Hrátky s čertem

Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. A protože jsou ženy všude, vypadá to, že čert není až tak schopné strašidlo, jak se nám snaží nablekotat. Navíc je ze všech, které straší, sám největší strašpytel, takže se ukáže jen jednou do roka. Nemá ale ženskou, kterou by místo sebe nastrčil, tak se ještě ke všemu nechá zastupovat nějakým pozemšťanem, který se zmůže leda tak na strašení dětí. Vlastně ani v pohádkách se čert nikdy moc nevyznamenal. Co může, to pokazí. Svou pekelnou domovinu pravidelně infikuje přísunem dobrem nakažených osob. Jen si vzpomeňte na slavnou bacilonosičku vdovu Máchalovou nebo chudáka nevinného Honzu z Ladovy Nezbedné pohádky. A kolik princezen už nedobrovolně absolvovalo pekelnou exkurzi! Žádná se tu ale neumazala. Po každé takové mimořádné události totiž musí peklo projít dekontaminací, deratizací a debordelizací, aby v něm nezbyl žádný nevysmýčený kout, ve kterém by se mohl schovat zárodek dobra nebo nevinnosti. A protože je popletených jednokopytníků v pekle celé stádo, gruntuje se tady často. Tak často, že celý prostor září čistotou a dýchá sterilitou jako jednotka intenzivní péče. Což nakonec vyjde nastejno, protože tam se nikomu taky nechce. Dokonce ani čertům, zdá se, protože obsluhující personál jipek, to je samá sestřička a žádný bratříček. Jestli on ten čert, milé děti, nebude taky pěkně vyčuraný (což ti méně schopní často bývají). Jen si všimněte, kam všude ženské místo sebe nastrkal. A kam je naopak nenastrkal. Takže on nakonec existuje. Až na to, že ho nikdy nikdo neviděl. A to je možná důvod, proč se ho všichni bojí.