Rébus pro Ledeckou. Jak nasytit duši, aby tělo zůstalo celé
Letovisko Carezza, Dolomity, začátek minulého týdne. Počasí: vyloženě nepříjemné. Účast na sjezdovce: minimální.
„Byli jsme tam jen my dva. Promoklí až na spodní prádlo,“popisoval snowboardový trenér Justin Reiter, jak se jeho svěřenkyně Ester Ledecká chystala na start Světového poháru.
Měla totiž jen tři dny, a tak nešlo ztrácet čas.
I díky přípravě v dešti vyhrála dva ze tří závodů. Kvalifikaci ovládla pokaždé. Poté, co předtím vtrhla mezi elitu na lyžích! „Myslím, že lepší formu jsem ještě neměla,“věří česká olympijská naděje.
Je tu však zásadní rébus: využít formu a vyrazit rovnou na lyže, nebo si dopřát oddech? Sama neměla jasno. „Mohla bych si zajet dobré závody. Ale také musím dávat pozor na tělo, má toho za sebou hodně.“
Poté, co v Cortině d’Ampezzo skončila smršť tří akcí za tři dny, dostala krátké volno – a v týdnu zamíří na lyže do Söldenu, na závody nižší kategorie FIS. Není toho moc?
Odpočinek? Nic pro mě
Za poslední měsíc si napočítala jeden volný den. Ale opatrně se soudy, neboť 22letá šampionka pohyb a sport miluje – s jen lehkou nadsázkou v jakékoli podobě a jakémkoli množství. „Odpočinek si k Vánocům ani nepřeju,“usmála se, byť za sebou měla snowboardovou šichtu a vydýchávala ve více než dvoutisícové výšce vyřazení v osmifinále sobotního slalomu v Cortině. Tohle ji totiž žene dopředu. Díky tomu, jak válí na lyžích, je na „prkně“před konkurencí. Zátěž se však kumuluje. „Když jsou závody, Ester chce pořád jezdit, baví ji to, je to pro ni důležité. Snažíme se jí vyhovět,“říká její fyzioterapeut Jakub Marek. „Ale je čím dál rozumnější.“
Přeloženo: i ona už chápe, že nejde dělat všechno. A přestože si proti ostatním stále ordinuje obří zátěž, obsahuje to také čím dál nadstandardnější péči o vlastní tělo.
„Určitě je každým rokem lepší,“těší ji. Marka má k ruce celou sezonu, každý den: „Cvičíme a neustále se snažíme udržovat vnitřní svaly, aby držely kostru. Abych zůstala zdravá. Zatím se nám to vede. Cvičím ráno, odpoledne i večer. Celkem třeba dvě hodiny denně.“
Kolegové, podívejte na ta záda!
Proč, to je zřejmé. Brzy totiž bude dopsán kruh od Soči k Pchjongčchangu a právě v Rusku v roce 2014 zažila Ledecká své olympijské memento.
Tehdy jí bylo 18 let: budoucnost před sebou, připravená překvapit. Jenže bolavá záda byla proti. „To, co se stalo před Soči, se může stát kdykoli, protože záda byla trochu rozbitá,“vzpomíná na zdravotní trable. „Děláme vše, abychom něčemu podobnému předešli.“
Proto výše popsaná cvičení. „Měla jsem nabušené vnější svaly a záda strašně trpěla,“uvědomuje si. „Když jsem poprvé přišla do Centra pohybové medicíny a svlékla se, sešlo se kvůli mým zádům celé konzilium. Nic takového předtím neviděli.“
Za čtyři roky toho stihla spoustu, včetně práce na svém těle. V obřím slalomu, své nejsilnější disciplíně, by měla na hrách útočit na zlato – bude-li v nejlepší formě, pochopitelně. Nebude-li přetažená. Jenže zatímco pro většinu lidí bývá radostné nicnedělání odměnou, Ledecká v něm vidí trest. Sport rovná se život. „Stejně mezi svátky od 25. prosince do Silvestra trénujeme.“
Lyže, či snowboard? Oboje! Dominantní obří slalom, nebo slalom klasický? „Každý závod je pro mě stejně důležitý. Byla bych ráda, kdyby se mi v obojím dařilo stejně,“říká Ledecká navzdory tomu, že její mistrnější disciplína je na olympiádě, zatímco ta druhá nikoli. A spousta cílů si žádá spoustu sil. Proto je aktuální úkol jasný: zařídit, aby si po sportu lačná duše dál mohla nerušeně pochutnávat – a zároveň tělo zůstalo celé.