Je to dar, říká o autistických dětech matka
Ivana Karásková reportérka MF DNES
Paní Hana z Fryčovic na Ostravsku je zvláštní žena, ale ne tolik jako její děti. Snaží se jim jen přiblížit, aby lépe porozuměla jejich světu. Vyvolená maminka pro autisty, jak ji nazval herec Jaroslav Dušek, když se skamarádili. Z diagnózy potomků se nehroutí, vyzařuje z ní vzácný klid, k němuž se však musela propracovat.
Když se jí v třiadvaceti letech narodil syn, zpočátku měla pocit, že oba být ve stejném světě nemohou. Postupně pochopila, že se Daniel nezmění, a tak zkusila svoje myšlení změnit ona. K chlapci přibyly ještě tři sestry, nejmladší Nela má sotva tři měsíce.
Když před lety osmnáctileté Haně ujel poslední autobus na cestě ze Slovenska do rodného Valašského Meziříčí, stopla si muže a časem se za něj provdala. „Vzpomínám, že měl v autě obrovské lyže, a když jsem se ho zeptala, jestli byl lyžovat, odpověděl, že ne. Přišlo mi to zajímavé a takových milých zvláštních záhad u něj bylo víc. Taky krásně hrál na klavír, má absolutní sluch,“líčí třiatřicetiletá matka seznámení s absolventem VUT, svérázným „ajťákem“Ivem.
Už jejich první dítě přišlo na svět jinak, než je běžné. Desetiletý Daniel se narodil koncem pánevním. I když matce doporučovali císařský řez, prosadila si porod klasickou cestou. Řekla lékařům, že chce mít nejméně pět dětí, a tak jí lékaři vyhověli. Syn měl novorozeneckou žloutenku, byl spavý a velice hodný, což se ovšem změnilo. Rodiče zjišťovali, že reaguje jinak, než stálo v příručkách. Odmítal oblečení, rozkřičel se při doteku. Pořád plakal a všechno mu vadilo. Když jednou Hana zachytila v televizi americký dokument o autistech, přivolala manžela a měli jasno.
Postupně se dobrali k diagnóze Aspergerův syndrom, což je lehčí forma autismu.
Za rok a něco přišla na svět Amálka. Také ona se lišila od vrstevníků a rodiče od učitelek ve školce poslouchali stížnosti. Měla problém s obouváním a oblékáním. Hana s ní chodila po vyšetřeních a psycholožka konstatovala, že v chování dívenky vidí prvky autismu. „Naše třetí dítě, pětiletá Ella, je samorost, a jak na tom bude tříměsíční Nela, se zatím nepozná,“podotýká matka. A naoko zklamaně dodá, že ona sama je podle testů neurotypik čili bez autistických symptomů.
Na začátku rodiče se synem nemohli nikam chodit. Když v supermarketu dostal záchvat vzteku, rázem byli středem pozornosti. „Dejte mu párkrát na zadek a on toho nechá,“hartusili kolemjdoucí. Rodiče prožívali chvíle zoufalství. Časem si matka vybudovala vlastní metodu.
„Když na Dana přijde autistická krize, soustředím se na sebe a na něj. Okolí úplně vypnu a představuju si pomyslnou bublinu, ve které jsme jen my dva. Mám u sebe hodně voňavé žvýkačky a strčím mu je pod nos, tím odpoutám jeho pozornost a přestane křičet. Někteří autisté mají totiž silně vyvinutý čich,“popisuje matka.
Existuje prý jedna univerzální rada přenesená z letadla. V případě nebezpečí tam personál instruuje cestující, aby nasadili kyslíkovou masku nejdříve sobě a teprve pak potomkovi. Stejně tak u autistů v kritických chvílích v sobě musí v první řadě najít sílu a klid dospělí.
Manžel přežil těžkou havárii
V odpoledním čase v domku početné rodiny panuje vzácný klid. Tříměsíční miminko spí. Desetiletý Dan občas přiběhne do pokoje, prohodí s matkou pár slov, ale hned se vrátí ke svému počítači. Ve škole má asistenta. „Můj syn počítače miluje, možná z něj jednou bude Bill Gates, který je údajně taky autista,“poznamená Hana s pýchou v hlase.
Příchod zbytku rodiny způsobí okamžitý zvrat. Otec přivezl ze školky a školy starší dcery a najednou je dům plný dětí. Přátelsky se usmívá, ale do hovoru se příliš nezapojuje a ke společné fotografii musí být lehce přemluven.
„Před několika lety utrpěl vážná zranění při nezaviněné nehodě, která zanechala i psychické následky. Nedávno po představení Jaroslava Duška Pátá dohoda nastala pozitivní změna. Zklidnil se a změnil přístup k životu i k rodině,“libuje si manželka.
Když ještě neměli miminko, s oblibou jezdili k moři nebo putovali po horách. Pokud s dětmi otec vyrazí sólo, občas jim sice zapomene dát rukavice či čepice, ale vždycky to nějak vyřeší. Podle manželky je „mekgajvr“(Postava ze seriálu MacGyver), kreativec, který si díky znalosti zákonů fyziky a chemie poradí v každé situaci. V nouzi dokáže rozdělat oheň bez sirek, provizorně opravit auto kusem drátu nebo se připojit k odlišným zásuvkám v zahraničí. Patří k jedincům, kteří nevědí, že něco nejde, a tak to jednoduše udělají.
Střihání vlasů natrénovali
Paní Hana měla podle vlastních slov štěstí na setkání s těmi správnými lidmi. Pochopila, že autistické děti nezlobí naschvál, a moudré rady expertů doplňovala o vlastní zkušenosti. Dnes už rozdává rady ona. Ví se například, že se autistické děti bojí střihání vlasů, a tak je někteří rodiče střihají ve spánku. Což problém neřeší. Matka se domluvila v kadeřnictví a během šesti sezení s prodlužováním času v křesle úkon se synem natrénovala.
Optimismus dnes předává deprimovaným rodičům. Vystoupila i v pořadu o autistech pod názvem Přicházíme v míru, kde má Jaroslav Dušek roli jakéhosi glosátora. Má i recept na vánoční shon a není sama. „Znám jednu paní tady z Ostravska, co má dvě autistické děti. Jelikož chlapec miluje vlaky, o Vánocích se rodina rozdělí a matka jede se synem na obrátku do Prahy, zatímco holčička zůstává doma s tatínkem. Další týden si to vymění a synovi dopřeje jízdu vlakem otec. Nikdo tak není ve stresu a svátky si všichni užijí,“popisuje.
Když před lety chodila se synem po doktorech, sestřičky ji litovaly. Tehdy odpovídala, že si to nevybrala. Dnes už to vidí jinak. Došla k přesvědčení, že je její rodina darem. „Rodiče chtějí mít děti stejné, jako jsou oni, odlišnost není přijímána ani vítána. Ale proč vlastně? Moje děti jsou báječné a já je moc miluju. Všem nám mají co dát.“