Strachová: První zima bez lyží
Jednu kariéru ukončila, na tu druhou se chystá. Bývalá lyžařka Šárka Strachová bude maminkou.
Matěj Tomíček sportovní reportér MF DNES
J e to půl roku, co nejúspěšnější česká lyžařka historie ukončila kariéru ověnčenou všemi medailemi z mistrovství světa i olympijským bronzem z Vancouveru. Nyní si Šárka Strachová užívá volné podzimní chvíle v Praze, Světový pohár alpských lyžařů sleduje v televizi a ve dvaatřiceti letech ji čeká nová etapa, ta rodinná. „Už je to na mně vidět, jsem na konci čtvrtého měsíce těhotenství a není to žádné tajemství. Užívám si to, co to jde,“usmívá se.
Jaký je váš vůbec první volný podzim v Praze?
Hodně si ho užívám. Líbí se mi, jak se postupně mění barvy stromů, jak opadají listy. Spousta lidí je z toho deště a zimy mrzutá, ale mně to přijde fajn. Vždycky si můžete zalézt domů s knížkou a teplým čajem, což mě baví a vůbec mě to neuvádí do depresí. Každý den mám v okně jiný obraz a takový podzim je opravdu krásný.
Asi vám nechyběl ani ten typický předzávodní stres, že?
Nechyběl. Před sezonou se na jednu stranu těšíte, na druhou nevíte, jak na tom před závody jste. Teď všechno probíhalo v příjemné atmosféře a potvrdilo se mi, že ukončit kariéru byl správný krok. Víte, kdy jsem si to ověřila?
Povídejte.
Když jsem o víkendu koukala na závody Světového poháru a nevadilo mi, že tam nejsem. Po sezoně jsem si dala tři čtyři měsíce úplný voraz, vypla jsem. Tělo jsem totiž měla tak přesycené sportem, že jsem volno potřebovala. Ale neznamená to, že se ráda na lyžování nepodívám. Přece jen je to něco, čím jsem 17 let žila, a stále je to pro mě čerstvé.
Fakt vás nesvrběly nohy ani trochu, když jste na slalom koukala?
Ne, opravdu ne. Teď v Levi to byl třináctý ročník slalomu, já tam byla dvanáctkrát a říkala jsem si, že to stačilo. Ono to všechno vypadá hezky, když sledujete ty tři radující se holky, ale nikdo nevidí tu dřinu půl roku předtím, kdy není jasné, že se zúročí. Ne vždycky je to taková idylka. Vlastně jsem si kolikrát spíš oddechla, že nemusím během podzimu cestovat do Jižní Ameriky, že nemusím chodit do posilovny a že si lyžování můžu užít jako divák.
Ani ta tolik barvitá příroda vám nechybí?
Ani ta ne, protože i v Čechách máme krásnou přírodu, a pokud chci, tak si na hory vyjedu. Víte, všeho se člověk jednou přejí. Když jsem lyžovala, bylo pro mě důležité si tu krásu kolem sebe uvědomovat. Věděla jsem, že to jednou skončí.
Skončilo to letos na jaře, přesto vám spousta fanoušků píše na Facebook, že jim ve slalomu chybíte.
Neměla jsem moc čas se tomu věnovat, ale vím, že občas někdo napsal, že jim tam já nebo Slovenka Veronika Velez-Zuzulová chybíme a že s námi by to bylo zajímavější. Ale takhle to chodí ty starší končí a na řadu přicházejí mladší. –
A co vy sama, už jste letos na lyžích byla?
Nebyla, ale plánujeme po Vánocích takovou předsilvestrovskou dovolenou. Tak uvidíme, jestli se budu cítit a jestli si na lyže troufnu. (usměje se) Chceme jet do Reiteralmu v Rakousku, mého oblíbeného střediska, kde jsem strávila velkou část života. Byl to pro nás takový základní tábor během zimy a druhý domov. A asi bych se nebála na lyže postavit, jde spíš o to, aby mě někdo nesrazil. Nechám to na své intuici.
Narážíte na své už viditelné bříško. Jak se vlastně těšíte na novu kariéru, tentokrát tu maminkovskou?
Jedna kapitola se uzavřela a otevírá