Brzké pohřbívání Angely M.

Jednání, která vedla Angela Merkelová se Zelenými a FDP o vzniku vlády, zkrachovala. I kdyby však došlo na předčasné volby, neodejde. S politikou totiž končit nechce.

Jestliže má německá kancléřka Angela Merkelová nějakou schopnost, je to schopnost politického přežití. To už mnohokrát prokázala. Na rozdíl od vize, idejí nebo razance. I proto možná zvládne i aktuální krizi.

Žalostný, konec je vždycky žalostný – zahájil svůj komentář k osudu Merkelové prominentní německý komentátor Jakob Augstein ve Spiegelu. Stejně jako mnoho jiných lidí již Angelu Merkelovou pohřbívá poté, co jí ztroskotala koaliční jednání s FDP a Zelenými.

Jenže tato žena přežila už skoro všechno a není důvod, aby nezvládla i tuto krizi, pokud bude mít vůli. Nebo chuť.

V německé politice se stalo něco nevídaného, země, která je vzorem stability a důstojnosti pro celou Evropu, neumí sestavit vládu. Zatím to bylo vždycky tak, že ti, kteří se nechtěli dohodnout, ale věděli, že se dohodnout musí, se nakonec dohodli. Teď to neklaplo.

Nizozemský premiér Mark Rutte, který svůj třetí kabinet letos sestavoval sedm měsíců, měl přijet minulé pondělí na oficiální návštěvu Berlína. Jenže to padlo, poněvadž tam měli zcela jiné problémy. FDP ztratila zájem být v kabinetu. Ale Rutte stejně jako Merkelová ví, že občas jenom něco chvíli trvá.

Existují hlasy, že kdyby to Merkelová položila, koalice „Jamajka“, to jest Svobodní, Zelení a křesťanští demokraté, by to nakonec dala dohromady. Objevují se i jiné teze – že narcistnímu lídrovi FDP Christianu Lindnerovi jde o osobní prospěch. Jako lídr strany v Severním Porýní-Vestfálsku natolik nesnášel tamního předsedu CDU a dnešního zemského premiéra Armina Lascheta, že v jeho vládě neusedl.

Podobně se nesnese ani s Angelou Merkelovou. A sní o tom, že se stane takovým německým Sebastianem Kurzem. Mladý lídr. Jenže chyba, jeho stranu ve volbách předstihla i protestní Alternativa pro Německo a šance, že se Lindner stane jednou kancléřem, je minimální. Má to samozřejmě i pragmatickou rovinu – poslední spoluúčast ve vládě s CDU/CSU odnesla FDP vypadnutím z parlamentu.

Proč odcházet

Merkelová má několik variant – buď přiměje svobodné a Zelené k návratu k jednacímu stolu, nebo znovu uzavře velkou koalici, anebo povede zemi k předčasným volbám.

Ty voliči nemají rádi – a navíc často takové opakované volby končí stejně jako ty předchozí, Španělé by mohli vyprávět.

Jistěže to může kancléřka Merkelová vzdát a přenechat post někomu z mnoha dalších uchazečů, jenže k tomu nemá důvod. A navíc už hraje na sebe, svou budoucnost a pověst.

Merkelová se stala kancléřkou náhodně – ještě v roce 2002 vedl souručenství CDU/CSU do voleb bavorský premiér Edmund Stoiber. V CDU samé se Merkelová zbavila jak předchůdce v předsednickém křesle Wolfganga Schäubleho, tak šéfa poslaneckého klubu (v německém systému lídra opozice) Friedricha Merze.

Kancléřkou se Merkelová stala v roce CDU včetně vrchního ideologa Alexandera Gaulanda, určitě Merkelová k moci nepustí. Pokud bude SPD stále tak sveřepá, že neobnoví velkou koalici, nezbude než přece jen domluvit „Jamajku“s FDP a Zelenými.

Dnes se to zdá absurdní, ale i Lindner možná jen hraje o větší moc. Všechno je věc jednání.

Hledají se členové koalice

Otázka, kterou si všichni klademe, je, proč to Angela Merkelová pořád dělá, o co jí jde. Již před časem mohla pohodlně odejít do politického důchodu. Neodešla. Volby ovšem absolvovala poněkud automaticky, bez programu a hlavně bez energie.

Nicméně vyhrála a to svědčí kromě jiného také o slabosti jejích odpůrců, spíš než o něčem jiném. Sama řekla, že pokud budou předčasné volby, znovu povede CDU/CSU jako kandidátka na kancléřský post. Zjevně tedy nemá v úmyslu s politikou skončit. Jen musí začít shánět ty, kteří s ní budou ochotni vládnout.

Nabízí se přitom i Alternativa pro Německo. Její lídr Alexander Gauland je klíčovou postavou, která kdysi podpírala myšlenkově samotnou CDU. Dosavadní předsedkyně Frauke Petryová byla představitelkou pragmatické části, která usilovala o možnost, že se AfD jednou zapojí do vládního dění.

Naopak Alexander Gauland je reprezentantem tvrdě protestního křídla. I to je však strategie. A Lindnerova FDP, která bojuje o stejné voliče, v kabinetu být nechce.

Kancléřka asi nenechá dojít situaci k předčasným volbám, ale pokud ano, znovu vyhraje.