Reprerodina. „Divím se, že syn moje řvaní vydrží“

Jedna kvízová otázka na úvod: Znáte nějakou rodinu, která tvoří reprezentační tým? A pozor, nejsou to sourozenci!

Ne? Tak například Jiří Hrdlička starší, Jiří Hrdlička mladší. Otec a syn. Čeští reprezentanti na mistrovství světa v kolové.

„Bylo to fantastické,“lebedí si táta Hrdlička. Dvojnásobnému mistrovi světa ani nevadí, že si minulý víkend ze šampionátu v rakouském Dornbirnu žádnou medaili nepřivezl. Už jen to vyjet na palubovku v českém dresu se synem je zážitek na celý život. „Zahráli jsme si výborně,“prohodí protřelejší a přísnější z rodinného tandemu. „Kdyby na mě můj otec takhle řval, přestal bych hrát. Divím se, že to syn vydrží,“líčí pobaveně 44letý Hrdlička. „Někdy je kritiky hodně, ale na tréninku je to potřeba,“říká o 23 let mladší potomek. „Na turnaji to byl úplný opak, tam mě podporoval, v pohodě jsme spolu komunikovali.“

Kooperace vynesla páru z Letovic na Blanensku čtvrtou příčku.

Hrdlička senior si uvědomuje, že od éry sourozenců Pospíšilů, díky nimž kolová před revolucí přitahovala diváky k televizím podobně jako v současnosti biatlon, si našinec zvykl na zlaté žně. Nyní na sebe okrajový sport upozornil nevšední rodinnou dvojicí.

Přitom se pár Hrdlička+Hrdlička utvořil díky náhodě. Tradiční Hrdličkův parťák Marek Loskot si měsíc před vrcholem roku poranil vazy v zápěstí. A začalo hledání... „A v podstatě vyplynulo, že jediný útočník, který poctivě trénuje, je syn,“vysvětluje Hrdlička senior, který na palubovce naopak plní roli brankáře. „To já se balonu odmalička v bráně bál a hned po prvním tréninku bylo dané, že budu útočník,“usměje se benjamínek.

I proto si Hrdlička starší coby autolakýrník a jeho potomek, který se rozkoukává jako referent ve firmě zabývající se výrobou částic k zemědělským strojům, nahlásili dovolenou a vyrazili na šampionát k Bodamskému jezeru.

A i tam se projevila rozdílnost rodinného dua, které jinak válí za Svitávku – obec poblíž Boskovic. „Táta je flegmatik. To mě naopak trochu rozhodili rozhodčí,“pokrčí rameny sportovní fanatik. „Spolužáci nedokázali pochopit, že je pro mě důležitější jít se v neděli ráno projet na silničním kole než v sobotu večer jít do hospody,“přibližuje Hrdlička mladší. „Někdy to přehání. Být každý den v tělocvičně na kole není dobré,“podotýká otec.

On sám by mohl dlouze vyprávět, co všechno obětoval kolové. Ale i když už se jeho věk výrazně přehoupl přes čtyřicítku, končit nehodlá. „Když se někdo ze zahraničí přestane umisťovat na prvních místech, skončí s tím, že se bude věnovat rodině. Já se rodině moc doteď nevěnoval. A teď už to nezachráním,“glosuje Hrdlička senior. „Takže budu hrát, dokud to půjde.“

Konejšit ho mohlo, že poslední týdny alespoň trávil s nejstarším synem na palubovce. „V nové sezoně se ale vracím ke svému spoluhráči,“ohlašuje Hrdlička. „Loni jsem měl problémy s ploténkami, a když mě to zase skřípne, nebudu hrát. A kvůli tomu nemíním rozhazovat nějaké dvojice jen proto, aby byl o něco lepší výsledek.“—