Národní slaví, u koně se píská
Lidé na Národní třídě se nenechali rozladit aktuálními náladami. Václavské náměstí bouřilo
Pavla Franzkiová redaktorka MF DNES
panely s dobovými fotografiemi, zajímavými fakty a i vzpomínky lidí na listopadové události. Mnohdy se u nich tvořily fronty, ve kterých přítomní trpělivě vyčkávali.
Pozornost upoutaly i dvě filmové tramvaje, do kterých bylo takřka nemožné nastoupit. Nesloužily k přepravě cestujících, ostatně Národní třída byla včera pro auta a tramvaje uzavřená. Vozy s označením 39 a 89 evokujícím dva roky, ke kterým se vztahuje svátek 17. listopadu, se proměnily na malé kinosály, kde se návštěvníci mohli mimo jiné seznámit se vzdělávací platformou Dějepis v 21. století. Ta se snaží přispět ke zkvalitnění výuky dějepisu na českých školách.
Lidé včera nezapomněli ani na Václava Havla. Mnozí se zastavili v improvizovaném obýváku, jenž nesl jméno zesnulého prezidenta. Zájemci si tu mohli vyzkoušet například psaní na psacím stroji nebo se usadit do pohodlných dobových křesel, začíst se do některého z Havlových děl nebo si je poslechnout z úst známých osobností.
Přehlédnutelní kandidáti
Korzo Národní si rovněž nenechali ujít někteří kandidáti na prezidenta. Na Národní třídě návštěvníci mohli vyzpovídat například Marka Hilšera nebo Jiřího Drahoše. Ani oni nevyvolali při oslavách velký rozruch. Někteří lidé je v davu ani nezaregistrovali.
Mezi českými vlajkami se na Národní nejčastěji objevovala vlajka Evropské unie. Sem tam mohli přítomní narazit i na někoho, kdo hrdě nesl transparent vyjadřující třeba nesouhlas s vládou Miloše Zemana. Těchto osob ale bylo skutečně
minimum a potkat je byla spíše náhoda.
Prostor u Národního divadla patřil neziskovému sektoru. Lidé si tu mohli například nanečisto volit prezidenta nebo se seznámit s programem neziskových organizací sdružených do projektu Rekonstrukce státu, který bojuje za větší transparentnost vlády.
Lidé, kteří na Národní třídu přišli, občas vyjadřovali nespokojenost se současnou politickou situací. Ale zároveň i vděk za to, jakým směrem se události po listopadu 1989 ubíraly. Stejně jako Pavel Eiselt, který byl tehdy ve čtvrtém ročníku vysoké školy. „Mohu porovnat a skutečně ten rozdíl je obrovský. Jsem velmi rád, že moje děti mohou cestovat a nemusí se bát říct svůj názor. Jednoduše mohou dělat to, co ony samy chtějí,“uvedl.