Šest let bez Václava Havla Zdánlivě labilní Havlova lavička
Daniel Podlipný spolupracovník MF DNES
Absurdní lavička, tak se dá nazvat nový objekt, kterým si Pražané připomněli osobnost Václava Havla v den výročí jeho smrti 18. prosince.
Sedací fošnu lavičky, která od včerejška stojí u Národní technické knihovny (NTK) v Dejvicích, z jedné strany podepírá pivní sud, ovšem její druhá strana visí ve vzduchu. Posezení je zasvěcené Ferdinandu Vaňkovi, alter egu Václava Havla, pivovarskému „přikulovači“z Havlovy hry Audience.
Návrh architektů Petra Pištěka a Ley Dostálové soupeřil v soutěži městské části Prahy 6 ještě s dalšími 21 nápady a vyhrál.
Při odhalení prošla lavička i zatěžkávací zkouškou. Z přihlížejícího publika byl vybrán nejmohutnější muž, aby demonstroval pevnost levitujícího prkna. Shodou okolností to byl někdejší atlet, diskař Imrich Bugár. Mobiliář obstál na jedničku.
„Je zjevné, že hlavním motivem je absurdita. Fošna na tom sudu levituje, což je v rozporu s gravitací. Na délku má lavička symbolických 1 989 milimetrů. Sud, respektive jeho předobraz jsme si vypůjčili přímo v trutnovském pivovaru (kde Václav Havel kdysi pracoval – pozn. red.) a na lavičce je ještě vepsán citát z díla Audience: ‚Já se přece z principu nemohu podílet na praxi, se kterou nesouhlasím.‘ Červená barva pak symbolizuje totalitní režim a měla by před ním i trochu varovat,“vysvětluje jeden z autorů lavičky Petr Pištěk.
Ani na poslední roky nezvykle mrazivý prosincový den neodradil množství přihlížejících. Slavnostním ceremoniálem provázela v odlehčeném tónu Barbora Štěpánová, která na závěr zazpívala dvě písně. Samotného aktu odhalení se ujali starosta Prahy 6 Ondřej Kolář, zástupce starosty Prahy 6 Jan Lacina, Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla, a Martin Svoboda, ředitel Národní technické knihovny.
Program akce následně zakončilo promítání inscenace divadelní hry Audience ve vzdělávacím centru NTK. Samotné odhalení lavičky přilákalo přibližně sto padesát lidí.
Srdce ze svíček
Vzpomínkové akce včera probíhaly na dalších místech. Jungmanovo náměstí v 11 hodin dopoledne prozářily svíčky pro Havla. Vzpomínkové setkání zahájil krátkým proslovem bývalý ministr kultury Daniel Herman a krátce promluvil také bývalý osobní poradce a tiskový mluvčí Václava Havla Ladislav Špaček. Lidé mohli přijít a přidat zapálenou svíčku k těm, které byly rozmístěné do tvaru velkého srdce. Právě při zapalování svíčky se krátce po zahájení postaral o malé pozdvižení Ladislav Špaček, když se mu mírně vznítila šála okolo krku. „Požár“však stihl okamžitě zažehnat.
Kdo chtěl, mohl si od organizátorů vypůjčit knihu a publiku přečíst úryvek z Havlova textu podle svého výběru.
Svíčka pro Havla však na Jungmannovo náměstí mnoho zájemců nepřilákala. Předčítající řečníci tak několikrát hovořili třeba jen k pár lidem. Ani tak však organizátoři neztráceli energii.
„Hodnoty, které si s Václavem Havlem spojujeme, jsou vlastně stále platné. My je občas zahazujeme a trochu podivně s nimi zacházíme, ale o to důležitější je znovu a znovu je připomínat,“říká jeden z organizátorů Petr Vouček.
Většina lidí vzpomínkové místo míjela bez zájmu, jen málo kolemjdoucích se zastavilo a zpovzdálí sledovalo, o co se jedná, a ještě méně z nich zapálilo svíčku. Paradoxně nejvíce se zastavovali turisté a nezvyklou událost fotili mobilními telefony.
Mezi těmi, kteří přiložili svíčku do tvaru srdce a vzpomněli na Václava Havla, byli převážně starší lidé.
„Pro mě Václav Havel znamenal mnoho. Díky jeho odkazu, díky jeho textům a knihám se mi daří v dnešním rozkolísaném světě budovat si a udržovat rovnováhu. Byl to také politik morálky, která chybí ve sférách politické reprezentace, kde nám politici v přímém přenosu prokazatelně lžou,“říká Ivana Čepková, jedna z těch mála, kteří se zastavili a svíčku zapálili.
Současné politiky srovnávala s Havlem i další z přihlížejících Martina Ohlídalová. „Havel byl ideál slušného člověka, který tady strašně chybí. Myslím, že bychom si ho měli neustále připomínat, hlavně naši politici by si ho měli připomínat a chovat se podle něj. Mezi současnými politiky není nikdo, kdo by mu mohl být roven anebo se mu přiblížit,“řekla Ohlídalová.
Naopak nesouhlasně kroutil zpovzdálí hlavou Karel Blecha: „Už je to všechno pryč. Do roku 1999 jsme ho brali. Teď už to ale vyprchalo. Dneska už společnosti Václav Havel vůbec nechybí,“uvedl. Svíčka pro Havla
Já se přece z principu nemohu podílet na praxi, se kterou nesouhlasím.