Bohužel, pane Trenére. Ta mrcha nezmizela...

Vzpomínka Jan Palička reportér MF DNES

Zazurového bazénu pečlivě vybral dva spadlé lístky, manželku Alenu poprosil o dvě kávy a zůstali jsme sedět na zahradě.

„Zrovna jsem dosekal,“pochlubil se Josef Pešice.

V srpnu už mu zase bylo hej. S vnoučky si kopal na zahradě a parta starých kamarádů ho každý druhý den vyhlížela na kurtech. Však mě honem varoval, když otvíral vrátka: „Nezlobte se, že máme jen hodinku. Ve čtyři frčím na tenis.“Jen vlasy mu nestačily dorůst, jinak byl trenér zpátky ve formě.

Loni v prosinci mu lékaři vyoperovali zhoubný nádor žaludku, ustál 13 chemoterapií a byl fyzicky na dně. V baráčku má šikmé schody do patra a dobrých pár týdnů nedošel ani do třetiny. „Nemohl jsem to vzdát. Copak jsem tu mohl nechat manželku samotnou?“Z pověrčivosti radši zaklepal na dřevěný stolek: „Snad už se ta mrcha nevrátí.“

Bohužel vrátila. Včera Josef Pešice zemřel, bylo mu 67.

Doma ve Štěchovicích to měl nejradši. Odtud se jako patnáctiletý vydal po proudu Vltavy a kopal za Spartu. Tady ho kamarád Karel Kroupa překecal, ať to zkusí v Brně: „Pojď, vole, budeme šlapat, hrát nahoře. I když se říká, že ze Sparty se dobrovolně neodchází, já to riskl a stokrát se mi to vyplatilo.“V Brně ten šikovný záložník v roce 1978 získal titul. A dál? Vzal to rovnou do Slavie. Coby trenér byl ještě úspěšnější, přitom z fotbalu nedělal žádnou vědu. Netrávil hodiny tím, že by zápasy rozebíral u videa. Na to měl lidi. On věřil instinktu, používal selský rozum, lidový slovník a férový přístup. Pohodová povaha mu pomohla, aby si také během trenérské role vyzkoušel provokativní dvojboj Slavia & Sparta. V roce 1996, vedle kolegy Cipra, dokonce Slavii přivedl k historickému titulu.

V říjnu 2001 mu po bouračce zemřel syn, on stejně odjel k zápasu. Jen přes slzy neviděl. Pešice fotbal miloval a fotbal respektoval jeho. I proto, že se nikdy nikam necpal.

Na podzim 2013 se ze Štěchovic rozjel na Strahov a usedl na židli reprezentačního kouče. Provizorně a nakrátko, ale ve velkém stylu. „Chtěl jsem, aby si to hráči užili a nebyli pod stresem.“Vyhrál všechny tři zápasy, takže má nejlepší reprezentační bilanci ze všech. Taky o tom jsme se v srpnu na zahrádce bavili. „Až si říkám: Ty blbče, měl sis vydupat víc,“rozesmál se, složil vypité hrníčky, skočil si ke sklepu pro rakety a vyrazil na tenis.

Na kurty už nepřijde. Ani do strahovské kanceláře, kde pomáhal reprezentační jedenadvacítce jako poradce. Bohužel, ta mrcha se vrátila a fotbal je o jednoho férového chlapa chudší.