Jaké zajímavosti najdete v tomto čísle?
Lucie Bílá se pro náš magazín vyfotografovala se svou neteří Adélkou. A v rozhovoru prozradila, že svým blízkým vlastnoručně vyrábí dárky. Co ještě dělá o Vánocích?
Ve vánočním vydání magazínu Rodina DNES, které držíte v ruce, se dočtete, jak oslaví svátky královská rodina, v reportáži prozkoumáme nové cvičení, které vás zbaví stresu a naučí žít přítomností, a ne budoucností, což prý většina z nás nedělá, a zjistíme, proč vlastně na Vánoce jíme kapra. To ale vůbec není všechno. Které další články bych vám ráda doporučila? Kdo by vám udělal největší radost coby respondent vánočního rozhovoru, jsme přemýšleli už od sklonku léta. Volba padla na Lucii Bílou, která nejen vyhrála už dvacátého Slavíka, ale navíc se pro náš časopis vyfotila u sebe doma v Otvovicích se svou malou a moc hezkou neteří Adélkou. V rozhovoru s kolegyní Alenou Bartošovou zpěvačka vysvětluje, proč o svátcích nezpívá i to, jak se o Vánocích proměňuje v Hanu Zaňákovou. A kam se vždycky poděje Lucka Bílá? To se dočtete v rozhovoru na
Až do 23. prosince jste v jednom kole a nemáte jediný volný den. Kdy se stihnete připravit na Štědrý večer? I když jsem o adventu na cestách, umím se z Vánoc radovat na plné pecky. Výzdobu pro jistotu chystám před začátkem turné. Všechno si do puntíku zorganizuju, rozsvítím s kamarádkami v naší vesničce strom u školy, pak svůj dům a můžu vyrazit na vánoční koncerty. Když se z nich vrátím, dobalím dárky a Vánoce můžou začít.
Ale třeba pečení cukroví se asi v takovém kalupu stihnout nedá.
Pravda, pečení si neužiju – na cukroví mi čas nezbývá. Ale mám kamarádky kolem, které mě zásobují takovými dobrotami, že rozhodně na našem stole cukroví, vánočky a jiné sladkosti nechybí.
Jak vlastně vypadá vaše štědrovečerní večeře?
Náš Štědrý večer je český a nijak přehnaně okázalý. Po domě nám neleze Santa a z rádia zní jen Tichá noc, na stole řízek, kapr a salát a stůl je plný andělů, sněhových vloček, stromek plný světel. A co je nejvíc? Dobrá nálada a laskavost večera… Vlastně všech vánočních dní. Jsou to krásné svátky a já je mám díky úžasné rodině už od dětství přímo pohádkové. Maminka byla všeobjímající anděl, táta plný humoru… To samé jsem vždycky chtěla dostat pod kůži svému synovi, aby měl Vánoce rád a těšil se z nich jako já. Mám ráda jejich vůni. Mám ráda světla, barvy, pohádky, děti, co se těší… Mám ráda sednout si k Popelce a přitom na nic nemyslet, mám ráda přítomnost svých nejbližších a trochu nemám ráda telefon. Ten odvádí tolik pozornosti, že ho raději vypínám. Nejvíc mě o svátcích dostávají dětské oči, světýlko v nich. Jak věří v někoho spravedlivého, kdo je za dobrotu odmění. Tohle světýlko dospělým chybí.
Kvůli tomu jste se chtěla fotit právě s neteří Adélkou?
Adélka je náš rodinný anděl – mám pocit, jako bychom ji všichni dostali za odměnu. Je to tak kouzelné dítě, že kamkoli přijde, rozzáří prostor jako světlo. Adélka je holčička mého bratrance a neteře mé celoživotní kamarádky Ivetky. Naše maminky spolu celý život kamarádily a obě nás vozily v jednom kočárku. Adélka z nás nakonec udělala sestry.
Máte v rodině hodně takových andělských holčiček?
U nás se v okolí rodí jen kluci, v našem babinci je čtrnáct synů. Když přišla Adélka, jako by vyšlo sluníčko. Láskou bych ji snědla. Můj syn je už dospělý muž, žádné dítě – vážím si ho a jsem