Marťan, Číňan nebo sparťan. Škodovka přežije

Martina Polívky, šéfa plzeňské MF DNES

Vdohledné době se zřejmě uzavře etapa dlouhá jako celá polistopadová éra. Prý už opravdu na spadnutí je prodej dopravní divize plzeňské Škodovky, jádra, které zbylo z někdejšího širokánsky rozkročeného strojírenského koncernu. Napřed měli Škodu Transportation koupit Číňané a na jaře se zdálo, že chybí už fakt jen málo. Teď je ve hře Daniel Křetínský se svým EPH a zbývá prý jen převést peníze. Být to před dvaceti lety, hýbal by prodej Plzní. Naše srdce patriotů by horečně bila a spřádaly by se teorie o spiknutí, cizácích, tunelech a jiných zlolajnostech. Čím to je, že s námi dnes nehne, jestli Škodovku koupí Číňan, Marťan nebo sparťan?

Už jsme toho zažili asi příliš a popravdě – žádná tragédie se neudála. Začalo to před čtvrtstoletím rykem, že jestli někdejší impérium Emila Škody převezme třeba Siemens, který má k jeho zaměření nejblíž, zbude tu montovna určená k postupnému útlumu. Škodovka šla jinou cestou, ale kdyby ji Němec „zbědoval“jako stejnojmennou automobilku v Mladé Boleslavi, mohli si patrioti už dvacet let pískat.

Zažili jsme heroickou éru Lubomíra Soudka, který pro Plzeň nakupoval tatrovky, liazky, poldovky, firmy v Číně, Německu, Rusku – a kdyby to klaplo, tak i poušť v Jemenu. To vše tak dlouho, až se firma vedená s národohospodářskou rétorikou povalila na bok.

Soudek léta sázel na to, že rodinné stříbro, nadto fabriku s tisíci zaměstnanců, stát padnout nenechá. Že si to politici prostě nedovolí. V podstatě měl pravdu, jenom už u toho nechtěli mít jeho. Přišla chvíle, kdy polostátní banky zavřely kohouty. Škoda na přelomu tisíciletí zkrachovala, ale jenom tak, aby měly ty tisíce lidí dál kam chodit do práce.

Už rok před formálním prohlášením konkurzu na Škodu, a. s., vznikla Škoda Holding, která výrobu převzala.

Novou firmu stát zanedlouho prodal společnosti Appian a šupem nastala správa úplně opačného stylu, než jaký razil Soudek. Noví majitelé dali necelou miliardu a měli jasno: jednotlivá odvětví či konkrétní dceřiné společnosti více či méně konsolidovat a kus po kusu prodat. Už v té době to i nejryzejší patrioty bolelo méně než vidina totálního pádu. Dcery původního koncernu odkoupily české nebo zahraniční firmy a dnes až na výjimky v pohodě žijí a rozvíjejí se. Když majitelé Škodovky v roce 2009 oznámili prodej hlavní energetické firmy, tehdejší Škody Power, jihokorejskému Doosanu, valné emoce už to nevzbudilo. Proč by teď měli držet dopravu, když všechno ostatní prodali? Když je podnik evidentně v dobré kondici, rok za rokem roste i na zahraničních trzích, a cena tedy nebude malá?

Věřitelé se kdysi v konkurzu na Škodovku přihlásili o dvacet miliard. Řízení se táhlo až do roku 2013 a ve finále zbylo k rozdělení jen pět set milionů. Mnohamiliardový jackpot z prodejů i z dividend nakonec shrábl někdo jiný než věřitelé a už vůbec ne stát, který měl na začátku privatizaci v rukách – tohle je ten hlavní příběh. Co se patriotů týče – Škodovka přežila v názvu firem, v areálu, který se otevřel a do značné míry prokoukl, a pak v lidech, jejichž unikátní dovednosti jdou na dračku pořád. Tragédie opravdu vypadá jinak.

A ten sparťan? Daniel Křetínský už v Plzni je – jeho holding vlastní bývalou škodováckou elektrárnu a chce vstoupit do městské teplárny. Plzeňskému hokeji, kde je Škodovka hlavní partner, nemá valný důvod škodit. A fotbalová Viktorie jako hlavní rival Sparty? Na těchhle penězích závislá není, kdyby chtěl nový vlastník existující sponzoring ukončit. Ale zúročit je umí nesrovnatelně lépe, pohihňáváme se v Plzni. Skoro čtyřicetiletá éra zimbabwského diktátora Roberta Mugabeho se chýlí ke konci. A byly to hezké časy: vyháněli se bílí farmáři, nezaměstnanost činila 85 procent, inflace až 500 miliard procent, na běžný nákup se chodilo s igelitkou plnou bankovek. Při pohledu na možné nástupce se však nezdá, že by zemi čekalo něco výrazně lepšího.