Zlobou vytrestáme jen sami sebe
Puberťák má dvě cesty, jak se prosadit v partě. Mluvit sprostě, kašlat na učení i autority, pít, kouřit, rvát se, čmárat po zdech. A čím je horší, tím lepší. Nebo se může odlišit od vrstevníků tím, že bude jejich slušnějším opakem. Podobně by normální politické strany neměly soutěžit s těmi nenormálními v šíření zloby a strachu. Nikdy nemohou „zlé chlapce“trumfnout. Bohužel v Česku, jak se zdá, neexistují politici šířící optimismus a úsměv, pouze provokatéři, kterým voliči dávají hlasy, aby naštvali ostatní.
Lidé mají oprávněný strach ze ztráty zaměstnání, z dluhů a exekutorů. Bojí se, zda jejich děti budou žít lépe. K tomu všemu migranti a teroristé, ovšem pouze v našich hlavách a na (a)sociálních sítích, obsazují Evropu. Českem se podobně jako celým vyspělým světem rozšířila beznaděj a pomstychtivost. Jako kdyby měl nastat konec světa. Svět nikdy nebyl dokonalý, ale přes všechny problémy dnes žijeme v nejbezpečnějším a nejbohatším období lidské civilizace.
I chudí mají dnes vyšší standard než velmoži v minulosti. Co na tom, že soused vlastní helikoptéru? Z tohoto pohledu „problém rostoucí příjmové nerovnosti“představuje nejhorší blud současnosti, absolutní fake news . K čemu statistiky? Nezáleží na tom, jak kdo žije, ale jak se my sami máme dobře.
Možná všeobecná negace pramení z touhy, aby se něco dělo. Chceme si z nudy sami ublížit, zbavit se svobody, abychom o ni mohli zase bojovat? Každý hlas odevzdaný ve volbách politické spodině je řezem do vlastní tepny. Uvědomme si, že naše zloba a snaha vytrestat establishment dopadne nejvíce na nás. Jestliže se oddáme negativnímu pohledu na svět, naše představy a kletby se začnou samy naplňovat.
Například vystoupení z Unie by jako první litovali voliči, kteří si je nejvíce přejí, protože pracují na nekvalifikovaných místech závislých na volném pohybu zboží a služeb. Jak ukazuje dosavadní průběh brexitu, který jde přirovnat k pitvě živého politického organismu, členské státy Evropské unie jsou po politické, ekonomické i právní stránce k sobě doslova „přirostlé“.
U jedné třetiny všech norem se do českého právního řádu pouze přenáší celounijní pravidla, která předtím byla schválena členskými vládami nebo reprezentanty jednotlivých zemí. Nejde o žádný diktát Bruselu, ale o holou nutnost, pokud se nemáme dostat na okraj evropské civilizace.
Francie se ještě před rokem zdála být negativistickou, zchátralou parodií Západu. Emanuel Macron dokázal v prezidentských volbách vzbudit u svých spoluobčanů nadšení a členství v Evropské unii podat jako pozitivní hodnotu. Bojujme s mentalitou žebráků, hloupých „chytrých Honzů“a puberťáků. Mrzí nás snad život v důstojnosti a byť nedokonalé spravedlnosti? To se nechceme stát v ničem pozitivním vzorem? Irsko oslavovalo den, kdy se stalo čistým plátcem do rozpočtu Unie. Nechceme nikdy vyměnit pachuť z přijímání dotací za radost z obdarovávání?