Medvídek britštější než Bond

Konečně se našel vzácný úkaz, kdy je druhý díl ještě lepší než první, zdánlivě nepřekonatelný. Z rodinného snímku Paddington 2 prýští ryzí nezkalená radost a také vtip, cit, napětí, akce, výtvarná představivost i skvělé řemeslo.

Že titulní hrdina čili peruánský medvídek žijící v londýnské rodině působí vedle herců naprosto přirozeně, znamená už technologickou samozřejmost. Ovšem způsob, jak ho lidé přijímají, je ojedinělý, neboť je dokonale britský, počínaje humorem a konče reáliemi. Chlupáč se slabostí pro marmeládu je více britský než James Bond a Sherlock Holmes dohromady, přitom z obou si bere prvky akční detektivky, kouzlo rituálů a smysl pro retrostyl v podobě parního cirkusu i vlaku.

Honba za ukradeným leporelem skrývajícím dávné tajemství zavede medvídka až do vězení, které zvelebí doslova dorůžova a odkud dramaticky prchá. Současně však jeho osudy provázejí kouzelné archivní záběry i nápaditá animace historického leporela, jehož kulisami postavičky občas putují. Záhada se odhaluje podle stop ve stylu Šifry mistra Leonarda, takže se nevtíravě přidá turistická prohlídka památek metropole, zároveň film hýří zábavnou akcí – honbě ve vlaku by tleskal i Frigo na mašině. A hlavně je to celé hravé, nenucené a suše shazované, kdykoli se slza chystá ukápnout.

Medvídek pojmenovaný podle londýnského nádraží, jehož stvořitel Michael Bond bohužel letos zemřel, je pro ostrovany maskotem jako pro nás krtek, ovšem rozhodně ho nekříží s pandou. Drží tradici jako padouch v podání Hugha Granta, krachující herec, jenž vedle převleků střídá i role od shakesp earovských po muzikálové. A tady nejvíc zabolí, že body ubírá český dabing.