Brutální škleb prokletých básníků přesáhl svou dobu
Radim Kopáč spolupracovník MF DNES
Pojem „prokletý básník“uvedl na mezinárodní scénu v roce 1884 Paul Verlaine. Teď se k nim vrací básník a překladatel Radek Malý. A překvapivě nejde o Francouze, ale o Němce. Jeho právě vydaná knížka má název Prokletí básníci německé poezie.
Jsou čtyři: Georg Heym, Jakob van Hoddis, Gottfried Benn a Georg Trakl. Ta jména zná tuzemský čtenář dobře z řady samostatných knížek. Většinu z nich přeložil do češtiny Ludvík Kundera, který byl Malého vysokoškolským učitelem. Rovněž Malý jim věnoval jako překladatel pozornost: jednak v antologii Držíce v drzých držkách cigarety (2007), jednak ve výboru z Traklových básní Podzimní duše (2005). Přítomná knížka čerpá vydatně právě odtud, z již hotového, moc nového v ní nenajdeme. Nový je především rámec – titulní „prokletost“. O co jde?
Prokletý básník má většinou brutálně pohnutý, nešťastný osud. Heym se ve čtyřiadvaceti letech utopil při bruslení, Trakl se v sedmadvaceti předávkoval kokainem, van Hoddis zešílel a jako blázen byl zavražděn v rámci Hitlerova tažení za čistý a zdravý národ. Jediný Benn, povoláním lékař se specializací na pohlavní choroby, se dočkal na konci života uznání i jisté slávy.
To prase, člověk
Našli by se v dějinách německé poezie tragičtější, prokletější osudy, než byl ten Bennův. Stačí připomenout šíleného Hölderlina nebo předčasně zemřelé Novalise a Georga Büchnera. Jenže k nim nechová Radek Malý tak vřelé sympatie. U něj jsou na prvním místě autoři expresionismu. Literárního směru, který vyrukoval s chmurnými a běsnými náladami, vyvolanými jednak hrůzami první světové války, jednak přízraky moderního velkoměsta.
V expresionismu, jehož tradici je Malý věrný i ve své vlastní básnické tvorbě, „démoni rostou jako šílení“(Heym) a boha vystřídala na nebesích „koruna stvoření, to prase, člověk“(Benn). Tedy cynická groteska a brutální škleb, bolest a zmar, marnost a smrt.
scéně, či jeden z nedávných objevů Lenny. Dost hlasů na to, aby se dostala mezi prvních osm, poslali příznivci posmrtně také Věře Špinarové.
Gotta asi neohrozí
Hegemonii Karla Gotta velmi pravděpodobně nikdo neohrozí. I tak se s ním utká kontroverzní zpěvák Tomáš Ortel, Tomáš Klus, Richard Krajčo nebo Jaromír Nohavica, jenž na podzim vyprodal pražskou
Prokletý básník má však i další kvalitu – důležitější než pohnutý osud. Jeho dílo přesahuje svoji dobu. Je výjimečné, a pro svoji výjimečnost v době vzniku zatracované. Nejznámější z českých „proklatců“Karel Hynek Mácha by mohl vyprávět.
Podobně Heym, van Hoddis, Benn a Trakl. Bez jejich přínosu by byla slabší jak meziválečná avantgarda, tak generace poválečných básníků. A nejen těch německojazyčných, obecně evropských, a možná i světových. Každý z toho kvartetu má své: Trakl je nejnaléhavější, Heym nejtragičtější, van Hoddis
Vedle hlavních kategorií ještě hudební fanoušci rozhodují o Objevu letošního roku, kde jsou nominované kapely Mirai a Poetika a písničkáři Pokáč a Vojtaano.
Pro cenu si přijde také někdo ze slovenských hudebníků nominovaných v kategorii Slavíci bez hranic. Skupina No Name má šanci získat sošku už podesáté. K relativně novým kategoriím patří Nejoblíbenější píseň posluchačů Rádia Impuls a Nejstreamovanější skladba na internetu.
Kromě vystoupení Lucie Bílé slibuje slavnostní večer ještě čísla od Marty Kubišové, která koncertní dráhu završila 1. listopadu v den svých pětasedmdesátých narozenin, Ewy Farné, Marka Ztraceného nebo Olympiku. nejhumornější, Benn nejmorbidnější.
Výbor Radka Malého funguje ještě v jednom ohledu. Jako protipól knížky Malé lalulá, kterou sestavil v roce 2014. V ní představil čtyři německé básníky veselé noty, jazykové grotesky a nonsensu: Christiana Morgensterna, Joachima Ringelnatze, Hanse Carla Artmanna a Ernsta Jandla. Ve spojení s ní fungují Prokletí básníci německé poezie nejlíp.
Prokletí básníci německé poezie