Katalánské kdo s koho. Ztrácejí všichni
Výsledek včerejších regionálních voleb v Katalánsku s napětím sledoval celý svět. Kdo bude mít navrch – zastánci nezávislosti na Španělsku, či jejich odpůrci? Jeden výsledek vleklé krize se však dal sčítat už včera: ekonomický dopad.
BARCELONA Už samotný scénář včerejších voleb byl trochu bizarní. O prvenství na straně separatistů soupeřily strany dvou mužů, z nichž jeden je nyní nuceně v zahraničí a druhý ve vazbě.
Carles Puigdemont, sesazený premiér regionu i hlavní postava referenda z 1. října a následné deklarace o nezávislosti (obojího předem zakázaného Madridem), mobilizoval do poslední chvíle Katalánce na dálku z belgického Bruselu.
„Ať nás duch 1. října vždy provází,“vyzval Puigdemont na internetu. Už dříve uvedl, že by se v případě vítězství své kandidátky Společně pro Katalánsko (JxCat) vrátil z Belgie zpět domů – i když mu hrozí vysoký trest kvůli obvinění ze vzpoury.
Průzkumy však předem signalizovaly, že kouzlo Puigdemonta hasne a že hlavní žezlo separatistů převzal dosavadní koaliční partner, Katalánská republikánská levice (ERC) a její vůdce Oriol Junqueras. Ten před obviněním ze vzpoury nikam neutekl, je ve vězení, a to mu podle mnohých přidalo mezi zastánci nezávislosti na popularitě.
Co dal a vzal boj za nezávislost
Do poslední chvíle přitom strany separatistů neměly vítězství zdaleka jisté. Mezi odpůrci nezávislosti nejvíce bodů získávala strana Cuidadanos (Občané) vedená charizmatickou 36letou právničkou Inés Arrimadasovou.
Hlavním volebním heslem této strany se přitom stalo zdůraznění faktu, na který nyní podle všeho Katalánci slyší čím dál častěji – jsou to problémy, které nynější katalánská krize přináší tamní ekonomice.
Strana především zaútočila na časté sliby separatistů, jak se po vyhlášení nezávislosti budou mít Katalánci ekonomicky lépe (myslí se tím především to, že hospodářsky úspěšný region dostává od centrální vlády v Madridu méně, než kolik do španělského rozpočtu dává).
Cuidadanos tyto sliby konfrontuje s nynější realitou. Od zahájení katalánské krize před dvěma měsíci už na tři tisíce podniků a firem (mezi nimi šest ze sedmi největších v regionu) oznámilo, že svá sídla kvůli neklidu v oblasti přesunou jinam. A pokud bude krize se sporem o nezávislost dál pokračovat, může být ještě hůř.
Stranu Cuidadanos v této chmurné vizi podporují i katalánští socialisté, kteří jsou rovněž na straně odpůrců nezávislosti. „Nezakrývejte realitu – tuhle zemi činíte chudší,“vzkázal separatistům vůdce socialistů Miquel Iceta.
Separatisté se obviněním brání například tím, že přesun sídla z Katalánska zatím skutečně provedlo pouze zhruba 300 firem. „A ty firmy, které si na papíře změnily sídlo, naštěstí nikam nestěhují svá pracovní místa,“namítá Carles Mundó, exministr ze sesazené Puigdemontovy vlády.
Obrana však přece jen zní dost nepřesvědčivě. Že by mohlo být ještě podstatně hůř, naznačil i průzkum mezi řídícími pracovníky 123 firem, který zveřejnil barcelonský obchodní institut Esade. Na 80 procent z nich vyjádřilo obavy z budoucího vývoje, 44 procent uvedlo, že během posledních měsíců přišli o klienty. A téměř polovina manažerů doplnila, že plány dalšího rozvoje firmy v Katalánsku prozatím dali „k ledu“a vyčkávají, zda se situace uklidní, či ne.