Vzkaz od šampionky

Že je Ledecká velmi talentovaná a enormně zapálená do přípravy, to se ví dlouho. Ale stejně to byl od ní v Dolomitech vzkaz hodný nekompromisní panovnice.

Jen tři dny na snowboardu trénovala, z toho ne v právě dobrém počasí. A stejně vyhrála.

„Samozřejmě by se mi líbilo, kdyby to tak soupeřky braly a měly ze mě trochu strach,“mrkla. „Ale musím se hlavně soustředit sama na sebe, abych byla v pohodě a jezdila ty nejlepší výsledky. Myslím, že na to máme.“

Množným číslem myslí svůj tým. Servis má výborný, pomáhá jí. Na trati je ale všechno jen na ní. A konkurence neví, co s tím. Když ji skútr v Carezze vyvážel po strmém svahu vstříc startu, zračilo se v jejím obličeji, že je „v zóně“, tak koncentrovaná, tak připravená.

Přijela ze závodů v jiném sportu – a nehrálo to roli. Nejspíš i proto ve čtvrtfinále, semifinále i finále její sokyně pokaždé zaškobrtly, ztrácely tempo. Ledecká je totiž svojí dravostí nutí riskovat; tuší, že chtějí-li zdolat rozjetou Češku, je potřeba předvést něco víc než obvykle.

„Z mého pohledu se to těžko hodnotí, ale je možné, že když někdo jede před vámi líp, tak se snažíte zkrátit stopu. A v těchto podmínkách takto moc dlouho jet nejde,“narážela v průběhu čtvrtka na čím dál rozbitější trať.

Tu postupně víc a víc zahaloval stín, když slunce zacházelo za vysoký horský štít. Ve stínu zářila česká