Löw-Beerové
Díky textilním továrnám Löw-Beerů se Brnu říkalo „moravský Manchester“. Dnes je ve městě připomínají jen jejich vily.
Jana Ustohalová redaktorka MF DNES
ajemná sebevražda na železniční trati u Stříbra, potopená zaoceánská loď, nejslavnější funkcionalistická vila Tugendhat a ohromující bohatství, které stálo za předválečnou prosperitou Brna. To vše najdeme v historii vlivné židovské rodiny Löw-Beerových. Svůj majetek musela opustit s příchodem nacistické okupace a nedostala jej zpět ani po skončení války. Dnes žijí její potomci po celém světě. Poprvé se všichni znovu viděli až letos v létě na setkání, které zorganizovalo město Brno jako akt smíření.
Historie jedné z nejbohatších rodin Rakouska-Uherska se začala psát na konci 18. století v boskovickém židovském ghettu. Pět synů obchodníka s kůžemi Salomona Löw-Beera zdědilo jeho podnikatelský talent a dravost. Větev rodiny spojenou se Svitávkou na Blanensku založil Moses Löw-Beer, který vybudoval továrnu na spřádání vlny. Později přikoupil mlýn s valchou. V městečku u Boskovic založil továrnu na zpracování bavlny a výrobu látek. Postavil byty pro stovky dělníků, školu a školku.
V těsné blízkosti továrny si rodina v roce 1900 postavila dvě honosné secesní vily s bazénem a velkou zahradou. Navrhl je architekt Josef Nebehosteny, autor budovy brněnského hlavního nádraží. Ve Velké vile pak jeden z potomků, Fritz, vybudoval ve 30. letech minulého století unikátní sbírku asijského umění.
V domě, který se podařilo opravit až před několika lety, dnes sídlí úřad městyse. „Dodneška těžíme z toho, že rodina Löw-Beerových udělala ze Svitávky průmyslové centrum. Sto let tady dávali lidem práci. Nebyla tu rodina, která by neměla někoho v továrně,“popisuje starosta Svitávky Jaroslav Zoubek, který je nadšeným amatérským historikem. Před šesti lety se spolupracovníky napsal o vilách knihu a natočil dokumentární film.
Inspirace pro Spielberga
Rodině patřily také závody v Brněnci a Půlpecnu. A právě příběhem továrny v Brněnci a jejího správce Oskara Schindlera, který zachránil díky svému postavení asi tisícovku Židů před koncentračním táborem, se v roce 1994 inspiroval režisér Steven Spielberg. Podle vzpomínek pamětníků a dokumentů natočil oscarový film Schindlerův seznam.
Syn Mosese Löw-Beera Max přesunul svoje podnikání do Brna, kde tušil lepší možnosti rozvoje firmy i díky blízkosti Vídně, hlavního města rakousko-uherské monarchie. Rodinný podnik však mohl začít vzkvétat teprve díky uvolnění zákonů, které až do začátku 19. století omezovaly podnikání Židů. A také díky výstavbě železničních tratí, po nichž se zboží přepravovalo rychleji než dříve.
V roce 1913 se ze Svitávky do Brna přestěhoval i další jeho příbuzný Alfred Löw-Beer, který původně bydlel v Malé vile. U parku Lužánky si pořídil secesní dům, který přestavěl, vedlejší Arnoldovu vilu pak koupila jeho sestra Cecílie. A na parcele v Černých Polích, která k domu patřila, o dvacet let později postavila jeho dcera Greta Tugendhatová slavnou funkcionalistickou vilu, dnešní památku UNESCO.
Historici mají za to, že právě dětství Grety Tugendhatové, které strávila v přezdobených secesních interiérech Malé vily a později v prostředí vily prarodičů u Lužánek, bylo impulzem k nápadu postavit moderní jednoduchý dům s nádherným výhledem na Brno.
Rodině se v textilním podnikání dařilo a postupně si vybudovala vliv nejen v Brně. Idyla ale skončila s blížící se válkou. Po zabrání Sudet v roce 1938 se většina členů rozhodla odjet do bezpečí v západní Evropě. Alfred Löw-Beer však zůstal v Brně, chtěl zachránit část majetku a přijet později. Jisté je, že jej začala sledovat policie a rodina o něm neměla dlouho žádné zprávy. Až v dubnu 1939 bylo nalezeno jeho tělo na železniční trati u Stříbra. Jak se tam dostal a kde skončily cennosti a dokumenty, které vezl s sebou, se nikdy nepodařilo objasnit. Válku nepřežila ani jeho sestra Cecílie, která zemřela v terezínském ghettu. Další příbuzní nepřežili Osvětim.
Majetek nikdy zpět nedostali
Také osud svitávecké větve rodiny byl pohnutý. Na útěku se chtěli její členové dostat z Irska do Kanady, kde měli vzdálené příbuzné. „1. září 1939 se nalodili na britský zaoceánský parník Athenia a mířili do Montrealu. Na palubě bylo tisíc pasažérů, zhruba polovina židovští uprchlíci. O dva dny později loď torpédovala německá ponorka. Sto dvacet lidí se utopilo, ale naši to přežili. Každý se zachránil na jiném člunu. Maminka se dostala do Irska, otce převezli do Anglie. Setkali se až po několika týdnech,“vyprávěl v týdeníku Vlasta John Löw-Beer.
Asijskou sbírku jeho otce Fritze z Velké vily se podařilo zachránit a dnes je v muzeu ve Stuttgartu. John Löw-Beer se narodil v roce 1944 v New Yorku a považuje se za světoobčana. „Když se hodně stěhujete, není žádné konkrétní místo, kde máte domov. Nicméně kořeny má rodina tady. V Brně, ve Svitávce, v Brněnci a v Boskovicích,“řekl při letošním setkání potomků továrnických rodin na festivalu Meeting Brno.
Rodina nedostala zpět majetek zabavený nacisty ani po válce. „Padesát let tady bylo jméno Löw-Beer tabu. Mám ještě materiály z 50. let, kdy rodina chtěla navrátit československé občanství, aby mohla žádat zpět majetek, který jí nejdřív zabavili nacisté a pak zkonfiskovaly Benešovy dekrety jako německy mluvícím továrníkům,“popsal starosta Svitávky Zoubek.
„Že šlo o Židy a část rodiny, která nestihla utéct, zemřela v koncentrácích, se nebralo v potaz. Nakonec občanství nedostali, protože někteří jejich bývalí zaměstnanci vypověděli, že před nimi museli mluvit německy,“dodal starosta.
V Brně a okolí tak po kdysi slavné rodině, která pomohla městu k prosperitě, zbyly jen secesní a funkcionalistické vily v Černých Polích a Pisárkách a v Brněnci a ve Svitávce. Většina továren je už zbořena nebo přestavěna na kanceláře.