Děda Gibson ve vánoční novince
Smutné konce stárnoucích akčních hrdinů by byly veselejší, kdyby v rolích dědečků mohli bavit. Jenže celý svět by Mel Gibson zachránil snáz než novinku kin, rodinnou komedii Táta je doma 2.
Není to jeho vina, naopak. Právě a jedině Gibson probouzí z ospalého sentimentu sestavu prvního dílu, tedy neurčitého Marka Wahlberga coby nezodpovědného biologického otce a přepjatého Willa Ferrella jako nudně spolehlivého otčíma roztomilých dětiček.
Od minule se rivalové jakžtakž smířili, ale na společné Vánoce do hor oba vezmou i dědečky, kteří si také těžko porozumějí. Neboť Ferrellův tatík v podání Johna Lithgowa je stejná citlivka jako syn, kdežto Wahlbergův čili Gibson zastupuje mužnou drsnost. Nesnáší dojímání ani objímání, krásky svádí jak na běžícím pásu a vnoučatům je schopen dát do ruky pušku či vyprávět anekdotu o mrtvých prostitutkách. Bohužel ji kvůli zásahu rodičů nedopoví – a tak je tomu se vším, co by mohlo jen vzdáleně zazvonit smíchem.
Humor obstarávají výhradně pády, rány a jiné fyzické útrapy Ferrellova snaživého nešiky, který dokáže zničit telefonní vysílač, sváteční osvětlení i sám sebe ve sprše na hlasové ovládání. Na plátně se sice vyskytují rovněž dámské protějšky obou tatínků, ale stejnou parádu by odvedly figuríny z výkladní skříně. Bohužel jen málo prostoru dostávají děti, které by přitom svou bezprostředností mohly zatuchlost umravněné zábavy trochu provětrat. A pokud už se dostanou na chviličku do popředí, pak vesměs ve stokrát viděných situacích, ať už nesmělý školák sbírá sílu ke svému prvnímu polibku jako v Lásce nebeské, nebo ať se miminko bez dozoru řítí po zasněženém svahu ve stylu S tebou mě baví svět.
Uprostřed vší cituplnosti s vůní jehličí a vaječného koňaku má Gibson jen dvě možnosti: tiše, leč ostentativně trpět při družných hrách, nebo trapasy provázené lítostí glosovat vlastním jízlivým smíchem. Přitom však nezmůže nic proti scénáři, jenž od počátku dává najevo, že i Gibsonova tvrdého chlapa zoceleného pobytem ve vesmíru nakonec dovede do rozpoložení, kdy uroní změkčilou slzu.
Raketové Vánoce
A jak se dotyčný okamžik přibližuje, z filmu dosud neškodně nezajímavého se stává nesnesitelná ždímačka emocí. Podle hollywoodské kuchařky se nejprve musí v hodině pravdy všichni rodinní příslušníci pohádat a rozejít, aby se vzápětí díky zásahu shůry zase setkali a svorně s náhodnými spoluobčany zaveleli hromadným zpěvem k velkému vánočnímu smíření.
Ulepenou nasládlost protrhnou vedle Gibsonovy snahy jen Raketové Vánoce. Což je zjevně kouzelně pitomý, bohužel pouze fiktivní film s Liamem Neesonem, na který jdou hrdinové do kina a žasnou, když se z plátna vedle dětských hlásků linou výbuchy i vulgarity.
Na takovou svatokrádež si krotká besídka Táta je doma 2 zdaleka netroufla.