí koná velkolepé promítání. Nejvýpravnější spektákl rekonstruuje revoluční rok 1917.
Tehdejší rozvrat státní moci byl pádem do temnot, z nichž se Rusko dostává až nyní. Tak by se dala interpretovat jedna z mála „oficiálních“akcí ke stoletému výročí bolševické revoluce. Rozhovory s obyvateli Petrohradu však ukazují, že takto zjednodušený pohled na historii nesdílejí všichni.
Na stěnách Ermitáže se střídají záběry válečného strádání, abdikace cara, Leninovy plamenné projevy. Panování Prozatímní vlády a její demokratické reformy se přeskočí s tím, že šlo o všeobecný rozvrat země. Rigu dobyli Němci, nad troskami impéria krouží krkavci. Rudý říjen! Tlupy rudogvardějců lezou na bránu Zimního paláce a dramatický hlas deklamuje, že nastává doba temna.
„Rusku je souzeno projít utrpením, ponížením a rozpadem. Z těchto zkoušek však vyjde nové a veliké Rusko,“prorokuje hlas z hlubin času. Vzápětí přichází happy end: zeměkoule se protočí, kalendář ukáže rok 2017 a stěna Ermitáže se rozzáří v barvách ruské vlajky. Doba temnoty je pryč. Zaplněné náměstí tleská a kontroluje mobily, jestli je všechno natočeno.
Putin nás zachrání
„Strašně se mi to líbilo. Byli tady staří lidé, kteří měli slzy v očích,“pochvaluje si šedesátnice Anna Ivanovna. Nad významem bolševického puče moc nepřemýšlí: „Co se stalo, to se stalo. Škrtnout to nemůžeme, dějiny nepředěláš ani nevrátíš.“Spokojeni jsou i další návštěvníci. „Revoluce, to byla naše národní katastrofa. Vrhla nás sto let zpátky. Díky bohu, dnes máme prezidenta Putina a ten nic takového nedopustí,“říká žena v šedém kabátě, která se představí jako Jelena.
Víkendové promítání na Palácovém náměstí bylo nejspíš jedinou významnou událostí, která by se dala považovat za oficiální připomínku nejdůležitější události v moderních ruských dějinách. Současný režim bolševické oslavy revoluce nahradil Dnem národní jednoty, o němž třetina Rusů neví, co má připomínat.
„Ruské úřady nemají zájem pořádat žádné velké oslavy, protože by mohly vyvolat nevhodné asociace. Koná se řada menších událostí, ale nic velkého jako například na Den vítězství 9. května. Oficiální místa si zahrávala s myšlenkou, že bude rekonstrukce a bude se zase střílet z Aurory, ale pak se to zamítlo,“říká historik a novinář petrohradského webu Fontanka.ru Anton Muchin.
Mlčení z oficiálních míst ovšem neznamená, že by Rusové na Lenina zapomněli. Petrohrad revolucí žije. Muzea vystavují umění sovětské avantgardy, propagandistické plakáty z dob občanské války, mapují roli žen v revoluci. Ermitáž připravila velkolepou výstavu o útoku na Zimní palác, opera nastudovala „muzikálně-dramatickou poému“Okťabr 17. Probíhá festival filmů o revoluci, na tematických přednáškách se živě diskutuje.
„Rusové se o to samozřejmě zajímají, přece jen je to sto let a byla to historická událost,“říká k tomu Anton Muchin v knihkupectví, které během jeho přednášky o roce 1917 zaplnilo asi dvacet lidí.
Také policie se činí. V neděli nedaleko radnice zatkla muže, který měl v batohu pepřový sprej, petardy a plynovou masku, což média označila za „revolucionářskou výbavu“. Nejspíš byl jedním z celkem 400 lidí zatčených v rámci zátahu proti hnutí Artpodgotovka, jehož šéf Vjačeslav Malcev vyzval své stoupence k nové revoluci.
Komunistická strana výročí oslavila s pompou. Do Petrohradu pozvala komunisty ze stovky zemí a obsadila nejlepší hotely ve městě. Idea nové komunistické internacionály se probírala na luxusním banketu v Tauridském paláci, pochopitelně nechyběla prohlídka křižníku Aurora.
Lidé narození před rozpadem SSSR si oslav revoluce užili dost a dost. „Když jsme byli mladší, tak nám to samozřejmě nutili. Byl to svátek, chodilo se na demonstrace. Byli jsme mladí a veselí, a tak jsme si to užívali,“vzpomíná šedesátnice Irina, která se o svátku s kamarádkou přišla podívat na výstavu bolševického agitačního plakátu. Dneska je podle ní všechno jinak a život v Rusku se naprosto změnil.
Objeví se nový Stalin?
Pro mladé Rusy sto let staré události jistou provokativní příchuť nepochybně mají. „Výročí revoluce připomíná, že lidé mohou něco změnit, že lze nastolit nový režim,“myslí si studentka umění Dáša. V současném Rusku to však podle ní jen tak nehrozí: „Dneska jsou lidé už jiní. Proč by tady něco měnili? Vždycky mohou odjet pryč.“
Podle Antona Muchina dnes nehrozí nebezpečí, že by se v Rusku objevil nový Lenin. „Leninovy myšlenky jako ‚půda rolníkům‘ a ‚továrny dělníkům‘ dnes nic neznamenají. Tady nejsou žádní dělníci, kteří by chtěli převzít továrny – vždyť nevědí, jak je řídit. Hlavním ideálem roku 1917 bylo ukončení války. A dnes žádnou válku nemáme,“říká.
„Spíš se objeví nový Stalin. Stalin nebyl komunista, ale imperialista. Jeho heslem bylo rozšiřování hranic, militarizace, nadsazování zájmů státu nad zájmy jednotlivce. Tyto myšlenky jsou pro nás strašně nebezpečné,“uzavírá Muchin.