Zpátky už bych nechtěl
David Čermák reportér MF DNES v Salcburku
dyž se s ním dáte do řeči, neřekli byste, že mu teprve v létě bylo šestnáct. I když na diktafony není zvyklý, mluví suverénně. „Lidi kolem mi říkají, že se ve světě neztratím,“usmívá se Peter Pokorný.
Suverenitu na hřišti i v životě potřebuje, aby se chytil v akademii fotbalového Salcburku, nejlepším mládežnickém centru v Evropě.
„Když jsem tu byl poprvé, cítil jsem se jako v jiném světě. Však sami vidíte,“rozhlédne se s úžasem po supermoderním areálu.
Na co jste nejvíc koukal? Opravdu?
Fakt. Máme tu dokonce i vychovatele, kteří se o nás starají. Bydlím tu, jím tu, jen chodím do rakouské školy. Jinak mám všechno k dispozici přímo tady v areálu.
Ale asi nebylo snadné zvyknout si na vyšší nároky.
První měsíc nebo dva to bylo těžší, tempo je úplně jiné než na Slovensku. Teď jsem na nejvyšší úrovni, tady už jsou kolem mě opravdu jen top hráči. V týmu nemáme nikoho slabého, na každém tréninku cítíte, že se bojuje o místo. Ale už se do toho dostávám, cítím se v pohodě. Teď je všechno tak, jak má být.
Je vám šestnáct a už si zvykáte na život bez rodičů, v cizí zemi. Ani to není problém?
Jasně, není to úplně snadné, ale v tomhle věku už cítím, že můžu začít žít sám. Pomohlo mi taky, že teď tady hrají tři čeští hokejisté. S těmi si občas pokecám. Jednou za dva týdny sednu na vlak a jedu domů na víkend, protože zatím nehraju zápasy: jsem tu teprve od srpna a FIFA ještě můj přestup oficiálně neposvětila.
Salcburk je tak trochu tým bez tradice, v Česku ani na Slovensku neplatí za klub, o kterém by malí kluci snili. S čím jste sem šel vy?
Pro mě je to velmi dobrý klub. Když mi taťka řekl, o co jde, zjistil jsem si, že minulý rok vyhráli juniorskou Ligu mistrů, porazili i Barcelonu, kterou obdivuju... Proto jsem se po týdenní zkoušce rozhodl rychle, že chci jít sem. I když jsem měl i jiné nabídky.
Cítím, že jsem fyzicky úplně jinde než dřív. Líp se mi pracuje, když mám kolem sebe tak široký tým a takové zázemí.
Nic vám v Salcburku nechybí?
Už jsem si na všechno zvykl. Jsem v jiné společnosti, ale teď už to beru tak, že v lepší. Vyšší level, zpátky už by se mi nechtělo. Cítím, jak jsem fyzicky úplně jinde než dřív, rychlostně taky, i techniku jsem zlepšil. Jen zápasy mi chybějí. Líp se mi pracuje, když mám kolem sebe tak široký tým a takové zázemí. Jsem vděčný, že tu můžu být.