Robot může učit, kantora však zcela nahradit nedokáže

Vposlední době je v módě používat pojmy jako Průmysl 4.0 či Vzdělávání 4.0. Mnohdy však dotyční příliš netuší, co je jejich obsahem. Hlavním důsledkem této tzv. čtvrté průmyslové revoluce bude nutnost změnit myšlení, pokud se budeme chtít v nové éře prosadit. Opouštět navyklé šablony chování je však obtížné.

Ve školství se skloňuje pojem Vzdělávání 4.0, digitalizace a podobně. Mnoho moudrých hlav se opakovaně schází a vytváří revize Rámcových vzdělávacích programů. Ať již budou výsledky jejich práce sebelepší, samy o sobě skutečnou změnu nepřinesou. Tu totiž mohou učinit jen konkrétní ředitelé a učitelé na konkrétní škole. Pokud oni nepřijmou potřebné změny za své, jistě vše zaonačí tak, aby vše zůstalo při starém. Pokud chceme něco v českém školství změnit, musíme se zaměřit na ně. Musíme jim dokázat vysvětlit nutnost změn.

Pokud chceme, aby ze škol vycházeli digitálně gramotní absolventi, musíme napřed zajistit, aby je měl kdo tyto dovednosti naučit. Programy jako Word, Excel či PowerPoint nestačí. V hodinách IT se musí učit jiné schopnosti včetně základů programování, informativního myšlení, ale na to bohužel nemáme vzdělané pedagogy.

Škola již dávno není hlavním zdrojem informací pro mladou generaci, ta je získává rychle jedním kliknutím. Ovšem s takto získanými informacemi neumí zacházet, nedokáže posoudit jejich míru pravdivosti a ani je interpretovat. Je lehce ovlivnitelná. Role učitele se postupně mění ze zvěstovatele v testera informací, což si ale mnozí odmítají byť jen připustit. Přitom role kantora, který toto přijme za své, bude významnější, než tomu bylo u klasické frontální výuky. Tu totiž může obstarat kdejaký robot.

Rád bych nabídl skvělé řešení, ale nemám je. Může pomoci pouze systematická práce s řediteli škol, učiteli a rodiči studentů. A cílená snaha o pochopení, jak navázat interakci s mladou generací, která již myslí a komunikuje jinak než ta předchozí. Nebojovat o jejich přízeň s moderními technologiemi, ale využít je pro jejich získání. Jejich vhodné využití nám může ušetřit čas, který půjde věnovat vyučování takzvaných měkkých dovedností, které jsou pro život velmi potřebné, ale na školách zatím nepříliš akcentované. K tomu je třeba zvýšit prestiž a ohodnocení pedagogické práce a přitáhnout k ní lidi, kteří dokážou mladé motivovat a změnit zakonzervovaný způsob myšlení ve školství.