Globalizace zastavila. Na chvíli

Vracíme se do světa územních sporů, soupeřících ideologií a nestabilních spojenectví. Na mezinárodní ekonomické uspořádání, které kdysi bylo považováno za osvícené, je dnes nahlíženo ve větší míře s podezřením a strachem.

Mimořádný pokrok ve světě techniky nám umožňuje propojit se mnoha pozoruhodnými a stále levnějšími způsoby. Prizmatem technického pokroku je snadné uvěřit, že globalizace je nevyhnutelná a že představuje jednosměrnou jízdu. Vždyť vzdálenosti se stále zkracují, národní hranice se pomalu rozplývají, žijeme v jednotném globálním trhu pro zboží, služby, kapitál a práci. Věc je však složitější.

Globalizace je módní pojem. Jak jeho obhájci, tak kritici jej používají mnoha způsoby, což znesnadňuje následnou diskusi. Definována bývá jako dlouhodobý hospodářský, kulturní a politický proces, který rozšiřuje, prohlubuje a urychluje pohyb statků, lidí a idejí přes hranice zemí a kontinentů.

Globalizace však není jednolitý proces. Je možno mluvit o historických vlnách jejího posilování nebo oslabování – globalizaci a lokalizaci.

V posledních dvou letech došlo v této souvislosti k zásadním politickým změnám – ke zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a k britskému referendu o vystoupení z EU. Ty dosavadní proces globalizace změnily. Je globalizace nevyhnutelná, nebo ji lze zvrátit? Je dána hospodářským vývojem, kulturním vývojem, nebo vyplývá z technického pokroku? Měli bychom nad mezinárodní integrací jásat, nebo být ostražití?

Nezvladatelná migrace

Britský ekonom Stephen King v knize Vážný nový svět: konec globalizace a návrat historie, která vyšla letos, argumentuje, že ekonomický pokrok, který přesahuje hranice, není v žádném případě nevyhnutelný.

Globalizace se může velice snadno zvrátit v opačný vývoj. Technika může globalizaci umožnit i zničit. Hospodářský vývoj, který snižuje nerovnost mezi národními státy, zvyšuje nerovnost uvnitř těchto států a vytváří doma napětí.

Globalizace je dnes narušena nezvladatelnými migračními toky. Mezinárodní instituce, které pomáhají řídit její průběh, ztrácejí věrohodnost – ať již právem, či neprávem. Globalizace je stále více vnímána tak, že funguje jen pro malý počet lidí. Převládá pocit, že z ní netěží rozhodně všichni.

Představa, že svět směřuje k univerzálnímu hodnotovému žebříčku a nastává konec historie, je podle Kinga iluzorní. Místo univerzálních hodnot jsme svědky znovuobnovení vlivu historie, geografie a náboženské víry na utváření hodnot v různých částech světa.

Protože se národní státy obvykle samy vnímají jako politické a ekonomické „kluby“(a rozhodnutí o tom, koho vyloučit, je stejně důležité jako rozhodnutí o tom, koho přijmout), je stěží překvapující, že nejsou imigranti v hostitelských zemích vždy vítáni.

Někdy může nerovnováha mezi nabídkou imigrantů a poptávkou po imigrantech podpořit izolacionistické postoje, které odporují globalizaci.

Rozhodují národní zájmy

Politici a nevládní organizace, které podle Kinga sdílejí určitý pocit morální nadřazenosti, rádi používají slova „mezinárodní společenství“. Když vláda nějakého národa jedná způsobem, který „byl mezinárodním společenstvím odsouzen“, pak se zřejmě dopustila něčeho hanebného. Pokud jednala pouze kontroverzně, možná impulzivně, na její činy bude mezinárodní společenství „pohlížet s nelibostí“. Pokud naopak nějaká vláda učinila něco, co se zdá být morálně bezúhonné, její kroky jsou „mezinárodním společenstvím vítány“.

Jednou z institucí, jejichž prostřednictvím „mezinárodní společenství“údajně vyjadřuje svá stanoviska, je Rada bezpečnosti OSN. Ta vznikla po druhé světové válce a její složení odpovídá tehdejším poměrům. OSN je už delší dobu zastaralá instituce. Díky právu veta stálých členů Rady bezpečnosti jsou tato stanoviska hromadou protimluvů.

Ve skutečnosti podle Kinga neexistuje žádné „mezinárodní společenství“. Národy většinou jednají ve svém vlastním zájmu v nejistém a někdy chaotickém světě, vytvářejí dočasná spojenectví, která mohou trvat týdny, měsíce, roky či desetiletí, ale u nichž neustále hrozí, že se nakonec rozpadnou. Zároveň je vlastní zájem každé země určován její vlastní mytologií a historií – a tím, jak je tato mytologie a historie po čase znovu interpretována.

Během studené války byly tyto vzájemně si konkurující historie a mytologie zatlačeny do pozadí díky ideologické bitvě mezi kapitalismem a komunismem. Ve 21. století se znovu vynořily a nutí národní státy k rozhodnutím, která ve stále větším počtu případů vedou buď k potlačení globalizačních sil, nebo k jejich obrácení do opačného směru.

Vracíme se do světa územních sporů, soupeřících ideologií a nestabilních spojenectví.

Dnes se příliš mnoho lidí v mezinárodních organizacích chová tak, jako kdyby toho měli víc společného s mezinárodními elitami než se sousedy v jejich vlastní zemi nebo s lidmi, které potkávají na ulici.

Ale pokud někdo věří, že je „občanem světa“, pak pravděpodobně není občanem nikde a žije ve věži ze slonoviny.

Rozvoj technologií

Rakouský ekonom Joseph Schumpeter popsal neustálou potřebu nových objevů jako proces „kreativní destrukce“. Kapitalismus stojí na změně. Společnosti, které dělají stále to samé, nakonec zkrachují. Pro přežití je klíčové objevování nových věcí. To neznamená podporu módních hesel jako „průmysl 4.0“, které připomínají opěvování „vědecko-technické revoluce“za komunistického režimu, nýbrž zjištění, že rozvoj technologií podporuje hospodářský růst.

Obava, že nové technologie, například roboti, vezmou lidem práci, je neopodstatněná. Už před 150 lety Karel Marx prorokoval, že zavádění strojů do výroby povede k propouštění dělníků, kteří přejdou do rezervní armády nezaměstnaných. Ve skutečnosti nezaměstnanost v západním světě po zavedení strojů nevzrostla. Nejnižší je v USA a Japonsku, které jsou tahouny informačních technologií a vědeckého pokroku.

V článku Proč se globalizace zastavila, který letos vyšel ve Foreign Affairs, vysvětluje nositel Nobelovy za ekonomii Michael Spence a jeho kolega Fred Hu, že moderní technologie nevytlačuje práci, pouze určitý typ zaměstnání. V krátkém období automatizace činí některé druhy profesí nadbytečné. Nakonec však stroje zvyšují produktivitu a zvyšují příjmy a prosperitu. Stroje a práce se už nevylučují, ale naopak doplňují.

Technika je podle Stephena Kinga přínosná, ale současně potenciálně rozvratná. Inovace v dopravě jsou úžasné. Vzdálenosti se nezměnily, ale dostupná technika vyvolala zdánlivý dojem, že se svět smršťuje.

Informace se po světě šíří neuvěřitelnou rychlostí, ale velmi záleží na tom, co s nimi lidé provedou. Internet může sloužit k šíření znalostí a informací, na druhé straně k šíření nenávisti či terorismu.

Kybernetické útoky

Nahrazení hromadného válčení dvacátého století kybernetickými útoky a kybernetickou zločinností může naštěstí nesmírně snížit počet obětí na bitevním poli, ale přesto vede ke zvýšené nedůvěře mezi světovými supervelmocemi a ohrožuje osobní soukromí, duševní vlastnictví a v konečném důsledku národní bezpečnost. Technika sice pomohla odstranit hranice, ale zrovna tak může umožnit tyto hranice znovu vybudovat.

Na mezinárodní ekonomické uspořádání, které kdysi bylo považováno za dokonale osvícené, je na počátku 21. století nahlíženo ve stále větší míře s podezřením a strachem.

Trumpovy USA už odstoupily od některých mezinárodních dohod – například od pařížské klimatické dohody i Trans pacifického partnerství. Transatlantická dohoda o obchodu a investicích narazila na odpor i v kontinentální Evropě. Mnoho voličů – nejen ve Velké Británii, ale i jinde v Evropě – je nespokojeno s fungováním Evropské unie.

Jakákoli nová forma globalizace bude podle Stephena Kinga nevyhnutelně vyžadovat určitý kompromis mezi výhodami otevřenosti a přínosy svrchovanosti. Tento kompromis následně určí vzájemné vztahy mezi národními státy a v krajním případě způsobí překreslení hranic a institucí samotných národních států. Mezinárodní instituce budou nuceny změnit strukturu a některé kompetence vrátí národním státům.

Mezinárodní instituce budou nuceny změnit strukturu a některé kompetence vrátí národním státům.