V hlavní roli cukroví

Jeden z mých oblíbených filmových hrdinů je Perníček z pohádky Shrek. Stal se jím ve chvíli, kdy na mučidlech vmetl svému trýzniteli do obličeje místo odpovědi drzou výzvu „Vyliž mi polevu!“. Zdalipak by i moje cukroví obstálo v hollywoodském trháku? Pokud jde o perníčky, tam už je místo zabrané. Leda by zaskočily v nějakém westernu, tvrďáci na to jsou dost a rysy vymalované bílou polevou taky mívají často ztrhané. To vanilkový rohlíček je jasný kandidát na roli prince. Křehký, jak se na aristokrata sluší a patří, vždy navoněný jemným parfémem a pokrytý vrstvou bílého pudru. Jasné rokoko! Zázvorka by mohla hrát nějakou tu Laru Croft. Nevím, čím to je, ale vždycky je tvrdá jako kámen, kdekdo by si na ní vylámal zuby. Vosí hnízdo možná sní o výpravném baletním kuse, protože má piškoty, ale na konkurzu by to projelo. Sotva se valí a má obrovské břicho. Bodejť by nemělo, když mu v něm imrvére žbluňká vaječňák. Takže hostinský. Toho by hnízdo zahrálo přesvědčivě. Pracna je klasická prvorepubliková hokynářka – voní vzácným kakaem a ještě vzácnějším kořením. Je to ženská plná nejrůznějších nálad, které se mění podle toho, v jaké je zrovna formě. V milostné romanci by mohlo hrát linecké, protože už mnohokrát dokázalo, že slepit se dá i zlomené srdce. Má to sice někdy příchuť do kysela, ale takový už je život. Poslední do filmové party hrdinů je neznámý cizinec. Objeví se každý rok, aby oživil stávající ansámbl. A pak už je jen na něm, zda se z nového druhu stane starý brach, jako se to u nás doma povedlo zatím jen pomerančové podkově. Měla holt štěstí.