Vodafone eDohled
Majetek firmy vám ohlídá služba
Máte ve firmě auta, která potřebujete ohlídat a mít přehled, jak a kde s nimi řidiči jezdí. Nebo třeba stavební, lesní či zemědělskou techniku, kde hrozí například nebezpečí vandalismu, krádeže či nevhodného zacházení a vy byste tomu rádi předešli. To vše je možné díky nové službě Vodafone eDohled. Služba eDohled funguje velmi jednoduše a její obsluhu zvládne každý. Skládá se z GPS jednotky se zabudovanou globální datovou SIM Vodafonu, webového portálu a mobilní aplikace. Kde se váš majetek nachází, můžete sledovat prakticky kdykoli a kdekoli na mobilu či tabletu. Instalace jednotky je opravdu jednoduchá. Na předmět, který potřebujete monitorovat, ji lze umístit velice snadno pomocí silného magnetu, kterým je jednotka vybavená. Můžete ji tak využít pro různá zařízení dle aktuální potřeby a umístit i tam, kde není vidět. Jednotka se spouští automaticky při rozjezdu. Dobíjí se přes USB kabel nebo pomocí indukční nabíječky. A na jedno nabití vydrží až 12 měsíců podle typu jednotky. To v praxi znamená výdrž více než 10 tisíc nebo 15 tisíc kilometrů při on-line monitorování a více než 25 tisíc kilometrů při sledování v pětiminutovém intervalu. Odolá jakýmkoliv klimatickým podmínkám Jednotka je vodotěsná a odolá tedy prakticky jakýmkoliv klimatickým podmínkám. Je také vyba- vená tříosým G senzorem pro sledování pohybu, náklonu nebo otřesů. Kromě určování polohy tak dokáže rozeznat například i moment rozjezdu, styl jízdy včetně určení bodu, kde došlo k nárazu, prudkému brždění nebo naopak zrychlení. Díky detektorům teploty, atmosférického tlaku a vlhkosti okolí zase najde praktické využití nejen v běžné logistice, ale také třeba při transportu potravin či jinak citlivého zboží. Vše vidíte on-line i v mobilu Monitorování je dostupné v reálném čase on-line přes webový portál nebo v mobilní aplikaci (pro systémy iOS i Android). Uživatelsky přívětivé prostředí dokáže například zasílat různé typy zpráv, třeba při rozjezdu, vstupu či opuštění zóny působnosti, náklonu jednotky nebo nebezpečnému stylu jízdy. V takových případech dostanete okamžité upozornění do mobilního telefonu. Na vzniklé skutečnosti můžete reagovat okamžitě a předejít tak škodám na majetku či jiným nepříjemnostem. Abyste takto mohli GPS jednotku nakonfigurovat, nemusíte ji mít vůbec fyzicky u sebe. Nastavíte ji z pohodlí své kanceláře, ať už je v Německu či Polsku. Profesionální portál lze využívat rovněž jako dispečink, a tedy provádět například pokročilé statistiky, analýzy, přehledy stylu jízdy, reporty a export do formátu pdf a xls. nebo udělovat různé úrovně přístupových práv. V prostředí portálu také můžete vytvářet různé uživatele a přiřazovat jim jednotlivá práva. Propojení zajišťuje moderní řešení Konektivita zařízení je zajištěna pomocí globální datové SIM karty pracující na GDSP platformě, která je navržena výhradně pro komunikaci zařízení Internetu věcí. Jednou z jejích největších předností je fakt, že není vázána na konkrétní síť a zemi. Globální datová SIM karta tak nepřetržitě pracuje v režimu roamingu bez dalších poplatků. V praxi to znamená, že pokud není k dispozici síť Vodafonu nebo partnerská síť, SIM karta se automaticky připojí do jakékoli dostupné sítě. V rámci zvoleného tarifu tak umožňuje přenos dat po celé Evropě nebo i po celém světě.
PODSTRČIL MI MASIVNÍ ZELENÝ KÁMEN. ŘEKL, ŽE KDYŽ HO BUDEME HLADIT, POTOMKA SE DOČKÁME. A JÁ HNED OTĚHOTNĚLA.
fitness-klubu jako osobní trenérka. Je sportovně nadaná po otci.
Takže s vámi v Düsseldorfu zůstala už jen mladší dcera? Momentálně ani ta ne. S jejím tatínkem, mým třetím manželem Tonim, jsme doma osaměli. Sophie Emma je na ročním studiu v Anglii. Žofka, jak jí říkáme, jako jediná z mých tří dětí po mně zdědila umělecké vlohy, i když herečkou rozhodně být nechce. Má výtvarný talent, hraje na housle a zajímá se o fotografování, design. Je jí teprve šestnáct a dělá gympl.
Jestli dobře počítám, měla jste ji až ve dvaačtyřiceti. Bylo to plánované dítě? Plánované a vytoužené. Nejprve to nešlo, takže jsem byla nešťastná. Pak jsme se s tím začali smiřovat. Na dovolené v Jihoafrické republice mi jeden tamní chlapík podstrčil masivní zelený kámen ve tvaru hrocha. Říkal, že když ho budeme hladit, potomka se dočkáme, tak jsme to udělali. Byl to kámen plodnosti a nebudete mi věřit, já hned po návratu do Německa otěhotněla. Po čase ten kámen po mně chtěla dcera, která taky toužila po dítěti. A narodila se Valentýnka.
Proč by nemohla princezna Arabela věřit v čarování? Já nevím, jestli věřím. Samozřejmě to mohla být jen náhoda, ale hlavně že to vyšlo.
VŠICHNI MOJI MUŽI
Nemrzí vás, že jste se nedohodla na účinkování v pokračování Arabely v roce 1993? Psalo se, že kvůli nepřiměřeným finančním nárokům. Na další verzi jsem se skutečně těšila, dokonce jsem si už zkoušela na Barrandově kostýmy. Poradili mi, ať si najdu agentku v Německu. Pamatuju si, že jsme chtěli tisíc marek, to je pět set eur za filmovací den a těch dnů mělo být kolem čtyřiceti. (pohotově počítá na kal
kulačce) To přece není bůhvíjaká částka, jen nějakých dvacet tisíc eur. I Vašek Vorlíček říkal, že je mu to líto. Pak roli hrála sestra Libušky Šafránkové Mirka. Ale víte co, říkám si, že to tak asi pánbůh chtěl. Možná je lepší včas odejít. Nemusím teď čekat na telefonu a trnout, kdo mě obsadí. Těch nervů, které mají stárnoucí herečky, jsem ušetřena.
Přesto, co kdyby vám teď v Česku někdo nabídl pěknou roli? Šla byste do toho? Zvažovala bych to. Víte, kdysi jsem moc toužila hrát jednu postavu, ale ten scénář zatím nikdo nenapsal. Legendární automobilovou závodnici Elišku Junkovou. Mám ráda auta, ráda jezdím rychle a ten adrenalin...
A víte, že takový scénář už je na světě? Čtyřdílné drama o Elišce Junkové právě napsal Pavel Kosatík pro Filmové ateliéry Zlín. Vážně? Jako by mě pánbůh vyslyšel! Elišku nosím v srdci jako blízkého člověka. Ale herecky je to už pro nějakou mladší kolegyni.
Vy jste se znaly?
Ano. Přes mého tchána a pak druhého muže Haralda Schlegela, který pracoval v německé automobilové firmě. Eliška bydlela blízko Pražského hradu a my k ní chodili na návštěvu. Byla fantastická. Křehká dáma s jezevčíkem, nesmírně vtipná a nabitá energií. Když třeba v Bratislavě startovala nějaký závod, já to konferovala. Pro mě byla Eliška už jako rodina, tím spíš, že jsme u ní doma zplodili syna Haralda. Ona pak byla za odměnu naším svatebním svědkem. Měla zajímavý a bouřlivý život.
Ať si to trochu zpřehledníme, proč jste se vlastně s vaším druhým mužem rozešli? Já to mám tak, že nikdy nejsem sama. Vždycky je nějaký chlap poblíž. Haralda jsem poznala, ještě když jsem nebyla rozvedena s Mirem. Vysoký štíhlý modrooký blonďák, prostě typický Němec. Po narození syna jsme se vzali a odjeli do Německa i s malou Janičkou. Tohle manželství trvalo jedenáct let. Načas jsme se dokonce v devadesátých letech vrátili do Prahy a já tady řešila příšerné zdravotní problémy naší Janičky. Ve třinácti onemocněla anorexií a doktoři nám už skoro nedávali naději, že přežije. To byl těžký zásah do našeho života. Trvalo skoro dva roky, než se z toho dostala. K tomu manžel začal pracovat v Rakousku, jezdil na dlouhé služební cesty do Innsbrucku. Postupně jsme se odcizili a žili odloučeně.
A v pozadí už určitě stál další muž.
Je to tak. S Tonim jsme se seznámili v Salcburku na prezentaci aut, kde jsem ještě byla s Haraldem. Tehdy ovšem už naše manželství skřípalo. Toni byl Haraldův nadřízený, vdovec. Shodou náhod ho posadili večer na rautu vedle mě, dělal mi společníka. Jednou mě nazval malou čerticí, do které se na první pohled zamiloval. Byl mnou úplně posedlý. Padla jsem mu prý do oka už na fotce, kterou viděl u mého předešlého muže na stole v kanceláři. A vidíte, napotřetí to vyšlo. Jsme spolu už sedmnáct let.
PROUDÍCÍ KREV
Po Toniho boku jste se stala podnikatelkou? Jak to bylo s tím prodejem perníčků? Jsem taková práce chtivá holka, workoholik. Když se nudím, ráda něco vymýšlím. Napadlo mě, že by Němci ocenili krásně zdobené perníčky z Česka a Slovenska, tak jsem si založila malou firmu. Postarala jsem se o propagaci a domluvila si několik dodavatelů od nás ze Slovenska a později i z Moravy a Čech. Byla to výlučně ruční práce, pro mě spíš hobby pro radost než nějaký byznys. Já ty voňavé rozkošné perníčky doma s pomocí blízkých mašličkovala, balila a lepila na taštičky firemní nálepky. Prostě jsme měli takovou malou domácí dílnu. Jak šly perníčky na odbyt? Nárazově hodně. Dělalo se celý rok na objednávky, svatby, Velikonoce, narozeniny, firemní akce. Samozřejmě největší poptávka byla o Vánocích. Celý advent jsem od rána do večera trčela na trzích a prodávala. Nebo na hradech a zámcích, kde u nás bývají romantické vánoční trhy. Pokaždé jsem pěkně vymrzla.
Takhle to šlo pět let až do předloňských Vánoc. Pak jsem skončila, jelikož se nám v létě 2015 narodila vnučka Valentina. Teď už žijeme životem nefalšovaných důchodců.
Nějak brzy, ne?
Proč brzy? Tonimu je dvaasedmdesát a já jsem asi ta nejmladší herečka v předčasném důchodu a bez nároku na penzi. (směje se) Konečně si můžu přispat. A když se vzbudím, mám udělanou dokonalou snídani. To je manželův rituál. Když je pěkně, chodíme hrát golf. Taky máme koně. Jezdí naše Žofka, ale když teď není doma, musím chodit do stáje pucovat koně a box já. Strašně rádi s manželem poznáváme svět. V únoru jsme třeba pluli na americké luxusní lodi v Karibiku, pak Barcelona, Londýn, Řím, dovolená s golfem u Českého Krumlova a v Hluboké nad Vltavou. V zimě se chystáme lyžovat do Alp. Ale jen s ženskou částí rodiny, máma s dvěma dcerami a vnučkou, protože manžel nelyžuje.
Jaké vztahy mají mezi sebou vaše tři děti? Ohromné i navzdory věkovému rozdílu. Mezi dcerami je to rovných dvacet let. Mám štěstí, že všechny děti jsou v tomhle po mně. Drží spolu a já je spojuju. Pro mě je rodina jako proudící krev. Kdybych ji neměla, umřu žalem. Je to nedobytný hrad, kde vládnou naše zákony a někdy klidně i chaos. Děti ze mě tu energii cítí a taky čerpají. Jsem tak vychovaná od rodičů.
Čím se zabývali?
Naši byli obyčejní lidé. Tatínek byl voják z povolání, ale umělecky nadaný. Pěkně maloval, jezdil na koni a hrál na hudební nástroje. Maminka pracovala ve školní kuchyni a později v restauracích.
NEJKRÁSNĚJŠÍ VÁNOCE
Vsadila bych se, že patříte k lidem, co se těší na Vánoce. Vánoce jsou pro mě nejkrásnější svátky, protože se všichni sejdeme, i když ne třeba rovnou na Štědrý den. Někdy přijede i maminka. Proto máme doma velikánský stůl pro deset lidí. Svátky pro mě začínají adventem. Nemůžu se dočkat, až začnu zdobit byt, stromeček má nejmíň metr osmdesát. Napečeme vždycky asi deset druhů cukroví, v tom mi pomáhají obě dcery, když jsou doma. Podle maminčina receptu uvařím kapustnicu. Na štědrovečerní večeři dělám rybí filé s bramborovým salátem s majonézou. Salát s hráškem a mrkví tady neznají a není ani zvykem jíst kapra. Víte, co jedí na Štědrý den Němci?
Povězte.
Párky s bramborovým salátem. Hrůza, že? Ale ne všude, prosím. To bych Němce urazila. Každý kraj, každý region má jako u nás svoje zvyky a národní jídla.
Neříkejte, že se vám při tom rodinném štěstí ani trochu nezasteskne po bývalé profesi. Moje herecká kariéra byla krátká, ale krásná. Vlastně jsem původně chtěla být krasobruslařkou, chodila jsem i na balet. Pak jsem na konzervatoři vystudovala operní zpěv a klavír. Sláva byla příjemná, ale měla i horší stránky. Třeba sexuální harašení, o kterém se teď hodně mluví ve Spojených státech. To všechno už jsem ale z hlavy vymazala. Dala jsem přednost trvalejším hodnotám – partnerství, zdravému životu, útulnému domovu a péči o vnoučata.
Máte vůbec ještě nějaké přání? Mám jeden sen a doufám, že se mi splní. Jsem už sice doma v Německu, ale v Česku bych chtěla mít nějaké pěkné hnízdečko, kde by se scházela rodina. Hodně se mi líbí na Šumavě poblíž Českého Krumlova. Ano, vytvořit takový malý český domov, kam by se ze všech stran a koutů světa sjížděli moji blízcí.