Je libo Karibik? Cestovat se dá i „za pár šupů“
Češi celý rok škudlí na vysněnou dovolenou. Pak jedou ve špatný čas na nevhodné místo. Mohli by si užívat mnohem víc, míní Hana Machalová.
Cestovatelka ukazuje, že vyrazit do světa se dá levně, chytře a prakticky kdykoliv.
Když na besedě vypráví o tom, jak putovala kazašskou divočinou se svou čtyřletou dcerkou, babičkou a kamarádkami z vysoké školy, mnozí posluchači jen nevěřícně kroutí hlavou. Stejně nedůvěřivě se na ni dívají, když je nabádá, ať jedou „za pár šupů“v prosinci do Karibiku.
Hana Machalová přitom sama sebe vidí jako obyčejnou ženu, která ráda cestuje. Má běžný plat, 25 dní dovolené a dítě v předškolním věku. Přesto vyráží takřka každý měsíc v roce na zahraniční dovolenou. „Jde to snadno, stačí na to jít trochu chytře a nehledat výmluvy,“poznamenává žena, která boří mýty o konvenčním cestování. Na svých facebookových stránkách a veřejných přednáškách lidem radí, jak cestovat levně a přitom u toho mít co největší pohodu.
Na začátku prosince jste se vrátila z dovolené na Martiniku. Jako propagátorka levného cestování byste takový výlet doporučila?
Vlastně se divím, proč Češi na takové dovolené nejezdí. Cenově to vyšlo jako levnější zájezd na Krétu v létě. Jenomže já bych v létě k moři nejela. Jezdím přes zimu, kdy je to výhodnější a poznáte mnohem atraktivnější destinace. Na Martiniku je teď sice sezona v plném proudu, ale z Evropy tam skoro nikdo nelétá. Proto je možné do půlky prosince sehnat letenky velmi levně. Po Vánocích jsou letenky zase dražší, opět to padá v půlce ledna a trvá to až do začátku dubna. Nejde jen o Martinik, v této době je vám za levný peníz otevřený celý svět.
Jak dlouho vám trvalo, než jste to vypozorovala?
Podívejte, najít si server s levnými letenkami není nic těžkého. Problém je poznat, co je vlastně levné. To je u mě otázka zkušeností. Teď už mám představu, za kolik jsem ochotná do té které země letět. I letenka na Martinik stála v tomto období běžně dvacet tisíc korun a já ji sehnala za polovinu. Ale do toho snadno pronikne opravdu každý.
Co tedy vybírání levných letenek obnáší?
Sleduji vybrané servery, do mobilu mi chodí push zprávy s akčními nabídkami. Když se pak sejde dobrá cena a lokalita, která mě zajímá, zabookuju si to. Přitom to ale nedělám jako většina lidí, že bych usilovala o jednu vysněnou lokalitu. Jsem připravená vyrazit kamkoliv, kde mi to přijde zajímavé a pokud možno kdykoliv v roce. Je to nejen levnější, ale cestovatelsky zajímavější.
Je potřeba si takovou dovolenou zamluvit dlouho dopředu?
Jak kdy. Někdy jsou nejvýhodnější letenky k dispozici třeba s ročním předstihem. Pokud byste si chtěli příští rok v listopadu zaletět na Guadeloupe (francouzské souostroví v Karibském moři – pozn. redakce), letenky se teď prodávají i za 6 200 korun, to je přece krásná cena. Někdy je ale potřeba vyrazit hned za pár dnů či týdnů. V prosinci se třeba prodávají velmi levně letenky na leden do Londýna. Jsou to jednotlivá místa na doplnění paluby. Za pětistovku tam a zpět, to máte levnější než z Prahy do Zlína.
Cestujete i jinak než letadlem?
Po Evropě i vlakem či autobusem. Soukromí dopravci mají také velmi často akce s příznivými cenami.
Doprava je ale jen jedna stránka dovolené. Jak řešíte ubytování a další výdaje týkající se pobytu?
Mám limit, který je zhruba 300 až 400 eur na týden za vše, podle destinace. Je pak velmi zajímavé sledovat, co ve finále za tuto cenu dostanete, ten standard je totiž značně proměnlivý. Například v Singapuru se mačkáte v malé kapslové posteli, v Kuala Lumpuru máte za stejné peníze nádherný apartmán s bazénem na střeše. Ubytování většinou objednávám přes internetový vyhledávací a rezervační systém, který mívá dost variant bydlení za nejrůznější ceny.
A nespálila jste se někdy? Vždy bydlení odpovídalo vašim představám?
To je další věc, které se lidé zbytečně bojí. Dnes máte u každého ubytování hromadu recenzí, uděláte si dobrou představu, kam vlastně jedete. Já navíc cíleně nejdu po těch nejlevnějších nabídkách. Drobná poučka: často je lepší menší ubytování v soukromí než velké hotely, kde vám může vadit spousta věcí.
Je pro vás něco, na čem zásadně nešetříte?
Zdravotní pojištění. A obzvláště mimo Evropu. Zdravotní péče je ve světě drahá a znám příběhy, kdy lidé zůstali dlužni i milionové částky.
Nestalo se vám někdy, že by se na vás dívali skrz prsty v zemích, kde musíte hlídat svůj finanční limit?
Kdepak, i toto je předsudek. Například na Havaji jsme byli v nejlevnějším hostelu. I tak to tam stálo 750 korun a připomínalo to spíš rockový klub nebo studentskou čajovnu. Všechno oprýskané, rozvrzané. A potkávali jsme tam Francouze, Američany, lidi, kteří vlastní firmy. Ti si určitě mohli dovolit i pětihvězdičkové hotely, kterých je tam dost, ale nechtěli dávat velké peníze jen za to, aby si potvrdili svůj sociální status.
Zmiňovala jste, že jezdit přes léto k moři je nesmysl. Kam tedy jet v létě?
Já doporučuji lidem východní Evropu, země bývalého sovětského bloku. Jsou velmi cenově dostupné, zajímavé přírodou i kulturou. Místní jsou velice vstřícní, mají povědomí o České republice. My se tu často na tyto země díváme příliš negativně, což je velká škoda.
Jsou destinace, kde se vaše poučky o levném cestování neuplatní?
Jsou. Naprosto neprůstřelné je třeba Tichomoří. Tam se z Evropy létá velice málo, mezi leteckými společnostmi není skoro žádná konkurence a ceny letenek jsou bohužel příliš vysoko. Drahé destinace jsou třeba Grónsko či Antarktida. Ve Skandinávii je příliš drahé ubytování, ale dá se to obejít tím, že můžete kdekoliv stanovat, spát v autě nebo v otevřených chatkách, kde dáte nějaké malé peníze do kasičky.
Pro řadu lidí je tématem bezpečnost. Jsou místa, kam byste se bála jet? Třeba v arabském světě?
Arabský svět je zrovna úplně pohodový. Tedy až na Sýrii. Na příští rok mám zamluveno Jordánsko a Izrael, to jsou krásné, turisticky velice přívětivé destinace. Těch opravdu nebezpečných zemí je jenom pár. Toto téma se opravdu často zmiňuje, ale já si všímám, že řada lidí má problém jinde. Je to v jejich nastavení. V tom, aby našli odvahu vyrazit do neznámé země, která jim přijde cizí a daleká. Překonat ostych z cizích lidí, obavu z toho, jak se s nimi dorozumějí. Věřte mi, že přestože umím anglicky, v drtivé většině zemí mi to bylo k ničemu. A přesto jsem si všude bez problémů poradila.
Cestujete mnohokrát za rok po celém světě pouze v rámci běžné dovolené. To zní až neuvěřitelně…
Jde jenom o to, vše si správně rozvrhnout. Já mám 25 dní dovolené plus uškudlím nějakých 5 dní náhradního volna. K cestování využívám státní svátky, abych dovolené spotřebovala co nejméně. A v dané lokalitě mi stačí být většinou maximálně týden. Nemám ambici poznat tu zemi hned do detailu celou. Ráda si nechávám důvody se tam vracet.
V čem ještě Češi jako cestovatelé dělají chybu?
Často je to opravdu tak, že si šetří celý rok peníze na jednu jedinou dovolenou a jedou přes léto tam, kde je to zrovna opravdu nákladné. Navíc mají pocit, že na jednom místě musí zůstat dlouhou dobu. Když mluvím o tom, jaká výhoda je být flexibilní a cestovat i během roku, často říkají, že to nejde, že by snad ani nedostali dovolenou. Přitom často opravdu není složité si vydupat to, co chci. Vidím to na sobě a nepovažuji se za nějaký výjimečný případ. Ale každý máme priority nastavené jinak.
Na cesty s sebou berete i čtyřletou dcerku. Opravdu všechny ty přelety, dlouhé cesty a cizí země zvládá bez potíží?
Naprosto. Dítě v tomto věku je nevyčerpatelná zásobárna energie. Je neustále nadšené z nových věcí a je jedno, jestli jste na Máchově jezeře nebo v Karibiku. A když potřebuje odpočinek? Usne kdekoliv a v jakékoliv poloze. Letadla či vlaky jsou pro děti ideálním prostředkem, protože si tam mohou volně chodit, najít si cestovní kamarády. Mně občas dělá potíže jet lag neboli pásmová nemoc, ale dcera tím vůbec netrpí. Já ale mám výhodu – a doporučila bych to i ostatním – že často cestujeme ve větších partách. Pozornost dítěte se tak rozptýlí mezi víc lidí a rodiče nejsou jediným středobodem. Nehledě na to, že předškolní věk je pro cestování ideální. Dítě nikde nemusíte omlouvat, nemá ještě své vlastní zájmy a priority.
Když vás tak poslouchám, tak při těch přednáškách možná víc působíte jako psychoterapeutka než cestovatelka…
Je to tak. (smích) Často mi připadá, že s lidmi řeším problémy, které jsou v jejich hlavách. Ale baví mě to. I když je mi jasné, že většinu třeba nepřesvědčím, vždy se nějaké podaří rozkývat. Často si pak s nimi píšu a mám radost za ně.