Vietnamští a ruští kamarádi v první třídě
Jana Veselého, vedoucího severočeské MF DNES Václava Teichmanna
VTeplicích žijeme jaksi multikulturněji, než je v Česku běžné. Přináší to život lázeňského města, kde chtějí bydlet a podnikat lidé různých národností a náboženství. Já se třeba v poslední době bavím tím, že dcera po třech letech přemluvila svou vietnamskou kamarádku, aby přišla na její narozeniny. Dosud ji rodiče pouštěli mimo školu pouze za příbuznými a bratr – středoškolák vietnamskou rodinou vybraný za jejího zákonného zástupce, protože se dorozumí – ji hlídal. Teď se dcera těší, že ji kamarádka naučí asijské pochoutky, které nosí na svačinu a které mají české holky rády. Celou partičku třeťaček pak svými vtipy obveseluje milá dívka z Ruska, jejíž maminku holky milují už od školky, a jakmile ji vidí, tak ji objímají.
To synek to má těžší. V úterý po „rodičáku“, na němž paní učitelka popisovala výsledky a schopnosti prvňáků i jejich školní lásky a nelásky, jsme se po procvičení odstavců, že máma má mimi a Emu, bavili o rvačkách. Nic hrubého, žádný útok, jen jsme zkusili svižně nasazenou obrannou kravatu. S ruskými a ukrajinskými holčičkami si hoch porozuměl, malí ruští borci ale drží a postupují spolu. Ale i s nimi se synek jistě domluví, nemám obavu.
Při pohledu na školní fotky jsem pak vyzvídal, jak volá na vietnamské chlapce s téměř nevyslovitelnými jmény. „Jak? Nijak. Všichni jsou kámoši, tak všem říkám ‚kámo‘, to stačí,“vyprávěl prvňák.
Arabská třída
Zhruba před týdnem tablo synovy třídy uveřejnily místní noviny. Přes snímky prvňáků si teď zvyšují čtenost webu. Synova třída byla vedle první třídy Základní školy Plynárenská. Tohle jméno si možná pamatujete. Je to ona třída z teplické čtvrti Prosetice, proti níž se na Facebooku zaútočili rasisté, když spatřili řady malých Romů a Arabů.
Slovní útok na děti byl už mnohokrát odsouzen. I mně je z něj mizerně a trapně a za postih pisatelů nadávek bych se přimlouval. Ty děti jsou přece stejné jako moje, vaše či sousedovy. Hrají si, smějí se, baví se nebo hádají stejně. Nadávat jim a vymezovat se vůči nim může jen ubožák.
Nemá cenu si však nic nalhávat, složení té třídy nemusí mít každý za bezproblémové. Víme, že obyvatelé teplických Prosetic a Šanova si stěžují na usídlující se Araby. Víme, že teplická arabská komunita není vesměs vnímána jako obohacení, ale jako potíž, což je dáno způsobem jejího života, který je těžko slučitelný s naším. Víme, jaký binec dokážou spáchat v Teplicích sezonní lázeňští hosté z Perského zálivu.
Je samozřejmě v pořádku, že děti Arabů, když už si jejich rodiče vybrali pro život Česko a když jsou tu legálně, chodí do škol a vzdělávají se „po našem“. Aspoň poznají naše hygienické návyky, kulturu, historii, ale třeba i postavení ženy v rodině a společnosti. Míním však, že – vzhledem k výrazné odlišnosti života Arabů – by děti měly být v budoucnu rozmístěny rovnoměrně do různých tříd a různých škol.
Vietnamci a Rusové, jak se ukazuje skupiny nám výrazně bližší, začlenění zvládají a my se můžeme těšit z jejich přítomnosti. U nich není třeba nic řešit. Ovšem integrovat se musí i Turci, Pákistánci, Somálci, Jemenci a třeba Alžířané, kteří v Teplicích chtějí být. Pokud se k tomu nemají sami, musí se o to postarat úřady direktivněji.
Když to šlo s právě uplatňovanou inkluzí znevýhodněných dětí a dětí se speciálními potřebami, musí to jít i s dětmi cizinců. Začlenění školáků z výrazně kulturně odlišného prostředí mezi nás je totiž ta opravdová inkluze našeho věku. U dospělých to pak jde mnohem hůř. Při volbě místopředsedů Sněmovny neprošel v prvním ani druhém kole šéf ODS Petr Fiala, jako jediný z kandidátů. Je to taková oblíbená parlamentní hra na fackovacího panáka: v roce 2002 se Hana Marvanová dočkala až napočtvrté, a to byla političkou vládního bloku. Opozičnice Miroslava Němcová z ODS čekala ještě déle. Chce to pevné nervy.