Prestiž tíží. Aneb když české kluby válí v Lize mistrů

Jan Daněk s přispěním Jiřího Seidla

Vpravém kruhu si Michal Bulíř zpracoval puk a svižně vypálil pod víko. Liberečtí hokejisté díky gólu 26letého útočníka vyřadili loňské vítěze Ligy mistrů ze švédské Frölundy.

Po duelu plném zvratů. Po parádním závěrečném vzepětí. Navíc v prodloužení. Žádná liberecká exploze emocí se však nekonala. Bílí Tygři – kteří podobně jako Třinec a Kometa Brno pronikli mezi nejlepší osmičku soutěže – se bezhlavě nesápali po autorovi postupové trefy. vlně do nově vzniklé Ligy národů a posléze do kvalifikace o Euro 2020, dělá k tomu docela zajímavé krůčky. V říjnu povinně rozstřílelo trpaslíka ze San Marina, přemohlo kousavý Ázerbájdžán a teď si poradilo se sehranými válečníky z Islandu.

Jistě, nemůžeme přeceňovat přípravné vítězství, ovšem styl naději přinesl. Zvlášť když mužstvo hrálo s poslepovaným kádrem bez šesti zásadních jmen.

„Přesně takové vítězství potěší,“přikývl kouč Jarolím.

Při zápase stál před lavičkou, ruce většinou překřížené na hrudi a dirigoval: „Vejš! Rychlejc! K sobě! Bojujte! Sakra, všichni nabíháte na přední tyč.“

Jeho důrazné výkřiky rezonovaly na zcela prázdném stadionu u pouště. Ještě dřív, konkrétně ve 2. minutě, však v aréně zazvonila tyč za Vaclíkem.

Zápas se následně zlomil. Červené dresy trpělivě držely míč, pak si levý obránce Novák přeběhl napravo, po islandsku mrsknul do šestnáctky dlouhý aut a slávista Souček zasáhl nohejbalovým volejem. „Co jsem v reprezentaci, tak jsem měl skoro v každém utkání šanci. Dal jsem tyč, břevno, tak jsem rád, že jsem to konečně protrhnul. Teď mě Bulíř na znamení radosti jen ledabyle pozvedl hokejku.

Vlastně tahle momentka z göteborské haly, v níž úterní osmifinálovou odvetu sledovalo něco málo přes patnáct stovek diváků, perfektně vystihla auru hokejové Ligy mistrů (CHL). Na rozdíl od její slavnější fotbalové sestry, kde letošním účastníkům „jen“za postup do základní skupiny přiteklo do klubové kasy 385 milionů korun, nemá takový věhlas ani milionářský punc.

Hokejové kluby si musí pobyt v mezinárodním společenství dotovat. Jen pro příklad: trojice extraligových týmů za postup do čtvrtfinále získala 25 tisíc eur (640 tisíc korun),

To se vám loni v dánském Midtjyllandu zjevil celkem obyčejný chlapík jménem Rory Delap.

Znáte ho? Fotbal už nehraje, ale učí po světě, jak se mají házet auty. Cože? No jasně, on byl totiž ze všech nejlepší. U čáry si utřel míč do ručníku a posílal ho před branku jako torpédo. Až šedesátikilometrovou rychlostí, klidně čtyřicet metrů daleko. Hlavně ve Stoke City ho kvůli této disciplíně milovali. I do Guinnessovy knihy rekordů patří.

„Vzal si mě stranou a ukazoval, jak má vypadat správný úchop. A švih, který je při autu nejdůležitější,“popisoval obránce Filip Novák, který právě dlouhým vhazováním pomohl ke včerejšímu reprezentačnímu vítězství nad Islandem (2:1). Nad týmem, který je šviháním míče do dálky proslulý.

Ovšem zpátky k Delapovi, bývalému oštěpaři. V Dánsku si postavil čtyři kamery, pokynul Novákovi, ať hodí, a hned mu na iPadu ukazoval, proč má špatný postoj a jakou nohou se musí zapřít do trávníku. celkově za bonusy inkasovala přes milion a půl korun. Náklady to však zdaleka nepokryje. „Liga mistrů nás zatím vyšla na tři a půl milionu,“vypočítává David Trunda, výkonný ředitel Komety. „Postupně by měly odměny vzrůstat,“podotýká výkonný šéf soutěže Martin Baumann. „Podepsali jsme šestiletou smlouvu s mediálními partnery, na rozvoj soutěže máme dost peněz,“ujišťuje funkcionář, jenž v Třinci viděl zápas s Malmö.

Před duelem velebil třinecké fanoušky, kteří zaplnili Werk Arenu. Jinak se však CHL až na výjimky – jako jízda Sparty do finále v minulém ročníku – potýká s nezájmem diváků.

„On házel jen v obyčejných botách, bez kopaček, ale stejně mu to létalo strašně daleko,“líčil reprezentační obránce.

Vida, jaké zbraně se ve fotbale mohou vymyslet. Za výjimečného se považuje borec, kterému balon letí za penaltový puntík, což je i Novákův případ.

Mimochodem, najdou se i experti, kteří při rozběhu předvedou přemet s míčem na hlavě, aby svůj pohyb zrychlili a do balonu dostali ještě víc energie. „Ale mě by to nenapadlo, nechci si ublížit.“ „Občas bolí, když se hraje zápas srovnatelný s NHL a vidí ho jen dva a půl tisíce diváků nebo dokonce ještě méně,“smutní Baumann.

Popravdě, soutěž si to kolikrát způsobuje sama. Už v osmifinále na sebe například narazily dva finské týmy. „Je oživení, když jedete do Salcburku, ale hrát se stejným týmem z naší ligy je hrozné,“připustil český brankář Dominik Hrachovina z Tappary, kterou vyřadilo Jyväskylä. Drhne to marketingově. Hokejové kluby napříč Evropou se teprve učí, jak nalákat diváky na zápas se zahraničním soupeřem.

A účinkování v CHL nezatěžuje jen rozpočet. Kluby už do tak nabitého

Zato Novákovi ublížili Islanďané. Ze hřiště kulhal s krvavým šrámem na bílé stulpně, s bolavou pravou kyčlí a ještě si stěžoval na levý kotník. Tolik ran schytal, ale vítězství šrámy tlumilo. Zvlášť když k tomu pomohl dvěma asistencemi.

„Ale stejně má co odčiňovat,“vmísil se do hovoru trenér Karel Jarolím. Z hlavy nemůže dostat šanci, kterou právě Novák zazdil loni na úvod světové kvalifikace. Mohl a měl trefit vítězství nad Severním Irskem. Pak mohlo být všechno jinak... Dauhá extraligového kalendáře musí vměstnat evropské duely a zdlouhavé cestování. Čas na oddech? Kvůli CHL téměř nulový. I proto Kometa ve švýcarském Zugu nastoupila s plejádou neznámých teenagerů, opory nechala doma. Přesto extraligoví mistři uspěli. I to přes všechna úskalí značí, že český klubový hokej na mezinárodní scéně neztrácí. Úspěchy v soutěži dodávají extralize prestiž, týmy nabírají zkušenosti. A vidina trofeje, která už není tak vzdálená, začíná vábit. „Určitě uděláme vše proto, abychom postoupili dál,“říká bek Michal Barinka z Komety. A podobné věty znějí z Liberce i Třince.