Prvorepubliková bonboniéra

Povolební kvas mezi zvolenými poslaneckými kluby není ničím novým. Naše současná parlamentní demokracie má na co navazovat a ledasčím se možná inspirovat z doby takzvané první republiky.

poslaneckou kandidaturu se vyžadoval vyšší věk, a sice 30 let, ne 21, jak je tomu dnes. Obecně byly věkové limity u většiny volených i jmenovaných pozic vyšší.

Mezi parlamentními stranami panovala silná rivalita a jejich půtky provázela celá řada skandálů dosti podobných těm současným. Naši předkové volili za dvacet let celkem čtyřikrát a užili si i úskalí předvolebních kampaní. Díky národnostní a sociální pestrosti Československa bylo do Poslanecké sněmovny navoleno i patnáct nebo šestnáct politických stran najednou. Některé poslanecké kluby byly svým personálním rozsahem velmi skromné, podobné najdeme i v nedávno zvolené české Sněmovně.

Zkusme si představit, jak spolu asi všichni napříč spektrem složitě vyjednávali. Nic jiného jim nezbývalo a museli to nějak zvládnout. Vzhledem k uvedenému počtu poslaneckých klubů je logické, že vznikaly i početnější vládní koalice, než míváme dnes. Jedna z nich byla dokonce rekordně osmičlenná. Situace byla v podstatě pořád tak pestrá a měnící se za pochodu, že během dvaceti let bylo utvořeno celkem osmnáct vlád. Ona sněmovní bonboniéra tehdy byla nejen pestřejší než ta dnešní, ale byla v podstatě rovnou dvoupatrová. Všechny politické strany se s daným stavem musely nějak popasovat a hledat kompromisy. Žádná strana nikdy nevládla sama a neomezeně.

Skládání vlád bylo tehdy minimálně stejně obtížné jako dnes. Strany válčily o ministerské resorty, kritizovaly si navzájem kandidáty na členy vlády a podobně. Dnešní situace je v podstatě plynulým pokračováním tehdejších tahanic. Aby těch podobností nebylo málo, mocně do vládních jednání i sestavování koalic vstupovali prezidenti Masaryk a poté Beneš. S prezidenty se oficiálně i neoficiálně setkávali při turbulencích na politické scéně nejen nejvyšší představitelé jednotlivých stran, ale i vlivné persony z hospodářské sféry neboli lobbisté.

Mraveniště nad Vltavou

Které strany dominovaly v tehdejší Sněmovně? Zmínit musíme především agrárníky. Ti oslovovali zejména venkov a odvolávali se na zemědělské tradice. Také dnes bychom stranu, u níž lze, byť skrytě, najít slovní základ „agro“, v poslaneckých lavicích našli. I s tím zemědělstvím a oblibou u voličů by to bylo podobné. V Rudolfinu bychom potkali po každých volbách i poslance nejstarší české politické strany. Ano, sociální demokraté byli velkou a vlivnou stranou s početným poslaneckým klubem. Ze současného volebního výsledku svých pokračovatelů by možná řada tehdejších stranických bossů zkolabovala. Mezi klasické parlamentní stálice samozřejmě patřili rovněž lidovci.

Ze stran, které dnes v zasedacím pořádku Sněmovny či Senátu již nenajdeme, musíme připomenout národní socialisty a národní demokraty. Obě partaje bychom mohli zkráceně označit za strany občanské, mířící svým programem na střední vrstvy, potažmo inteligenci. Takové strany máme i nyní, i když momentálně spíše na chvostu zvoleného poslaneckého spektra.

Svůj poslanecký klub měli rovněž komunisté. Extra pozici si postupně vydobyla ľudová strana vedená Andrejem Hlinkou, která obhajovala zájmy emancipujícího se Slovenska. To, co by dnes pro nás byla novinka, jsou politické strany národnostních menšin. Týkalo se to zejména účasti německých politických subjektů. Ty byly mnohdy i členy vládních koalic. Vztahy Čechů a Němců v meziválečném Československu totiž nebyly vždy pouze na ostří nože.

Z výše uvedeného je patrné, že v Rudolfinu na břehu Vltavy bylo opravdu výživné politické mraveniště a leckdo z našich současných politických šíbrů by v něm možná pohořel. Republika však potřebovala v letech svého budování stabilitu a vlády. Strany se proto vždy „nějak domluvily“. Ty největší a nejvlivnější se proto označovaly za státotvorné a byly v podstatě ve všech koalicích. Novináři pro ně mívali různé názvy a přirovnání podobně jako dnes. Když současná média hlásí z Německa pravděpodobný vznik zeměpisně znějící koalice Jamajka, my mívali třeba uskupení s přízviskem rudozelená, panská a podobně. Novináři byli i tehdy kreativní a měli rádi různé alegorie.

Osmnáct vlád během dvaceti let provázelo celkem devět premiérů. Právě tato pozice byla a je základním kamenem pro stavbu jakékoliv koalice. Prvním z této prvorepublikové sestavy byl Karel Kramář. Ten spolu se svou ruskou manželkou Naděždou vybudoval nad Prahou dnešní sídlo premiérů – Kramářovu vilu. Před osekáním Československa mnichovským diktátem pak onu devítku uzavřel generál Jan Syrový. Všichni předsedové vlád měli své vládní koalice nevyzpytatelné, křehké a museli čelit mnohým výzvám i kauzám podobným těm dnešním.

Až se v pondělí poprvé sejdou nově zvolení poslanci a všech jejich devět klubů zaujme zleva doprava svá křesla, začne celá ta pomyslná bonboniéra pulzovat čilým životem. Přejme si, aby pokud možno našli i tito zákonodárci co nejdříve společnou řeč. Budeme napjatě sledovat, kdy a jak se podaří složit funkční vládní koalici, pokud vůbec. Jsou na to dle ústavy tři pokusy. Možná naleznou nějakou formu tolerance menšinové vlády, případně situace dospěje k předčasným volbám.

Ty se většinou poslancům příliš nelíbí v žádné době. Hrozí jim totiž, že přijdou o své výhody a nadstandardní příjmy. Právě finanční zajištění mají současní zákonodárci v porovnání s průměrným českým platem vyšší, než měli v podobném srovnání jejich meziváleční předchůdci. Navíc řada těch zkušenějších umí kombinaci všech výhod téměř geniálně využívat a státu se nesnaží ušetřit ani korunu. Případná vláda, která získá důvěru poslanců, by měla mít na paměti hlavně zájmy všech občanů republiky a nejen svých voličů. Za základ tohoto lze považovat udržení euroatlantického ukotvení České republiky a maximálně efektivní využití nebývalého hospodářského růstu, který nebude věčný. Časem budou další sněmovní volby a po nich může být ona bonboniéra poskládaná zase úplně jinak. Ve voličských vodách se totiž důvěra lehce ztrácí a velmi těžko získává zpět. Zkrátka budeme i poté zase napjatě čekat, který že to bonbon ochutnáme. Parlamentní demokracie totiž skýtá mnohá chuťová překvapení.

Piráti si jedno z prvních zasedání svého poslaneckého klubu uspořádali v

v Lipnici nad Sázavou. Kravaty jste si vyzkoušeli už při audienci u prezidenta, teď jste poznali,

v papalášské chatě, tak ještě ostříhat ty usmolené dredy – a jste tam!

Andrej Babiš navrhuje, že by církve měly místo pod kulturu nově patřit

Jen aby se nám okruhem nevrátily tam, kde byly – hezky pod kontrolou – za socíku, tedy

Gross, Langer a Chovanec už jsou sice (skoro) pryč, ale kdo ví, kdo na vnitro přijde po nich. Dobrý stratég nechodí do

Ani nevyrazí na zteč, aby těsně před střetem cukl. Šéf ODS Petr Fiala krátce před volbou

na šéfa Sněmovny. A jeho kolegové z Demokratického bloku mu v přímém přenosu poděkovali, že z tohoto nesmyslu ustoupil. Jak moc tato hurá akce prospěla nechť si modří ptáci vyhodnotí sami. Také jste včera nevěděli, jestli je to

svátek? Tedy jestli nám parlament milosrdně dovolil, abychom si 17. listopadu mohli

Zdravíme senátora Františka Bublana a děkujeme mu za všechny jeho bizarní nápady.

Na středečním brífinku Pirátů se zpravodajka České televize představila slovy:

Není sice úplně vhodné, aby veřejnoprávní redaktoři dávali tak najevo, ale na druhou stranu je hezké, že se i dnes ještě k ČSSD

Miroslav Kalousek je znám svými ostrými říkankami, kterými rád komentuje aktuální politiku. On ale trousí, kudy chodí. Naposledy na chodbě u soudu s Janou Nečasovou přirovnával

k šu **** přes kalhotky. Každý holt nevyznává naivní poetiku Josefa Václava Sládka.

Co ten další růst české ekonomiky? Hádépé Vypadá to na evidentní a předem objednanou součást

před předčasnými volbami. Mají to Škodovka a další fabriky zapotřebí, takhle makat?

Pozor, Zdeněk Škromach v rodném Rohatci pozvedl zraky z bazénku. Zatím se vrtulníkem proletěl jen kolem vsi (narozeninový dárek od přátel), ale příště už třeba

A s ním tam přijde zákon. S protestními stranami a permanentními revolucionáři nastupuje do Sněmovnyi Do nejstarší sněmovní nálevny Klub 1 (dříve tzv. Dolní sněmovna), kde se po léta poslanci efektivně a někteří bardi tam strávili většinu mandátu, budou mít od pondělí

Zatím jen v čase od 11 do 15 hodin, ale už je nahlodána a její definitivní pád je neodvratný!

zařízení Sněmovny chutná moc ministerstvo financí. vnitra. prohraných bitev. kandidaturu dobrý, anebo ten špatný čerstvý rohlík? „Mariana Kopecká, ČSSD.“ už o 5 % nahoru? kampaně Andreje Babiše spící agent ČSSD domu. revoluce hospodská. ukrývali před médii

parlamentní Bastila rekreačním kouření elektronických cigaret jak pod pod ministerstvo předem stáhl svoji prestiži Fialy i celé ODS, někdo veřejně přihlásí. ten koupit kde jim srdce bije, poezii a metafory doletí až do Lidového volný přístup i novináři.