Nejlepší noční program v Praze? Noční Praha
Málokdo dokázal zachytit atmosféru zimního soumraku tak jako malíř Jakub Schikaneder. Něco podobného však lze zažít na večerních či nočních toulkách podzimní metropolí.
Vmodrých a šedých barvách, prozářených nazlátlým svitem lucerny je zahaleno vltavské nábřeží na jednom z nejznámějších Schikanederových pláten z roku 1909. Obdobné barevné tóny budou potkávat poutníci na cestě za nejkrásnějšími večerními a nočními pohledy v předsváteční Praze.
Od jihu cestu do pražské kotliny hájí vyšehradská skála, osazená dnes barokní citadelou. Její dominantu bezpochyby představuje bazilika sv. Petra a Pavla. Typické dvouvěží chrám dostal na sklonku 19. století při regotizaci, vedené Josefem Mockerem.
„Ta nahradila poněkud těžkopádně působící barokní podobu, kterou bazilika dostala při přestavbě na počátku 18. století,“uvedl historik František Ekert. Ozářené věže připomínají ruce obrácené při modlitbě k tmavému nebi. Z hradeb od někdejšího královského okrsku a Starého purkrabství je jedinečná vyhlídka. K severu po proudu řeky na Pražský hrad a čtvrti na obou březích Vltavy. V opačném směru dominuje pohled až směrem k hřebenu Brd s věží na Cukráku.
DÁMOU ODMRŠTĚNÝ OBECNÍ ZŘÍZENEC ZDE TANČIL S MRTVOLOU, KTEROU VYŇAL Z TRUHLY, LÍČIL EGON ERVÍN KISCH.
Vyšehradský hřbitov a Slavín, jehož osvětlení doplňuje v pozdně odpolední tmě mihotavý svit svící, jen umocňuje nebývalý zážitek z cest barokní pevností.
Na protilehlém srázu, východně od hradeb Vyšehradu, se rozkládá jedna z dominant Nového Města pražského, kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. Vznikl na vrcholu pomyslného latinského kříže, na nějž zakladatel Nového Města Karel IV. v roce 1348 nechal rozmístit klíčové svatyně.
„Osmiboká dispozice chrámu přímo poukazuje na kostel Karla Velikého v Cáchách,“uvedl historik Pavel Vlček. To, co z těchto míst lze zahlédnout, zajímavě v barokní éře obohatili augustiniáni, jejichž řádu klášter a kostel náležely. Při zbožných poutích na Karlov zástupy lidí nehleděly na Botič, ale podle augustiniánských průvodců na potok Cedron. A například zeleň na Folimance se v podání mnichů proměnila na Zahradu getsemanskou. Tedy místo spojené s Kristem a jeho osudovou cestou do Jeruzaléma. Dnes lze prozaicky na protilehlém konci údolí Botiče vidět osvětlený monolit Kongresového centra. Jižním a východním směrem se rozkládají ulice „Jamrtálu“, Nuslí a Michle. Na obzoru se rýsuje pohled na hranu Jižního Města.
OD CHRÁMU K JEDOVÉ CHÝŠI
Kousek od karlovského chrámu zve jiné pozoruhodné místo k večernímu putování i neotřelým výhledům. Jde o chrám sv. Apolináře na návrší zvaném Větrov. I to je gotický chrám spjatý s Karlem IV. Zajímavý pohled se odtud nabízí na kus Nového Města a ozářené věže vyšehradské baziliky. Genia loci Větrova umocňuje vzpomínka na někdejší lokál Jedová chýše, stojící kousek od kostela.
Po polovině 19. století šlo o oblíbený „zapadák“mediků i lidí z okraje společnosti. Zdejší jodoformové večírky, pořádané budoucími lékaři, bývaly proslulé. „Dámou odmrštěný obecní zřízenec zde tančil s mrtvolou, kterou vyňal z truhly,“líčil na počátku 20. století jeden z morbidních momentů Jedové chýše reportér Egon Erwin Kisch.
Nostalgicky ve svitu lamp působí cesta z Větrova dolů ke Karlovu náměstí Viniční ulicí, lemovanou vpravo masivní zdí u psychiatrické kliniky a řadou stromů, vlevo budovami přírodovědecké fakulty a Hrdličkova muzea člověka.
Na pražském levobřeží za neotřelými pohledy lze vyrazit například na zlíchovský kostel sv. Filipa a Jakuba. „Jedná se o jednolodní kostel, atypicky orientovaný k severu. V současné podobě jde o barokní stavbu z let 1713–14,“popsal stavbu historik Antonín Podlaha. Místo je ale spjaté s mnoha pověstmi. Legendy na Zlíchovskou skálu umístily trasu útěku bájného Horymíra v sedle Šemíka. Původní, starobylý románský kostelík v těchto místech kroniky doložily k roku 1257. Tehdy nesl zasvěcení sv. Štěpána. Při pohledu po proudu řeky opět dominuje Vyšehrad. Ve východním směru na druhý břeh Vltavy jsou nepřehlédnutelné Branické skály.
Tradiční, ale stále neokoukaný rozhled na lampami ozářenou Malou Stranu, Hrad a Staré Město pražské poskytuje okolí kostela sv. Vavřince na vrchu Petříně. „Původní románský kostel je zde doložen k roku 1135,“uvedl historik Jiří Čarek.
Místo je opředeno mnoha legendami. Kdysi zde mělo stát i obětiště, kde pohanští žreci (kněží) v posvátném háji obětovali Perunovi. První křesťanský kostelík zde měl podle pověstí postavit již ve druhé polovině 10. století kníže Boleslav II. Chrám pod dozorem architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera prošel na počátku 18. století barokní přestavbou, jež sem přinesla i kapli Božího hrobu, zastavení křížové cesty a další monumenty.
Podle některých výkladů na Petřín do těchto míst zřízenci vedli na popravu Josefa K., hrdinu slavného románu Proces Franze Kafky.