Ruská hanba a české medaile
Už v biatlonu nezávodí, ale učí. Jak se změnila Jitka Landová.
Matěj Tomíček reportér MF DNES
Zbraň a lyže vyměnila za třídní knihu, přeplněné ochozy biatlonových stadionů zase za školní třídu.
Bývalá biatlonistka Jitka Landová v květnu ukončila kvůli únavovému syndromu kariéru. Teď je z ní učitelka, na základní škole v Jablonci nad Nisou děti vyučuje tělocvik.
„Mám se vážně skvěle. Baví mě to, naplňuje a i zdraví se mi spravilo,“vypráví nadšeně mezi hodinami.
A taky vzpomíná. Třeba na to, jak před čtyřmi roky doběhla na olympiádě v ruském Soči se štafetou na čtvrtém místě. Dlouhých 1 375 dnů pak trvalo, než původně druhé Rusky diskvalifikovali kvůli dopingu a české kvarteto se posunulo na třetí příčku. Bronzovou medaili Landová dostane poštou.
Jaký je váš první školní rok v roli učitelky?
Parádní, žiju si jako normální smrtelník a nestěžuju si. Mám perfektní děti i kolektiv. Učím ve škole, na kterou jsem sama chodila.
Takže máte mezi kolegy své bývalé učitele?
Přesně tak. Část kolektivu je ještě prapůvodní, o to je to veselejší.
Učíte tělocvik?
Ten mám na půl úvazku a pak jsem ještě asistent pedagoga. V červnu jsem ukončila jedno studium a chtěla jsem začít další, ale obor mi neotevřeli, za což jsem nakonec ráda, protože by toho asi bylo moc. Neměla bych na sebe vůbec čas a to bych nerada. Teď počkám do září a pak si chci dodělat angličtinu jako druhý předmět.
A co biatlon? Už jste ho v hodinách tělocviku zařadila?
Zatím ne, ale možná k tomu dojde. Jsme škola s rozšířenou výukou tělesné výchovy, máme tam biatlonisty a lyžaře, jen je dost těžké dostat se ke zbraním. Ani já tu svou už nemám. Ale můžeme udělat takovou alternativu – budou házet šiškami do stromu (zasměje se).
Díváte se na biatlon alespoň v televizi?
V neděli jsem se dívala, ale určitě si podle biatlonu nebudu řídit denní harmonogram. Když budu mít čas, podívám se. Jindy stačí výsledky.
Právě ty se v pondělí po diskvalifikaci Rusek změnily. Cítíte nyní vztek, zklamání, radost? Nebo vše dohromady?
Nemůžu být vzteklá ani zklamaná, vždyť jsem vysloužilý sportovec. Všichni víme, jak to tehdy bylo… Ale nechci přemýšlet nad minulostí, nechci se ohlížet zpátky. I když přiznávám, že mi pondělní zpráva nedala spát.
Hodně vás mrzí, že jste si neužila tradiční oslavy na podiu?
Mrzí. Byl by to nepopsatelný zážitek plný emocí a euforie, na který bych vzpomínala. Určitou lítost cítím.
Předpokládám, že jste na Rusky dnes naštvaná.
Že jim není hanba! Mně to přijde jako nestoudnost. Nechápu, jak ten jejich organizovaný doping funguje a jak jim to mohlo tolik let procházet. Konečně se s tím něco dělá.
Vybavíte si ještě nějaký moment z olympijského závodu?
Zažívala jsem v něm dost krušnou chvilku. Nebyla jsem tak otrkaná a zvyklá přebírat štafetu na prvním místě. Rozklepaly se mi nohy a musela jsem pětkrát dobíjet.
Změnila by bronzová medaile něco ve vašem životě?
Stoprocentně. Měla bych jinou motivaci, jiné ohodnocení, i sponzorsky se ta situace dala uchopit jinak. Ale na můj konec kariéry by bronz asi vliv neměl. Zdravotní problémy přišly a asi byly nevyhnutelné.
Neplánujete se k biatlonu vrátit ani jako komentátorka?
Byla jsem v kontaktu s Českou televizí, ale mají teď plné stavy. Kdyby byla nouze a někdo z expertů by nemohl, ozvou se, tak uvidíme.
V tuhle chvíli se tedy olympijským bronzem vaše biatlonová kapitola uzavřela?
Pro mě byla uzavřená už od jara. Teď se jen trochu pootevřela, abych dopsala tu poslední kapitolu. Je překvapivá, trošku politováníhodná, ale aspoň příjemná a hezká.