„Soud neví proč“
Chyběla jistota, řekl soudce, když vynášel osvobozující rozsudek v kauze železniční nehody ve Studénce.
Josef Gabzdyl redaktor MF DNES
evěřícně zakroutil hlavou. Pětačtyřicetiletý Richard Salamon z Orlové na Karvinsku nedokázal pochopit, že za jeho devítileté trápení nebude nikdo potrestán. Že Okresní soud v Novém Jičíně včera obžalované ze zavinění železničního neštěstí ve Studénce zprostil obžaloby.
Osudný pátek 8. srpna 2008 nastoupil do mezinárodního rychlíku Comenius v Bohumíně. Čekala ho cesta do Prahy na koncert heavymetalové kapely Iron Maiden. „Je to moje srdeční záležitost, hodně jsem se těšil,“vzpomínal.
Jenže do cílové stanice nedojel. Po asi půlhodině sebou souprava prudce škubla. To strojvedoucí při průjezdu Studénkou zpozoroval, jak se na trať sesula mostní konstrukce, a spustil rychlobrzdu. „Lítal jsem po kupé jako kulečníková koule, udělal několik kotrmelců. Když vlak do mostu narazil, zase mě to vymrštilo jinam.“
Ačkoliv byl potlučený, vážnější zranění neutrpěl. Pomohlo mu, že nastoupil až do čtvrtého vagonu. První dva vozy za lokomotivou rozdrtila mostní konstrukce. Šest cestujících zemřelo přímo na místě, další dva v nemocnici. Salamon však od té doby trpí psychickými problémy.
„Snad u odvolacího soudu to bude jiné, ale moc už tomu nevěřím,“reagoval na včerejší rozsudek. S osvobozujícím verdiktem se těžce smiřovali i další lidé, kterým neštěstí navždy poznamenalo životy.
„Z rozsudku jsem zdrcená“
Lenka Fierlová přišla ve vlaku o osmnáctiletého syna Martina. S médii mluvit nechtěla, jen při odchodu ze soudní síně nešťastně pronesla: „Jsem zdrcená. Za smrt osmi lidí nebyl nikdo potrestaný.“
Zdravotní sestra Naděžda Tomčíková, která vlakem také jela a okamžitě zraněným lidem pomáhala, označila soudní závěr za blázinec.
Obžalobě čelilo deset lidí – pět zaměstnanců firmy Bögl & Krýsl, která mostní konstrukci nad tratí zasouvala. Dále tři pracovníci stavební společnosti ODS – Dopravní stavby Ostrava (dnes Eurovia – pozn. red.). Ta měla stavbu mostu na starosti. Postih hrozil i mostnímu technikovi krajské správy silnic i jednomu pracovníkovi zajišťujícímu externí služby pro Bögl & Krýsl.
Státní zástupce všem za obecné ohrožení z nedbalosti navrhoval nepodmíněné tresty od tří do šesti let. Všichni však od soudu odešli s osvobozujícím rozsudkem.
„Soud neví, proč most spadl. My se můžeme domnívat, proč se tak stalo, ale nevíme to stoprocentně. A proto nelze uznat obžalované vinnými,“konstatoval soudce Jaromír Pšenica. „Nelze spojit žádnou osobu s konkrétním činem, kvůli kterému most spadl, když jednoznačně nevíme, proč spadl,“zdůvodnil verdikt. Jen v oboru stavebnictví soud vyslechl pět znalců. Každý posudek popisoval chaos, který údajně na staveništi vládl, i řadu pochybení.
Argumenty znalců si však podle soudu protiřečily. „Čím více posudků bylo, tím větší rozpory mezi nimi existovaly,“vysvětlil Pšenica s tím, že soudci nejsou technici a nedokážou posoudit, který ze znalců má pravdu. „Nemůžeme rozhodovat na základě dohadů, musíme mít jistotu.“
Hlavně kvůli posudkům se soud protahoval, verdikt padl po sedmi letech od zahájení líčení, k objasnění pádu mostu to však nevedlo.
Jeden z posudků vytvořila stavební inženýrka Miloslava Pošvářová. Její práci soud pochválil, i v něm však prý chyběl jednoznačný důkaz chyby, která k neštěstí vedla.
„Přišla jsem s jednou teorií pádu mostu, ale ve chvíli, kdy obžalovaní nevypovídali, tak to nemáte jak ověřit. Nemůžete most znovu postavit a manipulovat s ním. Takový důkaz, jaký žádá soud, prostě nemůže být vytvořený,“reagovala znalkyně.
Verdikt není definitivní
Na vyhlášení rozsudku dorazili jen tři obžalovaní. S novináři se odmítli bavit. Sdílní nebyli ani obhájci.
Státní zástupce Aleš Kopal se proti rozsudku odvolal přímo v jednací síni. „Domnívám se, že důkazů se podařilo za ty roky shromáždit dost. Problém je ve vyhodnocení ze strany soudu,“konstatoval.
Případem se tak bude zabývat Krajský soud v Ostravě. „Je to fraška. Nečekala jsem, že nepadne žádný trest,“povzdychla si Pavlína Bulušková, jejíž syn Honza při nehodě přišel o nohy.