Prominentní marodi. Kdy už tělo přestane bolet?

Martinu Sáblíkovou limitují záda, ale závodí. Naopak o stavu lýtek Gabriely Koukalové kouč Rybář říká: „Není tam žádný progres.“

Gabriela Koukalová volným tempem absolvuje v Östersundu trénink, fotografuje se s týmem. Jenže místo závodů jen postává u trati, i s náhradní hůlkou, kdyby ji náhodou někdo potřeboval.

Martina Sáblíková si v Calgary sedne u oválu, natáhne nohy, ale když se chce ohnout a nazout brusle, nejde to. Otok, který má na bolavých zádech, jí to nedovoluje.

Ona však na rozdíl od Koukalové aspoň závodí.

Dvě největší ženské osobnosti českých zimních sportů řeší vleklé zdravotní potíže v době, kdy je to nejméně vhodné. Pouhé dva měsíce před hrami v Pchjongčchangu.

Měla to být báječná česká olympiáda, které obě dodají ten nejblyštivější punc. Analýza americké společnosti Gracenote před sezonou předpověděla Čechům devět medailí z Koreje. Z této kolekce měla Sáblíková obstarat dvě zlaté a Koukalová zlato a tři stříbra.

Rychlobruslařka stále patří mezi velké favoritky na 3 000 a 5 000 metrů, přestože její letní přípravu omezila léčba úponů v koleni, a jakmile vjela do sezony, ozvaly se viróza a hlavně bolest zad přenášející se do lýtek. Před dvěma týdny jí musel narychlo přivolaný ortoped dát do zad injekce, nad pokračováním sezony visel otazník.

Nyní v Calgary opět startovala, dokonce útočila na stupně vítězů na trati 3 000 metrů, dojela čtvrtá, od třetího místa ji dělilo 83 setin. Ale hlavně za cílem pronesla: „Při jízdě jsem záda skoro ani necítila. Zdaleka nebyla tak hrozná jako minule, kdy mě bolela doslova celý závod.“

Potřebuje znovu nabrat rychlost i sílu, vždyť intenzivnější tréninky, posilování a skákání měla dočasně zakázané. Ovšem pokud se silné bolesti nevrátí, stále má do her dost času, aby nabrala špičkovou formu.

„Teď má tělo tak padesát na padesát,“tvrdí kouč Petr Novák. „Už však můžeme říct: Ano, pomalu se vrací zpět, její stav se zlepšuje. Není ideální, ale jsme spokojení.“

Nicméně ani se zdravým tělem to nemusí být v Koreji spanilá jízda za medailemi jako na minulých olympiádách. „Hrozně se to vyrovnává,“sama vidí. Pryč jsou doby, kdy se na trojce mluvilo jen o duelu Sáblíková–Wüstová. Teď vítězí i další Nizozemka de Jongová či Japonka Takagiová. A na nejdelší trati 5 000 metrů ukazuje 45letá Němka Pechsteinová, že je rychlobruslařskou Věcí Makropulos.

To Koukalová v úterý získala další olympijskou medaili, aniž by navlékla startovní číslo. Po diskvalifikaci ruské štafety z her v Soči má Češkám poštou přijít bronz.

Jenže zda sama ještě jednou vyjede na olympijské tratě, je dnes přinejmenším velmi nejisté. Bolesti lýtek neustupují. „Není tam žádný progres, nic, o co bychom se mohli opřít,“říká pro ČT šéftrenér Ondřej Rybář. „Je momentálně daleko od možností závodit, i když dělá, co může. Prostě to nejde, nohy bolí. A když se s tím trápí, odchází i přesvědčení.“

Českým biatlonistům se bez ní v poháru nedaří. Jen Vítková je v celkovém pořadí desátá, nejlepší muži figurují až ve čtvrté desítce. Hledají záblesky naděje a věří, že objem tréninku nasměrovali až do Koreje.

„Lidičky, neblázněte, jsou to jen první závody sezony. Cílem pro všechny je olympiáda,“uklidňuje Koukalová na Facebooku fanoušky.

Cílem je stále i pro ni. Ale čas jakoby jí nyní utíkal mnohem rychleji než Sáblíkové.