Požitek ze zakázané cigaretky
Revolta hospodských proti zákonu. Své podniky předělávají na kuřácké kluby. A jsou ochotni jít do sporu se státem.
Sedí tam štamgasti, pijí pivo, které jim točí výčepní, a kouří cigarety. Co to je? Hospoda? Ne, kuřácký klub. Otevření „kuřáckého klubu“je asi nejrozšířenějším trikem, jak hospodští zkoušejí vyzrát na zákon, který platí už půl roku.
Jeden z podobných podniků vlastní Martin Pásek v Mníšku pod Brdy a provozuje ho pod názvem Kuřácký klub Batalion.
Když tam přijdete náhodně z ulice, budete sice vpuštěni, pouze vás to na začátku bude stát padesát korun.
„Když budete chtít klubovou kartu, tak vám ji vystavíme, ale rozhodně neděláme nějaké hodinové členství nebo pouštění na vstupné. Máme trvalé členství za symbolický padesátikorunový roční poplatek. Každý člen si ale s sebou může vzít až dva hosty. Členství vám bude na místě uděleno po vyplnění přihlášky, zapsání do knihy členů a vystavení průkazky,“vysvětluje podmínky Martin Pásek.
Jenže před pár dny měl Pásek dvě nepříjemné kontroly na udání během jednoho týdne. Obě se dostavily kvůli protikuřáckému zákonu. Nejdřív přišla hygienička v doprovodu policie a pak pracovníci živnostenského úřadu. „Hygiena se má vyjádřit písemně a já jim řekl rovnou dopředu, že se odvolám. Případně to poženu k soudu. Na živnostenský úřad jsme objednáni s právničkou na jednání,“popisuje prozatímní výsledky kontrol Pásek.
Ten už před časem jednu kontrolu „přežil“. Tehdy přišla místní městská policie, ale tu ještě přesvědčil, že jde o soukromý klub. „Myslím si, že část kuřáckých klubů legální není. Jejich majitelé si myslí, že stačí cedule ,klub‘ nade dveřmi. My jsme zvolili cestu zapsaného spolku,“prozrazuje svoje know-how Pásek.
Pokud hospodský z Mníšku úřady nepřesvědčí, chce svůj klub hájit soudní cestou.
Ještě dál než v Mníšku zašli zakladatelé Libertas klubu, který dokonce tvoří jakýsi řetězec sdružených hospod.
Libertas jako svoboda
Čtyři štamgasti v lokále hospůdky nedaleko Teplic si reportéra MF DNES měří nedůvěřivě. Člověka odjinud tu poznají snadno, a to nejen proto, že sem chodí jen těch pár stálých hostů, ale i kvůli členství v klubu.
„Občanku, prosím,“řekne hostinská Marcela, když si reportér chce objednat pivo. „Ne, kvůli věku ne,“usměje se. „Jsme kuřácký klub. Musím vám vyplnit členskou kartičku, jinak vám nemůžu nic dát,“vysvětluje vzápětí.
„Máš to támhle napsaný,“ukazuje postarší muž v montérkách na vchod do hospody.
„Neveřejný prostor spolku Libertas Smoke’n’Taste Club. Vstup výhradně pro členy spolku,“stojí napsáno na prosklených dveřích.
To, že se z vesnické hospody stal vznešeně znějící kuřácký klub, má jediný důvod – štamgasti si u svých stolů mohou dál svobodně kouřit, jak to dělávali vždycky. A plné popelníky na stolech podkrušnohorského kuřáckého klubu dokazují, že si svobodu náramně užívají.
Pokračování na protější straně
Pokračování z protější strany
Zatímco v létě ještě byli kuřáci ochotní postávat s cigaretou na chodnících před hospodami, s klesající teplotou a prvními mrazy klesla i jejich ochota. A tak se na sociálních sítích chlubí místy, kde se kouřit smí. Sdílí fotky s půllitrem v ruce a cigaretou v ústech pořízené i v tomto klubu. V dalších v diskusích dokonce vyzvídají adresu.
„Všechno je legální, radili jsme se s právníky,“ujišťuje hospodská Marcela. Žádné kontrole to ale zatím prý vysvětlovat nemusela. Jenže podle právníků by při kontrole ani kamufláž kuřáckým klubem neuspěla, neboť pokud se v něm podává strava a nápoje, platí zákon o ochraně zdraví, tedy protikuřácká norma.
Zahrádky pod střechou
Kromě kuřáckého klubu se rozmohl ještě jeden způsob, jak přísnou normu obejít.
Zákon nezakazuje kouřit na zahrádce u hospody. V létě o tom není sporu. Ale co když v zimě z takové zahrádky majitel podniku udělá krytý stan, nebo dokonce jakousi chaloupku, kterou „přilepí“k vlastní hospodě?
„Zahrádka je jednou z nejasností, kterou by po zkušenostech z prvního půlroku zákonodárci měli určitě nějak upravit,“souhlasí i právník Tomáš Kindl, autor blogu Tabák a právo, který se na protikuřácký zákon specializuje.
Mimochodem, Kindl razí přísný výklad, že „krytá zahrádka“, kde se smí kouřit, je jen ta, která je otevřená nejméně ze tří stran.
Taková „zahrádka“, kde by se podle přísného výkladu zákona kouřit nemělo, je třeba v jedné restauraci v Týništi nad Orlicí v Královéhradeckém kraji. Hospoda sídlí v patře nad obchodem. Mají tam terasu, na které v létě postavili novou pergolu se střechou, na podzim natáhli na vnější trámy silnou fólii a uprostřed mají plynové topení.
Podobně i pivnice na předměstí Jihlavy provozuje „zimní stan“. I zde hosté kouří.
V obou případech se redakce pokusila majitele provozoven telefonicky kontaktovat, ale neúspěšně.
Kouřící Lucerna
Kuřáci jsou stejní všude. Nejen na venkově nedokážou potlačit svou závislost. Koncert punkové legendy Visací zámek v Praze před pár dny ani jinak dopadnout nemohl. Přestože se odehrával v honosných prostorách Velkého sálu Lucerny, i tady se někteří hosté halili do dýmu. Pořadatelům to buď nevadilo, nebo si toho nevšimli.
„Když si půjdu zapálit ven, přijdu o tři písničky,“vymlouval se mladík s cigaretou v ruce a ve žlutém tričku politém pivem.
Jeho kumpán hodil nedopalek do nedopitého piva v odpadkovém koši, protože popelníky samozřejmě chyběly. Vzápětí nabídl hlubší zamyšlení: „Tohle je ten pravej punk, kámo, porušování pravidel.“
A kapela, jako kdyby chtěla jeho slova potvrdit, spustila ostré kytarové riffy písně Cigára.
S přispěním Tomáše Hejtmánka