Není PR jako PR aneb občané vs. developer
Petra Bíska, spolupracovníka MF DNES
Všichni víme, jak maximálně efektivně kandiduje Miloš Zeman. Jeho výlety mezi lidi jsou samozřejmě inscenované, ale výsledný efekt je jasný – prezident si nejen zajišťuje hlasy svých voličů, ale také získává nové. Nebude snadné ho porazit.
Kdyby se podobně chovaly tradiční politické strany, nemusely by v parlamentních volbách skončit tak žalostně. Jako příklad uvedu jednu z nich – TOP 09.
Dva týdny před volbami mi od ní přišla série perfektních reklamních spotů. Tak dokonalých, jako bych se vrátil zpět do USA, kde jsou PR a reklama vyladěné do nejmenšího detailu. Poutavá grafika, vytříbené záběry, texty krátké, jasné, vtipné. Radost pokochat se profesionální prací. To hlavní ovšem chybělo – konkrétní spojení se životem běžného voliče. Jako kdyby o něj nešlo. Jako kdyby se za jistě velké peníze jen vydováděla reklamní agentura. Ale topka v tom není sama. I ostatní strany vyhazují peníze za reklamu, místo aby se staraly o přání voličů. Topka tedy můj hlas nezískala. A pochybuji, že tím získala hlasy mých sousedů, bydlících v činžácích v pražských Kobylisích. Ti mají při cestě k metru denně na očích opravdovou hrozbu. Bojí se, že jejich pěkné, tak akorát vytížené sídliště zaplaví dalších několik tisíc spoluobčanů a stovky aut, pro které není na parkovištích místo. Znamenalo by to další nápor na již ve špičce přetíženou hromadnou dopravu.
Firma podnikatele Radovana Vítka chce na několika místech zastavěných chátrajícími zařízeními postavit šestnáctipatrové činžáky. Dělá to dojem pečlivě připraveného plánu. Několik let budeme šidit údržbu stávajících struktur, abychom mohli zdůvodnit jejich zbourání a postavení něčeho lukrativnějšího.
Například kousek od mého bytu je celá průchozí prostora opravdu v mizerném stavu. Dlažba z betonových čtverců je rozbitá, v dolících stojí permanentní louže a bláto. Uprostřed zvýšenou obrubou vyhrazeného plácku je několik neudržovaných keřů. Obruba se rozpadá a již pátý týden je střed obehnán potrhanou červenobílou páskou varující, že za ní bylo použito jedu proti potkanům. Ještě nedávno si na obrubník sedala mládež, která tudy prochází na autobus při cestě ze školy. Na jedné straně plácku ještě živoří supermarket, na druhé straně již zavřela populární hospoda. Navazuje přízemní budova čínské restaurace a fitness, zvenčí vše zanedbané a neatraktivní. Je těžké si představit, že by přežily déle než rok dva. Nedávná sanace betonového zastřešení částí průchodu ještě více narušila dláždění, kde si chodec musí dát pozor, aby ve zdraví přešel.
Lidé v pražském Ládví si zaslouží něco lepšího. Přitom na to, kolik tu bydlí občanů, zde panuje klid a ticho, i psíci, kterých je tu opravdu hodně, jsou pod kontrolou svých majitelů.
Až na letošní lajdácký jarní úklid jsou veřejná prostranství i dětská hřiště dobře ošetřované. Za lepšího počasí jsou lavičky plné, bujaré štamgasty je z místního Sport baru slyšet jednou dvakrát do roka. Domy jsou dobře udržované, jeden je čerstvě obložen novými dlaždičkami.
Jsou tu čisté večerky, cesta k autobusu trvá tři minuty, k metru 10 minut chůze. Kvalitní veřejný bazén, v zimě kluziště. Za zády Čimický les. Není to špatné bydlení.
Mezi občany obíhá petice proti zahlcení otevřených prostorů obrovskými věžáky, se kterými původní urbanistika nepočítala a které by negativně narušily životní styl místních. Držím jim palce, aby výstavbě zabránili, aby se politici, kteří usilují o jejich hlasy, nepohybovali v abstraktní PR sféře, ale dali lidem pocit, že znají svět, ve kterém jejich voliči žijí.